Jiří Křivka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Malá úprava textu
m Opravy chyb a doplnění textu
Řádek 17:
| místo =
| jazyk = česky
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref><ref>http://www.osobnosti-kultury.cz/jiri-krivka-12522.html</ref> je český [[kytara|kytarista]], [[zpěvák]], [[Hudební skladatel|skladatel]] a [[Publicistika|publicista]]. Jeho otec byl chemik, cyklista a mistr sportu Josef Křivka, matka operní pěvkyně Vlasta Křivková. Po narození bydlel s rodiči v Pardubicích, ale brzo se přestěhovali do Prahy. Jako dítě hrál na zobcovou flétnu, pianino a harmonium. Po krátké epizodě s houslemi a po smrti otce v roce 1973 se začal věnovat kytaře a nahrávání. Na základní škole v Malešicích založil nejdříve Instrumental duo s Milanem Krištofem, se kterým experimentoval v domácím studiu a chodil na hodiny klasické kytary. Poslouchal The Beatles, nahrávky Jimiho Hendrixe, Santany a Mike Oldfielda. S dalším spolužákem Otou Balážem potom založil svoji první kapelu. To už ho zajímala hlavně baskytara, hra na bubny a objevování možností elektroniky. Jako kytarista příležitostně doprovázel školní pěvecký sbor a s Balážem občas vyplňovali hodiny hudební výchovy společnými improvizacemi. V polovině 70. let ho oslovila tvorba Franka Zappy a později inspirovala k založení Zikkuratu.
 
Touha studovat hru na bicí ho přivedla až k talentové zkoušce na pražské konzervatoři. Rozhodl se však pro studium na Střední průmyslové škole filmové. V létě 1977 nahrál s triem ve složení Jiří Křivka (el. kytara), Milan Krištof (bicí) a Pavel Kácha (baskytara) instrumentální verzi Prší, prší od Plastic People of the Universe. V prosinci ji pak předvedl s kapelou Bojler 77 na školní akci v Čimelicích. Ve škole se seznámil s bubeníkem Tomášem Havrdou a společně s Vilémem Čokem založili v Praze skupinu [[Zikkurat (hudební skupina)|Zikkurat]].<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 49:
Začal se živit jako hudebník z povolání a se skupinou Audio doprovázel zpěvačku Blanku Šrůmovou. Pokračoval s kapelou Bob's Combo a od roku 1985 jako kytarista a zpěvák skupiny Mango pod vedením Miloslava Wainera, kde se znovu potkal s Tomášem Havrdou. V létě 1985 odjel se skupinou do Řecka doprovázet pod agenturou Pragokoncert koncertní show zpěváka Pavla Lišky. Po skončení turné byl Pražským kulturním střediskem přeřazen do skupiny baskytaristy Petra Brožka, ve které hráli i bývalí členové Jazz Q, bubeníci Michal Vrbovec a Libor Laun. S Petrem Brožkem hrál až do jara 1986, kdy z PKS odešel do Výzkumného ústavu rozhlasu a televize. Zde se ve volném čase věnoval konstrukci zesilovačů a elektrických kytar. Zkoušel hrát s folkovým písničkářem Wabi Daňkem, ale spolupráci brzy ukončil. V roce 1987 byl přijat k dennímu studiu na FAMU, kde potkal budoucího spoluhráče Davida Ondříčka. Kromě skládání a natáčení hudby ke studentským filmům se věnoval i vlastním projektům, jedním z nich bylo dokončení stavby kytarového komba. V roce [[1988 v hudbě|1988]] se stal členem skupiny Oliver, s níž natočil oficiální videoklip a vystoupil na Rockfestu. V létě 1988 se stal jeho působištěm Karlův most, kde hrál flamenco a blues s Luborem Navrátilem. Americký saxofonista Frank Lev ho přivedl ke studiu jazzových standardů. S baskytaristou Jiřím Lamošem si společně zahráli v romantickém prostředí hradu Karlštejn a v hlubokém sklepení jednoho z domů nedaleko Národního divadla.
 
