Julian Rotter: Porovnání verzí

Julian Rotter se narodil 22. října 1916 v [[New York|New Yorku]] a pocházel z židovské rodiny.<ref name="Millon 2004, p. 353">Millon (2004), p. 353</ref> Jeho otec pracoval jako úspěšný podnikatel, ale pouze do roku 1929, kdy nastala [[Velká hospodářská krize]]. Během studií na střední škole rostl Rotterův zájem o psychologii, a to díky knihám od [[Sigmund Freud|Freuda]] a [[Alfred Adler|Adlera]]. Zaujalo ho především psychoanalytické myšlení. V posledním ročníku střední školy napsal práci „Why We Make Mistakes“ a snil o kariéře jako psycholog.<ref name=":4"/>

Velká hospodářská krize velmi ovlivnila Rotterova vysokoškolská studia. V tomto období bylo jen málo kariérních příležitostí v oboru psychologie, proto se Rotter rozhodl studovat praktičtější obor, a to chemii na Brooklyn CollageCollege. Rotter i přesto, že studoval jiný obor než je psychologie, začal navštěvovat semináře pořádané Adlerem a účastnil se i jeho setkání Společnosti individuální psychologie v Adlerově domě.

Poté co Rotter získal magisterský titul se přestěhoval do [[Massachusetts|Massachuesetts]], kde se zúčastnil jedné z vůbec prvních stáží v klinické psychologii, a to ve státní nemocnici ve Worcesteru, v té době významného výcvikového a výzkumného centra klinické praxe. V roce 1941 získal na [[Indiana University Bloomington|Indiana University]] doktorát z klinické psychologie a oženil se s Claru Barnesovou. Po získání titulu PhD chtěl Rotter akademickou pozici, to se mu však kvůli jeho židovského původu nepovedlo a přijal místo ve státní nemocnici v [[Norwich|Norwichi]] jako klinický psycholog. V roce 1942 byl povolán do armády, kde strávil tři roky jako vojenský psycholog, který působil jako konzultant při výběru důstojníků. Po vojenské službě přijal místo po [[Carl Rogers|Carlu Rogersovi]] na [[Ohio State University]] v programu klinické psychologie. Navázal na [[Carl Rogers|Rogerse]] a spojil svůj důraz na vědecký výzkum s aplikací jeho myšlenek v klinickém prostředí, aby pomohl vybudovat program klinické psychologie, který je hodnocen jako jeden z nejlepších v zemi. V roce 1951 se stal ředitelem programu klinické psychologie. Během působení na [[Ohio State University]] formuloval a otestoval Rotter se skupinou postgraduálních studentů základní rámec své teorie sociálního učení. V roce 1954 poté vyšla jeho klasická učebnice s názvem Sociální učení a klinická psychologie.

Julian Rotter v tomto učení navazuje na svého učitele [[Kurt Lewin|Kurta Lewina]], který vysvětluje chování člověka v interakci s prostředím. Tato teorie se zabývá chováním, které se vyskytuje v určitých situacích. Svou teorii o sociálním učení se rozhodl rozvíjet proto, že člověk si osvojuje své chování v sociálních situacích a zároveň dochází k uspokojování potřeb prostřednictvím jiných lidí. Rotterova teorie sociálního učení je založena na čtyřech proměnných. Potenciál chování, očekávání, hodnota posílení a psychologická situace.<ref name=":4">{{Cite web|url=http://psych.fullerton.edu/jmearns/rotter.htm|title=The Social Learning Theory of Julian B. Rotter|website=psych.fullerton.edu|access-date=2017-03-30}}</ref>

Julian Rotter zveřejnil svůj koncept poprvé v roce 1954 a následně v roce 1966 vydal článek v časopise [[Psychological Monographs]] v němž shrnul tento koncept na základě dlouholetého výzkumu.

* V prvním přístupu považuje [[locus of control]] za charakteristiku osobnosti jedince, přičemž ji zasazuje do rozmezí internalista až externalista. Toto zařazení má poté vlil jak na rozhodování, tak i na [[Atribuce|atribuci]] a ostatní sféry jeho života.

* V sekundárním přístupu uvádí, že jeho koncepce lze považovat za jeden ze základních pilířů v procesu [[Sociální učení|sociálního učení]].