Ekonomika Nového Zélandu: Porovnání verzí

V roce 2005 Světová banka ocenila Nový Zéland jako zemi, která je pro podnikání nejpříznivější na světě. [31] [90] Ekonomika se diverzifikovala a do roku 2008 se cestovní ruch stal největším generátorem deviz. [91]

 

Před evropským osídlením a kolonizací Nového Zélandu měli Māori existenční ekonomiku, jejíž základní ekonomickou jednotkou byl subkmen nebo hapū. [92] Od 90. let 20. století využívali novozélandské přístavy britské, francouzské a americké velrybářské, námořní a obchodní lodě. Jejich posádky obchodovaly s evropským zbožím, včetně zbraní a kovových nástrojů. Pro Māori importovali především jídlo, vodu, dřevo, len a sex. [93] Jejich rostoucí bezpráví a plány na formální urovnání Novozélandskou Společností podnítily podepsání smlouvy z Waitangi v roce 1840. Ta ustanovila Nový Zéland jako kolonii. Osadníci byli do 60. let 20. století závislí na jídle od Māori. [92] [93] Od té doby se přistěhovalci stali soběstačnými v zemědělství a začali těžit různé minerály včetně zlata, které bylo objeveno v Gabriel's Gully ve střední části Otaga, což vedlo ke Otagské zlaté horečce v roce 1861. V oblastech, kde byly tyto lomy založeny, vzkvétaly osady. V 80. letech 19. století se Dunedin stal nejbohatším městem v zemi především díky investicím ze zlaté horečky. [94]

 

Úspěch chlazení byl přímo spojen s růstem a rozvojem zemědělství v zemi. V 19. století byla hlavní část ekonomické aktivity na Jižním ostrově Nového Zélandu. Kolem roku 1900 se chovatelství stávalo životaschopným v oblastech, které byly pro ovce méně vhodné, zejména v Northlandu, Waikato a Taranaki. Jak se vyvíjelo mlékárenství, Severní ostrov se pro ekonomiku pomalu stával důležitějším. [97] Jak bylo obděláváno a obděláváno více půdy, Británie se stala jediným trhem s novozélandským masem a živočišnými produkty. Chov mléka a mléčných výrobků lze proto chápat jako reakci na silné tržní požadavky v Evropě, transformující nejen venkovskou, ekonomickou a výrobní techniku ​​Nového Zélandu, ale také způsobující migraci za účelem vytvoření potřebné nabídky chovu mléka. [98]

 

Rezervní banka Nového Zélandu byla zřízena jako centrální banka Nového Zélandu 1. srpna 1934. Do té doby byla novozélandská měnová politika stanovena ve Velké Británii a novozélandská libra byla vydávána soukromými bankami. Samostatná centrální banka dala poprvé vládu Nového Zélandu nad měnovou politikou [99], ačkoli Nový Zéland zůstal součástí oblasti šterlinků navázáním libry na britskou libru šterlinků až do zavedení novozélandského dolaru v roce 1967, poté který byl místo toho vázán na americký dolar. [100]

 

Poté, co Nový Zéland ztratil neomezený přístup na svůj tradiční trh, pokračoval v hledání alternativních vývozních trhů a diverzifikaci své ekonomiky. Vláda Normana Kirka, který vystřídal Marshalla, kládla větší důraz na rozšíření obchodu na Novém Zélandu, zejména s jihovýchodní Asií. Po válce v Jomkippuru v říjnu 1973 bylo vývozci ropy na Středním východě zavedeno ropné embargo, což vedlo k ropné krizi v roce 1973. To dále zhoršilo hroznou ekonomickou situaci Nového Zélandu. Inflace značně vzrostla s rostoucími náklady na dopravu a dovážené zboží, což způsobilo pokles životní úrovně. [105]

 

Po energetické krizi z roku 1979, která byla výsledkem íránské revoluce téhož roku, zavedl Robert Muldoon, předseda vlády v letech 1975 až 1984, ekonomickou strategii známou jako Think Big. Velké průmyslové závody byly založeny na bohatém zemním plynu Nového Zélandu. Vyráběla se nová řada produktů pro export, jako je čpavek, močovinové hnojivo, metanol a benzín, s větším využitím elektřiny (s elektrifikací hlavní železniční trati na Severním ostrově) s cílem snížit závislost Nového Zélandu na dovozu ropy . [91]

 

Vláda Muldoona však učinila určité kroky směrem k deregulaci. Například v roce 1982 zrušila dopravní licenční omezení pro silniční dopravce přepravující zboží na více než 150 km a z ministerstva železnic stala statutární společnost.

