Jiří Křivka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Malá úprava textu značka: editace z Vizuálního editoru |
m Opravy chyb a doplnění textu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 17:
| místo =
| jazyk = česky
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref><ref>http://www.osobnosti-kultury.cz/jiri-krivka-12522.html</ref> je český [[kytara|kytarista]], [[zpěvák]], [[Hudební skladatel|skladatel]] a [[Publicistika|publicista]]. Jeho otec byl chemik, cyklista a mistr sportu Josef Křivka, matka operní pěvkyně Vlasta Křivková. Po narození bydlel s rodiči v Pardubicích, ale brzo se přestěhovali do Prahy. Jako dítě hrál na zobcovou flétnu, pianino a harmonium. Po krátké epizodě s houslemi a po smrti otce v roce 1973 se začal věnovat kytaře a nahrávání. Na základní škole v Malešicích založil nejdříve Instrumental duo s Milanem Krištofem, se kterým experimentoval v domácím studiu a chodil na hodiny klasické kytary. Poslouchal The Beatles, nahrávky Jimiho Hendrixe, Santany a Mike Oldfielda. S dalším spolužákem Otou Balážem potom založil svoji první kapelu. To už ho zajímala hlavně baskytara, hra na bubny a objevování možností elektroniky. Jako kytarista příležitostně doprovázel školní pěvecký sbor a s Balážem občas vyplňovali hodiny hudební výchovy společnými improvizacemi. V polovině 70. let ho oslovila tvorba Franka Zappy a později inspirovala k založení Zikkuratu.
Touha studovat hru na bicí ho přivedla až k talentové zkoušce na pražské konzervatoři. Rozhodl se však pro studium na Střední průmyslové škole filmové. V létě 1977 nahrál s triem ve složení Jiří Křivka (el. kytara), Milan Krištof (bicí) a Pavel Kácha (baskytara) instrumentální verzi Prší, prší od Plastic People of the Universe. V prosinci ji pak předvedl s kapelou Bojler 77 na školní akci v Čimelicích. Ve škole se seznámil s bubeníkem Tomášem Havrdou a společně s Vilémem Čokem založili v Praze skupinu [[Zikkurat (hudební skupina)|Zikkurat]].<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 49:
Začal se živit jako hudebník z povolání a se skupinou Audio doprovázel zpěvačku Blanku Šrůmovou. Pokračoval s kapelou Bob's Combo a od roku 1985 jako kytarista a zpěvák skupiny Mango pod vedením Miloslava Wainera, kde se znovu potkal s Tomášem Havrdou. V létě 1985 odjel se skupinou do Řecka doprovázet pod agenturou Pragokoncert koncertní show zpěváka Pavla Lišky. Po skončení turné byl Pražským kulturním střediskem přeřazen do skupiny baskytaristy Petra Brožka, ve které hráli i bývalí členové Jazz Q, bubeníci Michal Vrbovec a Libor Laun. S Petrem Brožkem hrál až do jara 1986, kdy z PKS odešel do Výzkumného ústavu rozhlasu a televize. Zde se ve volném čase věnoval konstrukci zesilovačů a elektrických kytar. Zkoušel hrát s folkovým písničkářem Wabi Daňkem, ale spolupráci brzy ukončil. V roce 1987 byl přijat k dennímu studiu na FAMU, kde potkal budoucího spoluhráče Davida Ondříčka. Kromě skládání a natáčení hudby ke studentským filmům se věnoval i vlastním projektům, jedním z nich bylo dokončení stavby kytarového komba. V roce [[1988 v hudbě|1988]] se stal členem skupiny Oliver, s níž natočil oficiální videoklip a vystoupil na Rockfestu. V létě 1988 se stal jeho působištěm Karlův most, kde hrál flamenco a blues s Luborem Navrátilem. Americký saxofonista Frank Lev ho přivedl ke studiu jazzových standardů. S baskytaristou Jiřím Lamošem si společně zahráli v romantickém prostředí hradu Karlštejn a v hlubokém sklepení jednoho z domů nedaleko Národního divadla.
Na přelomu let [[1988 v hudbě|1988]] a [[1989 v hudbě|1989]] spoluzaložil skupinu [[Eden (skupina)|Eden]], ze které v roce 1989 vznikla skupina [[Toyen (skupina)|Toyen]]. Natočil s ní několik studiových nahrávek ve vlastní produkci. Nahrávka písničky Po stopách zmizelých železnic se stala podkladem pro známý videoklip Československé televize, kde hraje na akustickou kytaru. Po odchodu Ivo Hegera z Toyen přivedl jako náhradu Ondříčka. V tomto období se
| příjmení = Fuchs
| jméno = Jan
Řádek 89:
}}</ref> Natáčení ve čtyřstopém domácím studiu trvalo devět měsíců. Album vyšlo v době třicátých narozenin autora, který si nahrávání financoval z rozprodeje svého majetku. V dalším období se živil skládáním scénické hudby pro televizi a výrobou reklamních spotů. Na konci roku 1992 se vrátil do skupiny Toyen. V roce 1993 s kapelou odjel do USA a později natočil legendární album Malíř smutnej, kde dostal prostor pro své vlastní verze dvou písniček. Jako producent se s kapelou podílel i na albu cover verzí písní z repertoáru Karla Gotta. V témže roce začal natáčet společný projekt s folkovým zpěvákem Bobem Fliedrem pro vydavatelství Rosa. Album Do kostela v džínách vyšlo nejprve na kazetě a bylo pokračováním spolupráce z konce 80. let, kdy se natáčení jedné písničky zúčastnil i bubeník Petr Kumandžas.
Ze zdravotních důvodů musel v roce 1994 na
== Diskografie ==
Řádek 106:
# Toyen - Malíř smutnej (1993) CD/MC
# HerrGott!!! Vol. 2 (1993) CD
# Bob Fliedr - Do kostela v džínách (1994) MC
# Daniel Nekonečný - Nekonečný šum (1996) CD
# Zikkurat - Zikkurat (1997) CD/MC
|