Latinka: Porovnání verzí

Latinské písmo vzniklo asi v [[7. století př. n. l.]] odvozením od [[Řecká abeceda|řeckého písma]], které Římané přejali od [[Etruskové|Etrusků]]. Postupně tak vznikla [[archaická latinka]] (7.–4. století př. n. l.), v níž mělo jedno písmeno více tvarů. Od 4. století př. n. l. probíhala stabilizace jednotlivých liter a na epigrafické památky po roce 200 př. n. l. jsou psány již stabilizovaným písmem monumentálním (''[[capitalis monumentalis]]''), jehož nejvýznamnějšími zástupci jsou ''[[scriptura quadrata]]'' a ''[[scriptura actuaria]]''. V knižních písmech se objevovala zejména kvadrátní kapitála (''[[capitalis quadrata]]'') a rustická kapitála (''[[capitalis rustica]]''). Pro běžnější potřeby byla od 1. století př. n. l. užívána [[starší římská kurzíva]] ([[majuskule|majuskulní]]).<ref>{{Citace monografie|příjmení=Hlaváček|jméno=Ivan|odkaz na autora=Ivan Hlaváček|příjmení2=Kašpar|jméno2=Jaroslav|odkaz na autora2=Jaroslav Kašpar (historik)|příjmení3=Nový|jméno3=Rostislav|odkaz na autora3=Rostislav Nový|titul=Vademecum pomocných věd historických|místo=Jinočany|vydavatel=H&H|rok=1994|vydání=2|isbn=80-85467-47-X|poznámka=Dále jen ''Vademecum''|stránky=37–40}}</ref>

V důsledku změny estetického cítění, způsobu seříznutí pera i kvůli rostoucí potřebypotřebě psaní se ve 12. století písmo zvertikálnilo a obloučky ''caroliny'' se začaly lámat, části písmen se také začaly stínovat, takže písmena byla tvořena silnými a vlasovými tahy. Tímto způsobem vznikla [[gotická minuskula]], jež se s postupem času rozdělila do tří podskupin: ''[[gotica texturalis]]'' (dekorativní), ''[[gotica cursiva]]'' (zběžné písmo) a ''[[bastarda]]'' (křížením dvou předchozích, polokurzíva).<ref>''Vademecum'', s. 49–52.</ref>

V polovině [[15. století]] se středověké [[latinské písmo]] rozštěpilo na dvě větve: zatímco [[novogotické písmo]] navazovalo na středověké [[gotické písmo]], [[humanistické písmo]] přejalo své tvary z [[Starověk|antické]] [[kapitála|kapitály]] a [[raný středověk|raně středověké]] [[karolina (písmo)|karolinské minuskuleminuskul]]<nowiki/>y. Vývoj písma v obou větvích reagoval především na rostoucí potřebu psát častěji a rychleji, takže kreslené písmo bylo v psaných textech rychle zatlačeno do pozadí [[polokurzíva|polokurzívou]] (v případě humanistického písma) nebo [[kurzíva|kurzívou]] (v případě novogotického písma).<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kašpar|jméno=Jaroslav|odkaz na autora=Jaroslav Kašpar (historik)|titul=Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím|místo=Praha|vydavatel=SPN|rok=1987|stránky=29}}</ref> Kreslené písmo nicméně našlo hojné uplatnění v [[knihtisk]]u: humanistické písmo v podobě [[antikva|antikvy]] a [[italika|italiky]], novogotické písmo v podobě [[bastarda|bastardy]], [[textura (písmo)|textury]], [[švabach]]u a [[fraktura (písmo)|fraktury]].<ref>Kašpar (1987), s. 144–147.</ref>

Oba typy písma spolu soupeřily, přičemž humanistické písmo postupně vytlačovalo novogotické, které se nakonec v polovině [[20. století]] úplně přestalo používat. Humanistické písmo se již v 1. polovině [[16. století]] stalo výhradním typem písma pro zápis textů v [[latina|latině]] a rozšířilo se v celé Itálii. Do ostatních národních jazyků ovšem začalo pronikat později: pro zápis [[francouzština|francouzštiny]] se běžně užívalo až od konce 16. století, pro [[angličtina|angličtinu]] od 1. poloviny [[18. století]], pro [[čeština|češtinu]] od 1. poloviny [[19. století]]. Novogotické písmo se užívalo nejdéle pro zápis [[němčina|němčiny]], a to až do roku [[1941]], kdy [[nacistické Německo|nacistická]] administrativa používání tohoto písma zakázala. Od té doby se pro jazyky zapisovanýchzapisované [[latinské písmo|latinkou]] používá pouze humanistické písmo.<ref>Kašpar (1987), s. 48–79.</ref>