 

Čtvrtá labouristická vláda zvolená v červenci 1984 se vzdálila vládním intervencím do ekonomiky a nechala dominovat mechanismy volného trhu. Tyto reformy se staly známými jako „Rogernomics“, pojmenované po ministru financí Rogera Douglase v letech 1984 až 1988. Změny zahrnovaly nezávislost rezervní banky na politických rozhodnutích; smlouvy o plnění pro vyšší státní zaměstnance; reforma financování veřejného sektoru založená na akruálním účetnictví; daňová neutralita; zemědělství bez dotací; a průmyslově neutrální regulace hospodářské soutěže.

 

Deregulace byla také obviňována z dalších významných negativních účinků. Jedním z nich byla krize děravých domů, kdy uvolnění standardů budov (v očekávání, že tržní síly zajistí kvalitu) vedlo k tomu, že po desetiletí byla postavena řada tisíc vážně nedostatečných budov, většinou obytných domů a bytů. Náklady na odstranění škod se odhadují na více než 11 miliard NZ $ (v roce 2009). [123]

 

Nezaměstnanost od fiskálního roku 1993 do fiskálního roku 1994 nadále klesala, až do nástupu asijské finanční krize v roce 1997 se sazba opět posunula výše. Do roku 2016 se míra nezaměstnanosti snížila na 5,3 procenta, což je nejnižší úroveň za posledních 7 let. [125]

 

Po celém světě se ve finančním sektoru vyvíjela nestabilita. To dosáhlo svého vrcholu v září 2008, kdy se zhroutila Lehman Brothers, významná americká banka, která pohnula svět do globální finanční krize. [127]

 

Globálnímu finančnímu a ekonomickému prostředí začala dominovat nejistota. Důvěra podniků a spotřebitelů na Novém Zélandu se propadla, když se zhroutily desítky finančních společností. [128] Aby se pokusila zastavit únik finančních prostředků z institucí Nového Zélandu do institucí v Austrálii, vláda zavedla systém pojištění vkladů Crown Retail, který pokrývá prostředky vkladatelů v případě, že dojde k rozbití banky nebo finanční společnosti. To ochránilo některé investory, ale přesto se během krátké doby zhroutilo nejméně 67 finančních společností. [130] Největší z nich byla společnost South Canterbury Finance, která při pádu společnosti v srpnu 2010 stála daňové poplatníky 1,58 miliardy NZ. [131] Ředitelé mnoha z těchto finančních společností byli následně vyšetřováni kvůli podvodům a někteří vysoce postavení ředitelé šli do vězení. [132] [133] [134] [135] [136]

 

Ve snaze stimulovat ekonomiku snížila rezervní banka oficiální hotovostní sazbu (OCR) z vysokých 8,25% (červenec 2008) na historické minimum 2,5% na konci dubna 2009. [126]

 

Naštěstí pro Nový Zéland byla recese ve srovnání s mnoha jinými národy v OECD relativně povrchní, byla šestá nejméně zasažená z 34 členských zemí se záporným růstem reálného HDP v celkové výši 3,5%. [126] V roce 2009 se ekonomika oživila, vedená silnou poptávkou od hlavních obchodních partnerů, Austrálií a Čínou, a historicky vysokými cenami novozélandských mléčných a logistických exportů. V roce 2010 vzrostl HDP o skromných 1,6%, ale v příštích několika letech se ekonomická aktivita nadále zlepšovala, a to díky obnově v Canterbury po zemětřeseních v Christchurch a oživení domácí poptávky [126]. V průběhu roku 2011 se globální podmínky zhoršily a směnné relace se uvolnily ze svého maxima v roce 2011 a do září 2012 se nadále zmírňovaly. Od té doby se ceny komodit silně odrazily, přičemž se zlepšila silná poptávka z Číny a mezinárodní situace. Ceny komodit byly v posledních čtvrtletích na rekordních maximech a zůstávají vysoké. Očekává se, že vysoké ceny komodit v blízké budoucnosti významně podpoří růst nominálního HDP. [126]

 

V roce 2014 byla věnována zvýšená pozornost rostoucímu rozdílu mezi bohatými a chudými. V listu The Guardian Max Rashbrook uvedl, že politika prováděná labouristickými i národními vládami zvýšila nerovnost. Tvrdí, že po dvacet let pobouření „bylo ztlumeno“, ale „poplašné zvony se konečně začínají ozývat. Nedávné volební průzkumy ukazují, že tři čtvrtiny Novozélanďanů si myslí, že už nejsou rovnostářskou zemí.“ [142]

 

Dne 17. září 2020 Nový Zéland oficiálně vstoupil do recese, přičemž hrubý domácí produkt země se v červnovém čtvrtletí stáhl o 12,2%. Recese byla přičítána pandemii COVID-19, přičemž v odvětví maloobchodu, ubytování, pohostinství a dopravy došlo k poklesu produktivity v důsledku mezinárodního zákazu cestování a přísného celonárodního uzavření. [143] [144] [145]