Basilejská kompaktáta: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
rozšíření a úpravy značka: editace z Vizuálního editoru |
rozšíření - další vývoj značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
'''Kompaktáta''' či '''basilejská kompaktáta''' jsou výsledek ujednání mezi [[Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil|basilejským koncilem]] a zástupci [[Husitství|husitských]] Čech a Moravy, která se konala v letech 1433 až 1435. Upravovala vztahy mezi husity a římskou církví. Zpečetěna a slavnostně vyhlášena byla [[5. červenec|5. července]] [[1436]] v [[Jihlava|Jihlavě]]. Jejich nejdůležitějším bodem bylo přiznání nároku na [[Podobojí|přijímání z kalicha]] pro všechny příslušníky [[Utrakvismus|utrakvistických]] frakcí církve.
Řádek 30:
}}</ref>
== Následná jednání a vyhlášení kompaktát ==
10 vyslanců koncilu v čele s biskupem Filibertem a auditorem Janem Palomarem přijelo do Prahy v květnu 1433. Bezvýsledná jednání na půdě českého sněmu probíhala několik týdnů, legáti nebyli ochotni k ústupkům, nicméně bylo rozhodnuto pokračovat opět v Basileji, kam odjeli jako zástupci husitů mistr [[Prokop z Plzně]], [[Martin Lupáč]] a [[Matěj Louda z Chlumčan]]. Na podzim se vrátili spolu se čtyřmi legáty, kteří přinesli první návrh dohody ohledně čtyř artikulů. Tento dokument se stal základem pro kompaktátní ceduli A, projednávanou v Praze mezi listopadem a prosincem 1433. K ní se vzápětí přidaly cedule B a C, vzniklé z potřeby upřesnit některé nejasnosti v ceduli první. Hlavními vyjednávači za koncil byli opět Filibert a Palomar. První verzi kompaktát přijali s určitými výhradami a rukoudáním stvrdili zástupci husitského kněžstva 30. listopadu 1433. Dohodu měl schválit svatomartinský sněm, ale formulace týkající se prvního a čtvrtého artikulu byly pro husitskou stranu nepřijatelné. Husité sice po basilejských jednáních pochopili, že prosadit přijímání podobojí jako jedinou cestu ke spasení pro celý křesťanský svět se jim nepodaří, ale nadále usilovali o závaznost kalicha pro obyvatele Čech a Moravy, zde však koncil nemohl ustoupit. Problematické se jevilo také ujednání o držení zabraného církevního majetku. Sněm vyslal k dalším jednáním do Basileje Martina Lupáče, aby se pokusil prosadit ještě nějaké změny. <ref>{{Citace monografie
| příjmení =
Řádek 47:
}}</ref>
Po [[Bitva u Lipan|bitvě u Lipan]] získali v Čechách převahu umírnění utrakvisté a byla větší vůle k dohodě. Následovala další jednání mezi husity a zástupci koncilu, do nichž se zapojil i Zikmund Lucemburský, který usiloval o uznání za českého krále: v [[Řezno|Řezně]] (1434), v Basileji (1434), v [[Brno|Brně]] (1435), ve [[Székesfehérvár|Stoličném Bělehradě]] (1435–1436) a v Jihlavě (1436). Cílem bylo dovést výsledky z přelomu let 1433-1434 k úspěšnému konci, tj. převést text kompaktát do listinné podoby, zpečetit je a slavnostně vyhlásit - pak by se stalo přijímání podobojí legálním a husité by se navrátili zpět do lůna církve. Snahy husitské strany text revidovat nebyly příliš úspěšné, při sporech o formulace se podařilo pouze pozměnit text dohody o světském panování kněží (přidání slůvka ''iniuste'' zajišťovalo možnost ponechání některých původně církevních majetků ve světských rukou). Na druhou stranu se při brněnských jednáních podařilo sepsat další dva klíčové dokumenty přináležející ke kompaktátům, jejichž text zajišťoval husitům například sejmutí veškerých církevních trestů.
