Verze z 28. 11. 2020, 16:15 editovat Jann (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 39 835 editací m zpět linky přímo na Čchang-an ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 28. 11. 2020, 18:45 editovat zrušit editaci Leome323 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři 10 969 editací m chybějící písmenko značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 143: === Státní správa, vojenství === [[Soubor:China 763, cs.svg\|náhled\|upright=2.5\|alt=Mapa Číny k roku 763, vyznačeno je na několik desítek správních obvodů, každý se svým názvem, pět obvodů na severovýchodě země má název vyveden červeně\|[[Říše Tchang\|Tchangská Čína]] k roku 763, rozdělení na správní obvody guvernérů ''[[ťie-tu-š’]]''. Území ''ťie-tu-š’'' potvrzených z bývalých povstaleckých generálů vyznačena červenou kurzívou.]] Samotný úbytek obyvatelstva a fyzické škody na majetku, třebaže rozsáhlé, byly z ~~douhodobého~~dlouhodobého hlediska méně významné než změny ve struktuře státní moci.<ref name="deblasi 7"/> Konec povstání totiž neznamenal obnovení tchangské vlády na povstaleckém území, v Che-peji a velké části Che-nanu byla tchangská autorita čistě formální. V regionu totiž zůstali u moci bývalí povstalečtí generálové, kteří se oficiálně podřídili tchangskému císaři, za což jim byly udělen úřad ''ťie-tu-š’'' a potvrzena vláda nad dosud drženým územím.<ref name="peterson 484">Peterson, s. 484.</ref> Většina severovýchodní Číny byla tedy prakticky samostatná, čímž vláda ztratila kontrolu nad 25–30 % populace říše.<ref name="peterson 485"/> Avšak nejen bývalá povstalecká území, ale celá říše Tchang v řadě ohledů po roce 763 vypadala výrazně odlišně než před začátkem povstání. V důsledku zátěže bojů a rozvratu jimi vyvolaného došlo k urychlení tendencí a změn nazrávajících v předešlých desetiletích. Výraznou změnou byla militarizace společnosti. Před povstáním existovala půlmilionová pohraniční armáda, posádky hlavních měst s nevalnou bojovou hodnotou a nepočetné, pouze policejní síly zajišťující pořádek ve vnitrozemí. Po roce 763 zůstalo trvale ve zbrani přes 750 tisíc mužů, rozmístěných vesměs v severní a střední Číně. Jejich velitelé dominovali veřejnému životu, na rozdíl od dřívější převahy civilních úřadů.<ref name="peterson 485"/> Mezi elitu říše se dostávali úspěšní vojenští velitelé vybíraní na základě svých schopností, řady bohatých a mocných se tak doplňovaly lidmi, kteří by v prvním století existence říše Tchang neměli šanci na sociální vzestup.<ref name="peterson 485">Peterson, s. 485.</ref> Řádek 152: === Ekonomika === Došlo k vylidnění válkou postižených regionů zejména v severní Číně, lidé prchali na klidnější jih.<ref name="peterson 485"/> Zatímco před povstáním dvě třetiny obyvatel říše žily v severních regionech, zejména v okolí Čchang-anu a hustě zalidněných prefekturách nížin severovýchodní Číny, od poloviny 8. století lidnatost jihu rostla a do 11. století se poměr obrátil a v následujících staletích dvě třetiny ~~Čínanů~~Číňanů žily na jihu země, s centrem osídlení na dolním toku Jang-c’-ťiang, v [[Ťiang-nan]]u.<ref name="glahn 210"/> Starý systém státních financí, založený na výběru daně ''[[cu-jung-tiao]]'' a [[systém stejných polí\|systému stejných polí]] se zhroutil, daňové registry neodrážely reálný stav populace. Místo daně ''cu-jung-tiao'' byly zavedeny daně nové.<ref name="peterson 485"/> Bylo opuštěno přerozdělování půdy v systému stejných polí, čímž se vláda vzdala kontroly nad vlastnictvím pozemků.<ref name="peterson 485"/> Vzhledem k výpadku daňových příjmů ze severovýchodní Číny, jejíž guvernéři ''ťie-tu-š’'' centrální vládě daně neodváděli, a severozápadu, který sám potřeboval dotace, se hlavním zdrojem daní pro vládu stal jihovýchod říše, totiž regiony kolem řeky [[Chuaj-che\|Chuaj]] a na dolním toku Jang-c’-ťiang. [[Velký kanál]], po němž se daně dopravovaly do hlavních měst, proto byl kriticky důležitý pro akceschopnost vlády.