Jarovít: Porovnání verzí

| strany = 137

}}</ref>{{rp|137}} Jedná se spíše o [[epiteton]], než původní [[teonymum]].<ref name="Perun"/>{{Citacerp|87}} monografieJe považován za místní formu slovanského boha plodnosti, stejně jako folklórní postavy jarních rituálů jako je [[Jarilo]], Kostroma nebo German.

{{Citát|„...Byl tam pověšený štít podivuhodně veliký, umělecká práce, pobitý zlatými pláty, kterého se nesměl dotknout žádný smrtelník, protože byl, nevím proč, posvátným a také věšteckým znamením pohanů do takové míry, že kromě času války nesměl být nikdy sejmut ze svého místa. Byl zasvěcen, jak jsme se později dozvěděli, bohu Jarovitovi, který se latinsky nazývá Mars, a s ním na čele věřily ve vítězství ve všech bitvách....“<ref name="Perun">{{Citace monografie

| stranyedice = 321Russia Altera

Jak válečné tak solární atributy umožňují Jarovíta chápat jako místní formu [[hromovládce]]. S [[Perun|Perunem]] Jarovíta, vedle Svantovíta a Rujevíta, ztotožnil například [[Aleksander Gieysztor]] v [[80. léta 20. století|80. letech 20. století]].<ref name="Perun"/>{{Citace monografierp|320}}

Jarovít však zároveň byl i dárcem plodnosti jak vyplývá z řeči jeho kněze, zaznamenané v životopise Oty Bamberského, která byla vyřčena začátkem května [[1128]] v Havelbergu při hromadné slavnosti:

{{Citát|„Já jsem tvůj bůh, jsem ten, který odívá pole obilím a lesy listím, v mé moci jsou plody luk a stromů, plodnost stád a vše, co slouží k užitku člověku. To vše daruji těm, kteří mě ctí, a odnímám těm, kteří se ode mě odvracejí.“<ref name="TéraPerun"/>{{Citace monografierp|322}}}}

Během slavnosti bylo město vyzdobeno praporci a místní kníže [[Wirikind]] (Witikind) prý biskupovi Otovi oznámil že místní lidé „dávají přednost smrti než poddání se porobě“.<ref name="Pitro"/>{{Citace monografierp|135}}

Řeč kněze spojuje Jarovíta s Jarilem, [[Bělorusko|běloruskou]] folklórní postavou. To napovídá že by neměl být chápán jako hromovládce, ale bůh plodnosti.<ref name="TéraPerun"/>{{rp|322}} Tuto hypotézu podporuje četnost jmen s komponentou ''jar-'' mezi příslušníky slovanských knížecích dynastií, potomky mýtických oráčů. Podle Michala Téry tedy Jarovít patří k božstvům [[Trojfunkční hypotéza|třetí indoevropské funkce]] a je analogický postavám z ruské [[Epika|epiky]] jako je [[Mikula Seljačin]] a folklórním figurám jako je Jarilo, [[Kupadelné svátky|Kupalo]], Kostroma, German a Kalojan.<ref name="Perun"/>{{Citace monografierp|324}}

Další zprávu podává, tentokrát z Wolgastu a též roku 1128, podal Ebbo, druhý životopisec Oty Bamberského:

{{Citát|„Někteří z doprovodu biskupa, chtějíce si prohlédnout svatyni v tomto městě položenou, se přibližovali neopatrně. Vidouce to obyvatelé, pojali podezření, že se chystají spálit svatyni, a houfně, řínčíce zbraněmi, chtěli jim zastoupit cestu...Misionáři hledali záchranu v útěku. Klerik však jménem Dytrik, který je předhonil, se dostal až k dveřím samé svatyně a nevěda kam by se obrátil, odvážně do ní vpadl a uviděl na stěně zlatý štít – nikomu nebylo povoleno se ho dotýkati – zasvěcený bohu Jarovítovi, který byl bohem války, uchopil ten štít a šel jim naproti. Ti pak jako hloupí vesničané myslíce, že to bůh Jarovít se na ně žene, v úžasu se obrátily a padli na zem. Dytrik pak, vida jejich hloupost, odhodil štít a utekl.“<ref name="Pitro"/>{{rp|137}}}}