Ústava České republiky: Porovnání verzí

Původní vládní návrh počítal se zcela odlišnou formulací preambule.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Sládeček | jméno = Vladimír | odkaz na autora = Vladimír Sládeček | příjmení2 = Mikule | jméno2 = Vladimír | odkaz na autora2 = Vladimír Mikule | příjmení3 = Syllová | jméno3 = Jindřiška | odkaz na autora3 = Jindřiška Syllová | titul = Ústava České republiky. Komentář | vydání = 1 | vydavatel = C. H. Beck | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 949 | strany = 2 | isbn = 978-80-7179-869-9 | poznámka = [dále jen Sládeček (2007)]}}</ref> Nakonec však byla přijata formulace, jejímž hlavním autorem byl Václav Havel a závěrečným editorem předseda České národní rady Milan Uhde.<ref>Šimíček (2010). s. 22.</ref> V&nbsp;rámci preambule je možné vysledovat dvě části: rekapitulační a programově-manifestační. Rekapitulační část odkazuje na historické tradice a státoprávní vývoj na českém území, programově-manifestační část pak zahrnuje deklaraci základních státních cílů a hodnot.<ref>Šimíček (2010). s. 22–23.</ref> Z&nbsp;formulace preambule je možné odvodit republikánský charakter státu a z&nbsp;absence odkazu na náboženství či víru je patrná také skutečnost, že Česká republika je laickým státem.<ref>Šimíček (2010). s. 23.</ref> Provolání označuje za příjemce Ústavy občany České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tedy nikoli národ, jak tomu činila [[Ústava 1920|Ústavní listina]] z roku 1920. Díky Václavu Havlovi se v&nbsp;preambuli objevuje pojem „''[[občanská společnost]]''“, jenž jinde v&nbsp;Ústavě či v&nbsp;Listině přítomen není.<ref>Sládeček (2007). s. 4.</ref>(: