Hlohov: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 41:
První písemná zmínka o Hlohově pochází z roku 1050, jednalo se zřejmě o významné hradiště slovanského kmenu [[Dědošané|Dědošanů]] rozkládající se na Tumském ostrově. Do historického povědomí se zapsalo neúspěšné [[obležení Hlohova]] v roce 1109 vojsky [[Jindřich V. Sálský|císaře Jindřicha V.]] a [[Svatopluk Olomoucký|Svatopluka Olomouckého]].
 
Lokace nového města na levém břehu Odry podle [[magdeburské právo|magdeburského práva]] spojená s příchodem německých kolonistů proběhla v roce 1253. [[Hlohovské knížectví]] vzniklé dělením Slezska ve 13. století bylo od roku 1331 lénem [[České království|Českého království]] a s nim se pak stalo součástí [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchie]]. Do roku 1488 v něm vládli [[Piastovci]], potom krátce [[Jagellonci]] a od roku 1508 bylo bezprostředním majetkem [[Koruna království českého|České koruny]].
 
Během [[třicetiletá válka|třicetileté války]] byla kolem Hlohova vybudována barokní [[bastionová pevnost|bastionová pevnost]]. Město dobyly v květnu 1642 švédské oddíly pod velením [[Lennart Torstenson|Lennarta Torstensona]]. V té době zde působil básník a dramatik [[Andreas Gryphius]] (1616–1664).
 
Po [[první slezská válka|první slezské válce]] v roce 1742 Hlohov připadl [[Pruské království|Prusku]] a stal se okresním sídlem v [[Pruské Slezsko|provincii Slezsko]]. Jakožto pevnost sehrál roli v [[napoleonské války|napoleonských válkách]], byl obléhán v roce 1806 Francouzi a následně v letech 1813–1814 protifrancouzskou prusko-ruskou koalicí. Fortifikace výrazně omezovaly možnosti urbanistického vývoje Hlohova. Ještě na konci 19. století existovalo mimo historickéStaré jádroMěsto a Tumský ostrov pouze malé předměstí s několika bloky činžovních domů za vlakovým nádražím a pás vilové zástavby za vnější linii opevnění. Pevnost byla zrušena až v roce 1902 a na jejím místě pak vznikl rozsáhlý parkový komplex podle návrhu [[Joseph Stübben|Josepha Stübbena]].
 
Opět byl Hlohov prohlášen za pevnost (''Festung Glogau'') na konci [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Sovětské obležení trvající od 13. února do 1. dubna 1945 vedlo k úplné devastaci města, zničeno bylo devadesát pět procent všech budov. Na základě [[Postupimská dohoda|Postupimské dohody]] byl Hlohov připojen k [[Polská lidová republika|socialistickému Polsku]]. Odsunuté německé obyvatelstvo nahradili přesídlenci z [[Kresy|tzv. Kresů]] a osadníci z centrálního Polska. Zpustošené historické jádro bylo ponecháno jako nezastavěná plocha s relikty radnice, zámku a několika kostelů. Nový polský Hlohov se vyvíjel jižně a západně od starého centra. S před válkou třicetitisícového města se stalo okrajové městečko s pouhými devíti tisíci obyvatel v roce 1960.