Na posledních jednáních v Jihlavě byla sepsána definitivní podoba kompaktát i souvisejících dokumentů, listiny byly opatřeny [[Pečeť|pečetěmi]] legátů koncilu, Zikmunda a moravského markraběte [[Albrecht II. Habsburský|Albrechta]]. Kompaktáta byla slavnostně vyhlášena dne 5. července 1436 na jihlavském náměstí, kde je v latině přečetl Jan Rokycana. Následujícího dne byla přečtena v češtině při slavnostní bohoslužbě v [[Kostel svatého Jakuba Většího (Jihlava)|chrámu sv. Jakuba Většího]].
Čechům a Moravanům, "kteříž taký obyčej mají", povolovala kompaktáta přijímání z kalicha, pokud se srovnají s učením katolické církve v ostatních směrech, a to pouze dospělým osobám. Zrovnoprávnila tak přijímání pod jednou i pod obojí: "pod každú zpósobú jest celý a plný Kristus".<ref>PALACKÝ, František. ''Archiv český, čili, Staré písemné památky české i morawské: z archivůw domácích i cizích, Díl třetí''. W Praze: Stawy Králowstwj Českého, 1844. s. 424.</ref> Ostatní artikuly jsou v kompaktátech zapracovány v oslabené kompromisní podobě.
== Další vývoj ==▼
Vyhlášení kompaktát otevřelo Zikmundovi cestu na český trůn, tj. uznání jeho korunovace z roku 1420. Předtím však musel vydat stavům království českého velké privilegium, kde mimo jiné přislíbil dodržování kompaktát (dokument bývá nazýván císařská kompaktáta). Ve funkci zemského zákona Basilejská kompaktáta nahradila čtyři pražské artikuly, Čechy se staly královstvím dvojího lidu. Závazek zachovávat kompaktáta byl později součástí volební kapitulace králů Albrechta, [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] i [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]].
Basilejská kompaktáta byla smlouvou mezi husity a koncilem, nebyla potvrzena papežem. Proto vyslal v roce 1446 český sněm poselstvo k papeži s žádostí o jejich potvrzení a o uznání voleného arcibiskupa Jana Rokycany. Papež [[Mikuláš V.]] tomu nebyl nakloněn a poslal do Prahy legáta [[Juan Carvajal|Jana Karvajala]]. Ten si při jednání na Staroměstské radnici vyžádal originály listin, které se pak pokusil tajně vyvézt ze země; když to konšelé zjistili, vyslali za ním ozbrojence a byl nucen drahocenné dokumenty vrátit. O potvrzení kompaktát znovu žádal v roce 1462 [[Jiří z Poděbrad]], který vyslal do Říma poselstvo vedené [[Zdeněk Kostka z Postupic|Zdeňkem Kostkou z Postupic]]. Papež [[Pius II.]] však kompaktáta jednostranně zrušil s odůvodněním, že byla ujednána jen pro nejstarší generaci husitů a že je pro další generace římská kurie neuznala.
▲== Další vývoj ==
== Význam ==
Kompaktáta uzákonila v českých zemích (prvně na světě) dvojvěří, tedy jistou omezenou svobodu vyznání.
== Památky ==
Dvě kompaktátní desky s citátem z usnesení, ve dvou jazykových verzích - v češtině a v latině, vytesané do kamene, byly umístěny na vnější stěnu [[Kaple Božího Těla (Praha)|kaple Božího Těla]] na Karlově náměstí (Dobytčím trhu) v Praze na Novém Městě, která stála na křižovatce dvou rušných dálkových cest, a proto si kterýkoliv kolemjdoucí nebo kolemjedoucí mohl text přečíst. Po zboření této kaple koncem 18. století byly desky umístěny v Klementinu a postupně přenášeny na různá místa. Dnes jsou vystaveny v [[Lapidárium Národního muzea|Lapidáriu Národního muzea]] na Výstavišti, v jeho druhém sále mezi památkami pozdní gotiky. Každá z desek je tesaná z pískovce, má rozměry 70 x 181 cm, tloušťku 10 cm, a její reliéfní nápis gotickou minuskulou (čili frakturou) je zlacený.
== Odkazy ==
| |||