Pražské červnové povstání: Porovnání verzí

Od 11. března 1848 (Shromáždění ve [[Svatováclavské lázně|Svatováclavských lázních]]) vládl v Praze politický neklid, jímž se Praha připojila k širšímu [[Revoluce v roce 1848|revolučnímu proudu]] v celé tehdejší Evropě (viz [[Revoluce v roce 1848]]). Česká politika se v té době již rozštěpila na liberální proud ([[František Palacký]], [[Karel Havlíček Borovský]]) a radikálně demokratický ([[Karel Sabina]], [[Josef Václav Frič|J. V. Frič]], [[Vincenc Vávra Haštalský]], [[Vilém Gauč]], [[Emanuel Arnold]]). V první fázi převládal umírněný postoj liberálů. Ten upřednostňoval konstruktivní a opatrné kroky, jako ustavení [[Národní výbor (1848)|Svatováclavského výboru]] 12. března. Výbor připravil 19. a 66631. března dvě petice k císaři, které obsahovaly především požadavky jazykové rovnoprávnosti, založení ''[[Národní noviny|Národních novin]]'' (5. duben), přeměna Svatováclavského výboru v [[Národní výbor (1848)|Národní výbor]] (10. duben), Palackého ''[[Psaní do Frankfurtu]]'' (11. duben), založení spolku [[Slovanská lípa|Lípa slovanská]] (30. duben), uspořádání [[Slovanský sjezd|Slovanského sjezdu]] (2.-12. červen). Mezitím sílilo i radikální křídlo. 1. června začal vycházet jeho tiskový orgán ''[[Pražský večerní list]]''. Bylo pak podpořeno příjezdem některých delegátů na Slovanský sjezd (především [[Michail Alexandrovič Bakunin]]).