<ref name="peterson 486">Peterson, s. 486.</ref> Náhradou za staré daně císař Su-cung roku 758 zavedl státní kontrolu nad výrobou a distribucí soli, kterou řídila nově zřízená Solná komise, z níž [[Liou Jen]], její předseda v letech 760–779, udělal mimořádně vlivnou instituci, vybírající i daně z vína a čaje a organizující odlévání peněz. Příjmy z daně ze soli během úřadování Liou Jena vzrostly desetkrát a v 70. letech již tvořily víc než polovinu všech vládních příjmů.<ref name="glahn 212 214">Glahn, s. 212–214.</ref> Daň ze soli doplňovala daň z pozemků, stanovená dle jejich úrodnosti, před polovinou 8. století nevýznamná, nicméně po povstání zvýšená, a daň z domácností, určovaná podle jejich příjmů. Tyto daně byly placeny koncem léta a na podzim po sklizni, proto se nový daňový systém nazýval [[systém dvojí daně]] (''liang-šuej-fa''). Výše „dvojí daně“ víceméně odpovídala velikosti dřívější daně ''cu-jung-tiao''.<ref name="glahn 212 214"/> Řádek 159: Hluboce zasažen byl i kulturní život tchangské Číny. Řada umělců tak či onak doplatila na povstání a boje,{{#tag:ref\|Například [[Li Po]] se roku 757 zapletl do povstání Li Lina, syna císaře Süan-cunga, byl uvězněn, odsouzen do vyhnanství navzdálený jih, ale poté omilostněn. [[Tu Fu]] padl roku 756 v Čchang-anu do zajetí povstalců, odkud následujícího roku uprchl. [[Wang Wej]] padl roku 756 do zajetí a byl povstalci zařazen do jejich administrativy v Luo-jangu, roku 757 byl zajat a jako zrádce uvězněn tchangskými úřady, později ho propustili.\|group=pozn.}} někteří ztratili důvěru ve vlastní kulturu a soudili, že právě rozklad morálních hodnot v prostředí jejich, vyšší společnosti, byl u kořenů povstání a zkázy.<ref name="deblasi 7"/> Ve snaze o obnovení společenského řádu a kulturní velikosti se někteří, jako [[Chan Jü]], vydali cestou kritičnosti k soudobému umění, podle nich stavějícím na odiv uměleckou vytříbenost, ale zanedbávajícím morální hodnoty, a za vzor si dali starší, chanské literáty. Jiní, jako [[Čchüan Te-jü]], se snažili obrodit tchangskou kulturu takovou jak kvetla v 7. a první polovině 8. století.<ref name="deblasi 5 8">DeBlasi, s. 5–8.</ref> Změnil se postoj Číňanů k cizincům: od poloviny 8. století se jmenovitě v tchangské poezii objevily xenofobní postoje, předtím nevídané. Spojování povstání s cizinci vedlo už v jeho průběhu k masakrům nečínských menšin, jako roku 760 v Jang-čou a bezprostředně po skončení povstání ve Fang-jangu.<ref name="vaissiere 220"/> Nárůst čínské averze k cizincům, zvláště Sogdijcům, vedl Sogdy ke skrývání své totožnosti; zejména ti co měli příjmení An, ho nahrazovali jiným, aby se vyhnuli ostudě ze společného původu s vůdcem povstalců, případně podezření ze spojení s nimi; jiní členové sogdské menšiny začali ~~tvdit~~tvrdit, že vlastně pocházejí z Číny, nejlépe z jižní. Důsledkem bylo zrychlení asimilace Sogdů do čínské společnosti a jejich vymizení z pramenů po 8. století.<ref name="vaissiere 221 222">Vaissière, s. 221–222.</ref> Nicméně ujgurská pomoc Tchangům, která byla rozhodující pro porážku povstalců, a vliv Ujgurů na tchangskou politiku ve druhé polovině 8. a první polovině 9. století plynoucí z jejich vojenské síly, bránil výraznější perzekuci Sogdů a dalších příchozích ze severních a západních zemí. Ujgurská vláda totiž prakticky zaujala pozici neformálního ochránce zmíněných menšin v tchangském státu,<ref name="vaissiere 223">Vaissière, s. 223.</ref> a na ujgurských obchodnících v Čchang-anu závisela tchangská vláda při půjčkách vyrovnávajících výpadky daňových příjmů.<ref name="beckwith 158"/> == Odkazy ==

Povstání An Lu-šana: Porovnání verzí