Wikipedie

Al-Eizariya: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
dodatky a odkazy
Řádek 40:
[[File:AN ARAB VILLAGE NEAR JERUSALEM AND BEYOND IT, THE JUDEAN DESERT, PHOTOGRAPHED BY IN THE LATE 19TH CENTURY BY FRENCH PHOTOGRAPHER, BONFILS. צילום צבע מסוף המאה ה19 של הצלם הצרפ.jpg|260px|thumb|centrum města kolem roku 1890 na kolorované fotografii Felixe Bonfilse]]
[[File:Muro da Betania.JPG|260px|thumb|Zeď vojenské bariéry z roku 2004]]
* '''Lazarův hrob''' – je tradičním poutním cílem, údajným místem zázraku vzkříšení podle Janova evangelia. Místo, posvátné pro křesťany i muslimy, bylo identifikováno jako hrobka přinejmenším od 3. století<ref>[https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Interior_of_St._Lazarus_Greek_Orthodox_Church_(al-Eizariya) /Video z Lazarovy hrobky]</ref>. Katolická encyklopedie z roku 1913 kpovgažuje historii uvádí: „Je zcelaza jisté, že současná vesnice se vznikla podlez tradice lokality Lazarovy jeskynní hrobky<ref>http://visitpalestine.ps/where-to-go/listing/jerusalem/sites-attractions-jerusalem/christian-sites-jerusalem/bethany-tomb-lazarus/</ref>. Historik [[Eusebios z Kaisareie]] (asi 330) i Itinerář poutníka z Bordeaux z roku 333 zmiňují jen Lazarovu hrobku. Archeologické vykopávky z let 1949 až 1953, které pro františkány ve Svaté zemi prováděl pater Sylvester J. Saller, odhalily východně od Lazarovy hrobky fragmenty čtyř na sebe navazujících kostelů, datované do 4. nebo 5. století.<ref>Sylvester BylyJ. takéSaller, ''Excavations at Bethany (1949-1953)''. Franciscan Press Jerusalem 1957</ref> Při následujících výzkumech byly objeveny skalní hrobky a zbytky domů, vinné lisy, cisterny a obilná sila. Nálezy keramiky byly datovány do perského a helénského období. První písemná zmínka o byzantském kostele je z konce 4. století: v roce 390 [[svatý Jeroným]] napsalpsal o kostele zasvěceném svatému Lazarovi, který se nazývá Lazarium, stejně tak poutník Egeria v roce 410. V dnešní zahradě blízko hrobky se dochovaly zbytky mozaikové dlažby z podlahy kostela ze 4. století. V roce 1143 koupili pozemky jeruzalémský král Fulk[[Fulko Jeruzalémský|Fulko]] a královna [[Melisenda Jeruzalémská|Melisenda]]. Po pádu Jeruzaléma přetrvala jen hrobka s valenou klenbou. Do roku 1384 byla na místě postavena jednoduchá mešita. V 16. století postavili Osmanští Turci větší mešitu al-Uzair, která sloužila muslimským obyvatelům města, pojmenovali ji Lazara z Betánie. Od 16. století je místo nad hrobkou z jižní strany obsazeno mešitou al-Uzair. Vchod do hrobky vede nízkou brankou po nerovných skalních schodech z ulice. Stejný vstup byl popsán a již v roce 1896. Hrobka je zahloubena do skály ve dvou podlažích. V prostoru pod schody jsou zahloubeny tři výklenky, prostřední největší vedlvede ještě dolů k Lazarovu hrobu. Vchod byl původně zazděn, otevřen jen malým okénkem, kterým měl Kristus Lazara vyzvat: ''Lazare vstaň a choď''. ▼
* '''Lazarův hrob''' – je tradičním poutním cílem, údajným místem zázraku vzkříšení podle Janova evangelia. Místo, posvátné pro křesťany i muslimy, bylo identifikováno jako hrobka přinejmenším od 3. století<ref>[https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Interior_of_St._Lazarus_Greek_Orthodox_Church_(al-Eizariya) /Video z Lazarovy hrobky]</ref>.
▲Katolická encyklopedie z roku 1913 k historii uvádí: „Je zcela jisté, že současná vesnice se vznikla podle tradice lokality Lazarovy jeskynní hrobky<ref>http://visitpalestine.ps/where-to-go/listing/jerusalem/sites-attractions-jerusalem/christian-sites-jerusalem/bethany-tomb-lazarus/</ref>. Historik [[Eusebios z Kaisareie]] (asi 330) i Itinerář poutníka z Bordeaux z roku 333 zmiňují jen Lazarovu hrobku. Archeologické vykopávky z let 1949 až 1953, které pro františkány ve Svaté zemi prováděl pater Sylvester J. Saller, odhalily východně od Lazarovy hrobky fragmenty čtyř na sebe navazujících kostelů, datované do 4. nebo 5. století. Byly také objeveny skalní hrobky a zbytky domů, vinné lisy, cisterny a sila. Nálezy keramiky byly datovány do perského a helénského období. První písemná zmínka o byzantském kostele je z konce 4. století: v roce 390 [[svatý Jeroným]] napsal o kostele zasvěceném svatému Lazarovi, který se nazývá Lazarium, stejně tak poutník Egeria v roce 410. V dnešní zahradě blízko hrobky se dochovaly zbytky mozaikové dlažby z podlahy kostela ze 4. století. V roce 1143 koupili pozemky jeruzalémský král Fulk a královna Melisenda. Po pádu Jeruzaléma přetrvala jen hrobka s valenou klenbou. Do roku 1384 byla na místě postavena jednoduchá mešita. V 16. století postavili Osmanští Turci větší mešitu al-Uzair, která sloužila muslimským obyvatelům města, pojmenovali ji Lazara z Betánie. Od 16. století je místo nad hrobkou z jižní strany obsazeno mešitou al-Uzair. Vchod do hrobky vede nízkou brankou po nerovných skalních schodech z ulice. Stejný vstup byl popsán v roce 1896. Hrobka je zahloubena do skály ve dvou podlažích. V prostoru pod schody jsou zahloubeny tři výklenky, prostřední největší vedl dolů k Lazarovu hrobu. Vchod byl zazděn, otevřen jen malým okénkem, kterým měl Kristus Lazara vyzvat: ''Lazare vstaň a choď''.
 
