Hlohov: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 41:
První písemná zmínka o Hlohově pochází z roku 1050, jednalo se zřejmě o významné hradiště slovanského kmenu [[Dědošané|Dědošanů]] rozkládající se na Tumském ostrově. Do historického povědomí se zapsalo neúspěšné [[obležení Hlohova]] v roce 1109 vojsky [[Jindřich V. Sálský|císaře Jindřicha V.]] a [[Svatopluk Olomoucký|Svatopluka Olomouckého]].
Lokace
Během [[třicetiletá válka|třicetileté války]] byla kolem Hlohova vybudována barokní [[bastionová pevnost|bastionová pevnost]]. Město dobyly v květnu 1642 švédské oddíly pod velením [[Lennart Torstenson|Lennarta Torstensona]]. V té době zde působil básník a dramatik [[Andreas Gryphius]] (1616–1664).
Po [[první slezská válka|první slezské válce]] v roce 1742 Hlohov připadl [[Pruské království|Prusku]] a stal se okresním sídlem v [[Pruské Slezsko|provincii Slezsko]]. Jakožto pevnost sehrál roli v [[napoleonské války|napoleonských válkách]], byl obléhán v roce 1806 Francouzi a následně v letech 1813–1814 protifrancouzskou prusko-ruskou koalicí. Fortifikace výrazně omezovaly možnosti urbanistického vývoje Hlohova. Ještě na konci 19. století existovalo mimo
Opět byl Hlohov prohlášen za pevnost (''Festung Glogau'') na konci [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Sovětské obležení trvající od 13. února do 1. dubna 1945 vedlo k úplné devastaci města, zničeno bylo devadesát pět procent všech budov. Na základě [[Postupimská dohoda|Postupimské dohody]] byl Hlohov připojen k [[Polská lidová republika|socialistickému Polsku]]. Odsunuté německé obyvatelstvo nahradili přesídlenci z [[Kresy|tzv. Kresů]] a osadníci z centrálního Polska. Zpustošené historické jádro bylo ponecháno jako nezastavěná plocha s relikty radnice, zámku a několika kostelů. Nový polský Hlohov se vyvíjel jižně a západně od starého centra. S před válkou třicetitisícového města se stalo okrajové městečko s pouhými devíti tisíci obyvatel v roce 1960.
|