Jana Míčková: Porovnání verzí
Nový článek značka: editace z Vizuálního editoru |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 29. 11. 2020, 20:08
Jana Míčková (10.10.1940 Praha - 13.3.2020 Praha) akademická malířka, taktéž ilustrátorka, grafička, restaurátorka a sklářská výtvarnice.
| Ak. mal Jana Míčková | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Krahulíková |
| Narození | 10. 10. 1940 Praha,  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 13. 3. 2020 Praha,  Česko |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění |
| Povolání | Akademická malířka, ilustrátorka, grafička, restaurátorka, sklářská výtvarnice |
| Aktivní roky | 1965 - 2017 |
| Choť | Vladimír Gabriel Míčko |
| Příbuzní | Miroslav Míčko (tchán) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopisné informace
Otec npor. Josef Krahulík, hrdina pražských barikád 1945 a amatérský malíř, matka Marie rozená Svobodová
Od dětství do smrti bydlela v malé vilce v Praze – Vršovicích na vrchu Bohdalci.
Po základním vzdělání na francouzském lyceu absolvovala v letech 1955–1959 střední výtvarnou školu v Praze. Dále studovala na Akademii výtvarných umění 1959-1965 pod vedením prof. Vojtěcha Tittelbacha a následně pod vedením prof. Vladimíra Sychry, jehož ateliér později převzal prof. Arnošt Paderlík, figurální a monumentální malbu. Studium završila na Academia des Beaux Art v Paříži 1970.
Účastnila se mnoha výstav tuzemských skupinových i individuálních, ze zahraničních je třeba jmenovat výstavy v Paříži, Mexico City, Káhiře (1966-1970). Po roce 1970 se nenechala upoutat do stálého zaměstnání, žila jako umělec na volné noze, dále vystavovala a účastnila se soutěží a výběrových řízení. Poslední její výstava proběhla v Bechyni v roce 2017.
Dílo
Její dílo má široký záběr, od kresby a ilustrací, přes malbu pastelem i olejem po design skla.
Zpočátku se věnovala olejomalbě. Velký vliv měl tchán Miroslav Míčko, známý teoretik výtvarného umění. Jejím manželem byl Vladimír Gabriel Míčko, též akademický malíř, se kterým nacházeli inspiraci převážně v přírodě jižních Čech.
Později šla vlastní cestou a věnovala se víc abstrakci, převažovala tvorba suchým pastelem, ale i kresba, koláže a další techniky. Z konce šedesátých a sedmdesátých let pocházejí její vrcholná díla, za všechna jmenujme alespoň sérii obrazů Motýli, oceněnou na výstavě v Paříži.
Ilustrovala několik knih, například básně Vladimíra Holana, nebo knihy pro děti.
Malba se prolínala s návrhy vitráží, svítidel a dalších skleněných artefaktů, např. vitráže v Revmatologickém ústavu v Praze Na Slupi nebo pro Kongresový palác Praha. Spolupracovala zejména se sklárnou v Novém Boru.
Celý život se věnovala i restaurátorské činnosti, hlavně restaurování nástěnných maleb a skla, příklad za všechny je restaurované okno v Katedrále sv. Víta navržené Alfonsem Muchou.