Na přelomu let [[1988 v hudbě|1988]] a [[1989 v hudbě|1989]] spoluzaložil skupinu [[Eden (skupina)|Eden]], ze které v roce 1989 vznikla skupina [[Toyen (skupina)|Toyen]]. Natočil s ní několik studiových nahrávek ve vlastní produkci. Nahrávka písničky Po stopách zmizelých železnic se stala podkladem pro známý videoklip Československé televize, kde hraje na akustickou kytaru. Po odchodu Ivo Hegera z Toyen přivedl jako náhradu Ondříčka. V tomto období se intenzívněintenzivně věnoval skládání a natáčení vlastní hudby. Zabýval se východní filozofií a meditačními technikami a nejvíce ho zaujal alikvótní zpěv. Natočil zatím nevydané album Země skleněných mlýnů a nakonec nerealizovanou hudbu pro film Vojtěch, řečený sirotek režiséra Zdeňka Tyce (vydala ji po mnoha letech Fontána Music Library). V létě 1989 nahradil [[Karel Jančák|Karla Jančáka]] ve skupině [[Půlnoc (skupina)|Půlnoc]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Fuchs
| jméno = Jan
Řádek 89:
}}</ref> Natáčení ve čtyřstopém domácím studiu trvalo devět měsíců. Album vyšlo v době třicátých narozenin autora, který si nahrávání financoval z rozprodeje svého majetku. V dalším období se živil skládáním scénické hudby pro televizi a výrobou reklamních spotů. Na konci roku 1992 se vrátil do skupiny Toyen. V roce 1993 s kapelou odjel do USA a později natočil legendární album Malíř smutnej, kde dostal prostor pro své vlastní verze dvou písniček. Jako producent se s kapelou podílel i na albu cover verzí písní z repertoáru Karla Gotta. V témže roce začal natáčet společný projekt s folkovým zpěvákem Bobem Fliedrem pro vydavatelství Rosa. Album Do kostela v džínách vyšlo nejprve na kazetě a bylo pokračováním spolupráce z konce 80. let, kdy se natáčení jedné písničky zúčastnil i bubeník Petr Kumandžas.
 
Ze zdravotních důvodů musel v roce 1994 na nějakýněkolik časlet zanechat aktivní činnosti. Výjimkou byla čistě akustická hudba v projektu Acoustic Factory s houslistkou Ivanou Vítkovou a experimenty s etnickými nástroji. Začal vystupovat v pražském klubu Awika, kde se představil i jako hráč na steeldrum. V televizním vysílání Snídaně s Novou předvedl divákům hru na tibetský zvon a vlastní zpěv v písničce Když přichází noc. Občas se prosadil jako studiový hudebník. Jeho akustické kytary jsou slyšet v písničce Cikánský král Daniela Nekonečného. V roce 1998 vydal první dvě alba u vydavatelství Fontána Music Library, které měly původně vyjít pod názvy Vojtěch a Aum. Pět let se věnoval folkové hudbě a vícehlasému zpěvu jako vedoucí skupiny Peter, Paul & Mary Revival Prague, aniž by kapela tušila, že má v Praze konkurenci s prakticky stejným názvem. Příležitostně vystupoval v pražských klubech s muzikanty z hnutí Haré Kršna a zahrál si i s Janou Koubkovou. Produkoval nahrávky skupin Laura a její tygři, Bosworth a La Magra. Zkoušel hrát na bicí s punkovou skupinou MHD. V roce 2001 kompletně přepracoval album Do kostela v džínách pro vydání na CD. V červenci 2002 se v Praze setkal podruhé s dalajlámou. Začal spolupracovat na projektu Caricia se skladatelkou a zpěvačkou Simonou Košařovou. Jako varhaník navázal spolupráci s bluesovým kytaristou Milanem Špačkem a kapelou Blues Birds. Ve vlastní produkci natočil album skupiny Rock 'n' Roll Gang se zpěvákem Tony Škráškem, věnované 50. výročí rock and rollu. Jako baskytarista začal hrát afro pop se skupinou Vox Afrika. Později pokračoval jako hráč na klávesy s kapelou Tshikuna. Pražcovou i bezpražcovou baskytaru následně uplatnil v kapele Míchačky Betonu s Antonínem Smrčkou jako zpěvákem a kytaristou. Pro Fontána Music Library připravil další dvě alba instrumentální hudby. V roce 2005 obnovil už potřetí skupinu Zikkurat, tentokrát jako punkovou kapelu s mladými muzikanty. Kapela prošla mnoha personálními i stylovými změnami a v létě 2016 představila nový program Zikkurat hraje Zappu. V posledních letech založil hard rockovouhardrockovou skupinu [[Atomic Overdrive]] a jazz funkovýjazzfunkový [[James Bond Quartet]], ve kterém hrál na varhany Hammond.<ref name="jamesbondquartet" /> Po znovuobnovení Půlnoci v roce 2011 vystupoval jako kytarista hlavně s touto kapelou. V roce 2013 s Půlnocí nahrál živé album Údolí ohně. V listopadu 2016 absolvoval několik pražských koncertů s americkou skupinou Red Tail Hawk. V roce 2018 začal spolupracovat s textařem Milanem Princem. V roce 2019 občas koncertoval s Mikolášem Chadimou a stal se členem Pěveckého sboru zaměstnanců České televize. V současné době se věnuje vlastním studiovým projektům a práci na archívu koncertních nahrávek a videozáznamů.
 
== Diskografie ==
Řádek 106:
# Toyen - Malíř smutnej (1993) CD/MC
# HerrGott!!! Vol. 2 (1993) CD
# Bob Fliedr - Do kostela v džínách (1994) MC
# Daniel Nekonečný - Nekonečný šum (1996) CD
# Zikkurat ‎- Zikkurat (1997) CD/MC