Julian Rotter: Porovnání verzí

Julian Rotter se narodil 22. října 1916 v [[New York|New Yorku]] a pocházel z židovské rodiny.<ref name="Millon 2004, p. 353">Millon (2004), p. 353</ref> Jeho otec pracoval jako úspěšný podnikatel, ale pouze do roku 1929, kdy nastala [[Velká hospodářská krize]]. Během studií na střední škole rostl Rotterův zájem o psychologii, a to díky knihám od [[Sigmund Freud|Freuda]] a [[Alfred Adler|Adlera]]. Zaujalo ho především psychoanalytické myšlení. V posledním ročníku střední školy napsal práci „Why We Make Mistakes“ a snil o kariéře jako [[psycholog]].<ref name=":4"/>

Velká hospodářská krize velmi ovlivnila Rotterova vysokoškolská studia. V tomto období bylo jen málo kariérních příležitostí v oboru [[Psychologie|psychologie,]] proto se Rotter rozhodl studovat praktičtější obor, a to [[Chemie|chemii]] na Brooklyn College. Rotter i přesto, že studoval jiný obor než je psychologie, začal navštěvovat semináře pořádané Adlerem a účastnil se i jeho setkání Společnosti individuální psychologie v Adlerově domě.

Poté co Rotter získal magisterský titul se přestěhoval do [[Massachusetts|Massachuesetts]], kde se zúčastnil jedné z vůbec prvních stáží v klinické psychologii, a to ve státní nemocnici ve [[Worcester|Worcesteru]], v té době významného výcvikového a výzkumného centra klinické praxe. V roce 1941 získal na [[Indiana University Bloomington|Indiana University]] doktorát z [[Klinická psychologie|klinické psychologie]] a oženil se s Claru Barnesovou. Po získání titulu PhD chtěl Rotter akademickou pozici, to se mu však kvůli jeho židovského původu nepovedlo a přijal místo ve státní nemocnici v [[Norwich|Norwichi]] jako klinický psycholog. V roce [[1942]] byl povolán do armády, kde strávil tři roky jako vojenský psycholog, který působil jako konzultant při výběru důstojníků. Po vojenské službě přijal místo po [[Carl Rogers|Carlu Rogersovi]] na [[Ohio State University]] v programu klinické psychologie. Navázal na [[Carl Rogers|Rogerse]] a spojil svůj důraz na vědecký výzkum s aplikací jeho myšlenek v klinickém prostředí, aby pomohl vybudovat program klinické psychologie, který je hodnocen jako jeden z nejlepších v zemi. V roce 1951 se stal ředitelem programu klinické psychologie. Během působení na [[Ohio State University]] formuloval a otestoval Rotter se skupinou postgraduálních studentů základní rámec své teorie sociálního učení. V roce [[1954]] poté vyšla jeho klasická učebnice s názvem Sociální učení a klinická psychologie.

Do důchodu ze své fakultní pozice odešel v roce [[1987]]. Dále ale zdokonaloval svoji teorii, prováděl výzkum a dohlížel na výcvik klinické psychologie postgraduálních studentů. Významem jeho učení bylo kladení důrazu na školení klinických psychologů jako výzkumných pracovníků, ale zároveň i praktických kliniků. Po celou dobu své kariéry působil v mnoha sdruženích. V roce [[1988]] získal prestižní ocenění APA Distinguished Scientific Contribution Award, jako uznání jeho mnoha významných příspěvků v průběhu celého života.

''Očekávání'' je pravděpodobnost, že chování povede k určitému výsledku, nebo-li k určitému posílení. Pokud je osoba přesvědčena, že chování povede k předvídanému výsledku, mluvíme o tzv. silném očekávání (silném posílení). Naopak při nízkém očekávání nedochází k posílení chování. [[Očekávání]] se utváří podle minulé zkušenosti. Čím častěji v minulosti naše chování vedlo k posílení, tím se zvýší naše očekávání, že dosáhneme stejného výsledku i situaci, ve které se právě nacházíme.

Čtvrtou proměnnou, ''psychologická situace'', Rotter nezařazuje do součástí vzorce chování, ale zavádí ji z toho důvodu, aby podchytil odlišnosti v [[Interpretace|interpretaci]] stejné situace různými lidmi. Psychologická situace proto vystihuje podstatu toho, jak lidé situace vnímají.

* Potřeba [[Dominance (psychologie)|dominance]]

Julian Rotter zveřejnil svůj koncept poprvé v roce 1954 a následně v roce 1966 vydal článek v časopise [[Psychological Monographs]] v němž shrnul tento koncept na základě dlouholetého výzkumu.

Julian Rotter zmiňuje dvě primární [[Domněnka|domněnky]] o tomto konceptu, přičemž obě byli přesvědčivě dokázány.