* '''Římskokatolický kostel svatého Lazara''' – projekt chrámu na půdorysu řeckého kříže s nízkou kupolí v křížení vytvořil italský papežský architekt [[Antonio Barluzzi]],. kostelKostel byl postaven v letech 1952–1955 pod záštitou františkánského řádu, stojí na místě několika starších staveb asi 150 metrů východně od hrobky.<ref>Giuliano Valdes, Země Ježíšova. Bonechi & Steimetzky Florencie 1993, s. 69-71</ref>. Na průčelí ia v kapli je vyzdoben mozaikami. Samotná stavba středověkou archeologickou situaci nerespektuje, její vchod do Lazarovy hrobky je jen památníkem, nikoliv skutečným hrobem. V roce 1965 byl západně od hrobky postaven řecký pravoslavný kostel.
 
* '''Řecký ortodoxní kostel sv. Lazara''' – byl otevřen roku 1965 západně od hrobky.
 
* '''Dům Marty a Marie''' – nyní nejstarší stojící dům ve městě, kamenná stavba přes 2 000 let stará. Podle tradice byl nebo alespoň připomíná dům Marty a Marie, je také oblíbeným poutním místem křesťanů.
Řádek 57 ⟶ 56:
* '''Římský hrad''' – probíhá zde archeologický výzkum
 
* '''Ostatní svatyně, chrámy a kláštery''': celkem 10 mešit, 10 křesťanských chrámů při klášterech církví řeckokatolické, etiopské (habešské), sester misionářek Matky z Nigrizie, mnichů Kristových pašijí, sester kláštera Al Mahaba, kláštera Beit Faja, řehořskéhosvatořehořského ortodoxního kláštera a kláštera Vzkříšení Ježíše Krista Al Maskubiyah.<ref>http://vprofile.arij.org/jerusalem/pdfs/vprofile/El%20Eizariya_EN.pdf/ ''Palestinian Localities Study'', The Applied Research Institute – Jerusalem 2012, s. 5</ref>
 
== Odkazy ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Al-Eizariya“