Matua: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
{{Pracuje se}}
 
-{{Pracuje se}}
Řádek 1:
{{Pracuje se|4|dny}}
{{Infobox - ostrov
| název = Matua
Řádek 6 ⟶ 5:
| obrázek = NASA-MatsuwaIsland.jpg
| popisek = Ostrov na [[Satelitní fotografie|satelitním snímku]] NASA {{Malé|(2002)}}
| mapa = Kuriles Matua.PNG
| popisek mapy = Poloha ostrovůostrova v Kurilách
| lokalizace = [[Kurilské ostrovy#Centrální skupina|Centrální skupina Kurilských ostrovů]]
| souostroví = [[Kurilské ostrovy]]
Řádek 13 ⟶ 12:
| část1 = [[Sachalinská oblast]]
| název části2 = rajón
| část2 = Kurilský[[Severokurilský rajón|Severokurilský]]
| rozloha = 5852
| délka = 11
| šířka = 6,5
| pobřeží =
| nejvyšší vrchol = [[vulkán Saryčeva]]
Řádek 33 ⟶ 32:
| kapitola = КУРИ́ЛЬСКИЕ ОСТРОВА́
| typ kapitoly = heslo
}}</ref> {{Vjazyce2|ja|松輪島}}) je neobydlený [[vulkanický ostrov]] ve střední skupině [[Kurilské ostrovy#Centrální skupina|Kurilských ostrovů]]<ref name="БРЭ"/> v&nbsp;[[Ochotské moře|Ochotském moři]] na severozápadě [[Tichý oceán|Tichého oceánu]]. Na mapě v ruském zeměpisném atlasu z roku 1745 je zaznamenán jako Urigikaj ({{Cizojazyčně|ru|''Уригикай''}}).<ref>{{citaceCitace elektronické monografie |url=http://expositions.nlr.ru/ex_map/atlas_1745/all_mapkamchatka_amur.php | titul=Атлас Российской империи 1745 года. Карты атласа.| kapitola = 19. Устье реки Амура с южною частью Камчатки | autor=Российская национальная библиотека |vydavatel = expositions.nlr.ru |datum přístupu=2020-11-2627 | jazyk=ru }}</ref> Administrativně náleží k [[Severokurilský okres|severokurilskému okresu]] [[Sachalinská oblast|Sachalinské oblasti]] (od roku 1946). Během [[druhá světová válka|druhé světové války]] měl ostrov strategický význam a byla zde jedna z největších japonských námořních základen. Domorodí obyvatelé ostrova byli lovci a sběrači [[Ainuové]], po roce 1875 byli vysídleni a nahrazeni japonskou armádou, kterou v roce 1945 vystřídala sovětská armáda.
 
Podle jedné verze znamená Matua v [[Ainština|ainštině]] „pekelná ústa“, podle jiného názoru je [[etymologie]] nejasná.<ref>{{Citace elektronického periodika
| autor1 = Akulov, A. J.
| titul = История языка айну: первое приближение
| url = https://cyberleninka.ru/article/n/istoriya-yazyka-aynu-pervoe-priblizhenie-1/viewer
| datum_vydání = 2007
| datum_přístupu = 2020-11-27
| periodikum = ВЕСТНИК САНКТ -ПЕТЕРБУРГСКОГО УНИВЕРСИТЕТA
| číslo = Вьш. 2
| jazyk = ru
}}</ref>
 
== Geografie a geologie ==
[[File:Sarychev Volcano edit.jpg|thumb|left|Erupce [[vulkán Saryčeva|vulkánu Saryčeva]] v roce 2009 pozorována ze stanice [[Mezinárodní vesmírná stanice|ISS]]]] Ostrov přibližně oválného tvaru má délku 11&nbsp;km, šířku 6,5&nbsp;km a rozlohu 52&nbsp;km²,<ref>{{cite web|url=http://www.washington.edu/burkemuseum/collections/ichthyology/okhotskia/ikip/Info/physical.html|title=International Kuril Island Project(IKIP)|publisher=University of Washington Fish Collection or the respective authors|access-date=2010-05-29|archive-url=https://www.webcitation.org/6IJivn9Hq?url=http://www.burkemuseum.org/static/okhotskia/|archive-date=2013-07-23|url-status=dead}}</ref> pobřeží měří 30,3&nbsp;km.<ref>{{Citace elektronické monografie
| autor1 = Корнев, С. И.
| titul = Современное состояние популяций калана (Enhydra lutris L. ) в российской части ареала
| url = https://cyberleninka.ru/article/n/sovremennoe-sostoyanie-populyatsiy-kalana-enhydra-lutris-l-v-rossiyskoy-chasti-areala/viewer
| vydavatel =
| datum_vydání = 2010
| datum_přístupu = 2020-11-27
| jazyk = ru
}}</ref> Na jihovýchodě ostrova leží dvě opuštěná sídla – Saryčevo ({{Cizojazyčně|ru|''Сарычево''}}) a Gubanovka ({{Cizojazyčně|ru|''Губановка''}}). U východního břehu se ve vzdálenosti 1,3&nbsp;km nalézá ostrůvek Toporkovyj ({{Cizojazyčně|ru|''Топорковый''}}) o rozloze okolo 1&nbsp;km² s nejvyšším bodem 70 m n. m. Jméno dostal podle [[papuchalk chocholatý|papuchalka chocholatého]] (''Fratercula cirrhata''), který na březích hnízdí ({{Vjazyce2|ru|''топорок''}}).
 
Ostrov je kompozitní [[stratovulkán]] se dvěma hlavními vrcholy: [[vulkán Saryčeva|vulkánem Saryčeva]] (1&nbsp;446 m n. m.) a výrazně nižším vrcholem Tengaizan (127 m n. m.) na jihu.
 
== Podnebí ==
Ačkoli leží na stejné zeměpisné šířce jako [[Paříž]] nebo [[Seattle]], proud [[Ojašio]] na západě [[Aleutská níže|aleutské níže]] přináší na ostrov [[Subpolární podnebí|subarktické podnebí]] (''Dfc'' podle [[Köppenova klasifikace podnebí|Köppenovy klasifikace podnebí]]), které se přibližuje [[polární podnebí|polárnímu podnebí]] (''ET''). Na rozdíl od subarktického klimatu typického pro Sibiř či Mongolsko jsou na ostrově silné dešťové a sněhové srážky i mlhy. Zimy jsou mírnější než v odpovídajících zeměpisných šířkách Mandžuska: průměrná teplota v nejchladnějším měsíci je −6.1 °C oproti −17.8 °C v&nbsp;[[Cicikar]]u. Stejně jako na všech Kurilských ostrovech, i zde dochází k sezónnímu zpoždění, přičemž nejmírnějším měsícem je srpen a únor nejchladnějším.
 
== Odkazy ==
Řádek 42 ⟶ 68:
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
{{Pahýl}}
 
{{Portály|Geografie|Rusko}}