Tomáš Becket: Porovnání verzí

Do lidové kultury pronikla spousta variací. Ať už král řekl cokoli, přihlížející si to vyložili jako královský rozkaz a čtyři rytíři – Reginald FitzUrse, Hugh de Moreville, William de Tracy, a Richard le Breton – se vydali přímo za Becketem. Do Canterbury dorazili 29. prosince 1170. Podle zpráv mnicha Gervase z Canterbury a očitého svědka, Edwarda Grima, si před setkáním s Becketem položili zbraně pod smokvoň{{doplňte zdroj}}strom před katedrálou a brnění si schovali pod plášť. Následně Becketa zpravili o tom, že musí odejít do Westminsteru a zodpovídat se ze svého jednání. Becket ale odmítl. Až poté, co se odmítl podrobit králově vůli, se rytíři chopili zbraní a spěšně se vrátili do katedrály s úmyslem usmrtit jej. Becket se mezitím odebral do hlavní lodi k modlitbě nešporů. Rytíři s tasenými meči jej zastihli blízko vchodu do kláštera, schodů do krypty a schodů vedoucích do katedrály, kde mniši zpívali nešpory. Existuje několik dobových svědectví o tom, co se stalo poté, obzvláště významná je zpráva Edwarda Grima, který při útoku sám utrpěl zranění. Rytíři prý Becketa několikrát zasáhli do hlavy a při třetí této ráně měl Becket rozpřáhnout ruce se slovy „Ve jménu Ježíšově a ochrany církve jsem připraven obejmout smrt.“ Poté, co rytíři rozťali jeho hlavu a mozek smíšený s krví rozprášili po podlaze, odešli se slovy „Pojďme, rytíři, tento člověk už nikdy nevstane.“

Becket byl po třech letech [[1173]] prohlášen papežem [[Alexandr III. (papež)|Alexandrem III.]] za [[Blahoslavený|blahoslaveného]], za rok potom za svatého, 6. července roku 1220 došlo k translaci Becketových ostatků do [[relikviář]]ové truhličky a k jejímu postavení na oltář. Tento oltář a katedrála s hrobem se staly oblíbeným anglickým [[Poutní místo|poutním místem]]. Poutě se konaly ve svátek umučení (29. prosince) i přenesení těla (7. července).<ref>http://www.bl.uk/manuscripts/FullDisplay.aspx?ref=Stowe_MS_12</ref>. Vražda Tomáše Becketa a fakt, že Jindřich II. nepotrestal jeho vrahy, vedly ke konfliktu s [[papež]]em a byly jednou z příčin (resp. záminek) následného [[povstání]] mnoha Jindřichových [[vazal]]ů, včetně jeho vlastních synů.