Jasak: Porovnání verzí

Jasak byli povinni platit dospělí muži zdaněných kmenů, soupisy poplatníků byly vedeny v tzv. jasačných knihách. Jeho výše kolísala, byl určován pro každý kmen nebo region zvlášť. Obecně byl vyšší pro kmeny a národy, které hledaly u Ruska ochranu před útoky nebo výběrčími jasaku přicházejícími od jejich sousedů (například [[Ketové]] na střední Jeniseji byli před objevením se Rusů terčem nájezdů angarských [[Tunguzové|Tunguzů]] a takřka vyhlazeni; k roku 1621 platili mimořádně vysoký jasak 12 sobolů na člověka; v analogické situaci se ocitli i kolymští [[Jukagirové]] tísnění [[Čukčové|Čukči]], TunguziTunguzy a [[Jakuti|Jakuty]]).<ref name="brodnikov"/> Méně (1 sobol na osobu, případně i jen 0,4 sobola na osobu) platily kmeny podrobené Rusy silou, zejména pokud měly možnost ústupu mimo ruské území. U kmenů vzpurných a odmítajících jasak se je ruská vláda snažila obměkčit nabízením „panovníkových darů“ výměnou, v jiných oblastech Rusové používali systém rukojmíchrukojmí.<ref name="brodnikov"/>

Výše jasaku postupně klesala s úbytkem [[Zvěř|zvěřezvěř]]e, například u pitských Tunguzů na Jeniseji z 10 sobolů na člověka ve 30. letech 17. století na 2 soboly koncem století, v Jakutsku se počátkem stejného období snažili vybrat 3 soboly, koncem se dařilo získávat méně než 1 sobola. Zvláštností Jakutska také bylo, že většinu jasaku zde tvořily liščí kůže místo místo sobolích. Začátkem 18. století na východní Sibiři vybíralo od 0,6 po 1,5 sobola na poplatníka.<ref name="brodnikov"/>