Vývařiště: Porovnání verzí

Vývar, neodborně též někdy vývařiště, je jedním ze základních zařízení pro tlumení energie vody přepadající přes [[jez]], přelivné objekty [[Přehradní hráz|přehrad]] a pod., případně vytékajících ze základových výpustí přehrad či jejich odpadních štol, pomocí prohloubení dna pod objektem, které slouží k vytvoření a stabilizaci zpravidla vzdutého [[Vodní skok|vodního skoku]], někdy též skoku s povrchovým režimem.<ref name=":0">Boor, B., Kunštátský, J. a Patočka, C. (1968): Hydraulika pro vodohospodářské stavby. SNTL/Alfa Praha/Bratislava</ref>,<ref name=":1">Kolář, V., Patočka, C. a Bém, J. (1983): Hydraulika. SNTL/Alfa Praha/Bratislava</ref>,<ref>Mäsiar, E. a Kamenský, J. (1985):Hydraulika pre stavebných inžinierov I - Objekty a potrubia. Alfa Bratislava</ref>. V podstatě se jedná o prohloubení dna, které může být doplněno dalšími prvky, které podporují disipaci energie ve vodním skoku (odrazníky, rozražeče). Protože voda odtékající z vývaru vykazuje ještě značnou [[Turbulentní proudění|turbulenci]], bývá za koncem prahu vývaru ještě pás těžkého [[zához]]u z lomového kamene, chránící dno těsně za vývarem před erozí. Nejčastěji se lze setkat s vývarem půdorysu pravoúhelníku, používají se však (zejména na výtocích z odpadních štol) i vývary divergentní. Vývar musí být stavebně proveden tak, aby vydržel vysoké rychlosti vody na vstupu a značné dynamické zatížení proudící vodou. Návrh vývaru větších a velkých vodních děl bývá zpravidla přezkoušen a optimalizován [[Hydraulický výzkum|hydraulickým (též hydrotechnickým) výzkumem]] na [[Fyzikální model|fyzikálním modelu]] .

Při přepadu vody přes jez nebo přelivný objekt přehrady je pro výpočet vývaru nutné určit obě vzájemné hloubky vodního skoku. Protože druhá vzájemná hloubka, která je rozhodující pro návrh hloubky vývaru, se může pro daný [[Průtok vodního toku|průtok]] lišit od hloubky v odpadním korytě, dané jeho [[Konsumpční křivka (hydrologie)|konsumční křivkou]] (a to jak směrem nahoru, tak dolů), a tento rozdíl se může měnit se změnou průtoku, je nutné určit také tzv. návrhový průtok. Pro povrchový vodní skok musíme vzhledem k rozsahu hesla odkázat na literaturu .<ref name=":1" />.

z něhož již snadno určíme rychlost v patě přelivné plochy <math>y_C</math>. Protože <math>S_C=f(y_C)</math>, je třeba rovnici řešit postupným přibližováním. Hodnota rychlostního součinitele závisí na výšce, tvaru a charakteru příslušné přelivné plochy a lze jej nalézt v literatuře. Hloubku <math>y_C</math> v dalších výpočtech uvažujeme jako první vzájemnou hloubku vodního skoku, <math>y_1=y_C</math>

Každý vývar je zakončen závěrným prahem a pro lepší tlumení energie a stabilizaci vodního skoku může být opatřen odrazníky a rozražeči v různém uspořádání. Pokud jsou použity odrazníky nebo rozražeče, a přitom není použit standardní typový vývar (viz např. <ref>Peterka, A.J. (1978): Hydraulic Design of Stilling Basins and Energy Dissipators. Engineering Monograph No 25. USBR, Denver CO</ref>,<ref>- (1987): Design of Small Dams. A Water Resources Technical Publication. 3rd ed. USBR, Denver CO</ref>), je nutné funkci tohoto příslušenství a jeho účinnost ověřit výzkumem na fyzikálním modelu, protože nevhodný návrh může funkci vývaru i výrazně zhoršit.