Dějiny Irska: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m překlepy
Řádek 70:
}}</ref> Trvalo od [[24. duben|24. dubna]] do [[30. duben|30. dubna]]. Pacifistický program byl brzy nahrazen požadavkem získání nezávislosti na Británii a do čela povstání rychle nastoupili nacionalisté z [[Irské republikánské bratrstvo|Irského republikánského bratrstva]] (''Irish Republican Brotherhood''). Další významnou skupinou byli [[irští dobrovolníci]] (''Irish Volunteers''), kteří byli vedeni [[Učitel|učitelem]] a [[Advokát|advokátem]] [[Patrick Pearse|Patrickem Pearsem]], Irská občanská armáda (''Irish Citizen Army'') vedená [[James Connolly (politik)|Jamesem Connollym]] a Ženská liga (''Cumann na mBan''). Nacionalisté obsadili klíčové pozice v [[Dublin|Dublinu]] a vyhlásili nezávislost [[Irsko|Irské republiky]] na Británii. Proběhlo i několik dalších akcí v různých částech Irska, ale s výjimkou událostí v Ashbourne, to byly akce menšího významu.
 
Povstání bylo potlačeno po šesti dnech bojů a jeho vůdci byli válečným soudem odsouzeni k smrti a popraveni, avšak pomohlo Irským republikánům, aby se dostali do čela irské politiky. V následujících všeobecných volbách ve Spojeném království v roce [[1918]], vyhráli v Irsku republikáni 73 křesel ze 105 do Britského parlamentu. V lednu [[1919]], členové [[Sinn Féin]], kteří nebyli v té době ve vězení a přeživší účastníci Velikonočního povstání, vyhlásili nezávislý parlament a založili Irskou republiku. Britská vláda odmítla akceptovat nově vyhlášený stát, což vedlo k [[Irská válka za nezávislost|Irské válce za nezávislost]]. První rok války byl poměrně klidný, [[Irská republikánská armáda]] se v té době zaměřovala hlavně na získávání zbraní a osvobozování republikánských vězňů. V září roku 1919 britská vláda zakázala Dáil Éireainn a Sinn Féin. IRA v odpovědi začala útočit na Irskou královskou policii a britské armádní hlídky. Napadala jejich kasárnakasárny a vyzývala je, aby zemi opustili. Britská vláda poslala na pomoc rekruty z Británie, tzv. ''[[Black and Tans]] a Auxiliaries'', kteří se stali známí pro špatnou disciplínu a odvetné útoky proti civilistům. V listopadu 1920 došlo k výrazné eskalaci násilí. Britská vláda vyhlásila [[stanné právo]] na většině území jižního Irska. Centrum [[Cork|Corku]] bylo v prosinci 1920 vypáleno britskou armádou. Násilí se stupňovalo dalších sedm měsíců, kdy bylo zabito přes 1000 lidí a 4500 republikánů bylo internováno. Boje byly soustředěny hlavně v městech [[Munster]], [[Dublin]] a [[Belfast]]. V těchto třech městech bylo zabito 75 % obětí konfliktu. Násilí v [[Ulster|Ulsteru]] a zejména v Belfastu se vyznačovalo náboženským charakterem a vysokým počtem [[Civilisté|civilních obětí]] z řad [[Katolík|katolíků]]. Obě strany se 11. července 1921 dohodly na příměří. Po něm vedla jednání k anglicko-irské smlouvě dne 6. prosince 1921. Tato smlouva ukončila britskou nadvládu ve většině Irska. 6. prosince 1922 byl vytvořen [[Irský svobodný stát]] se statusem [[Dominium|dominia]]. Nicméně [[Severní Irsko]] setrvalo v rámci Spojeného království, kde náboženské násilí mezi republikány (většinou katolíky) a loajalisty (většinou protestanty) pokračovalo ještě po mnoho měsíců (a let). V červnu v roce 1922 neshody mezi republikány kvůli anglo-irské smlouvě vedly k jedenáctiměsíční občanské válce.
 
== Republika ==