Vojenská hranice: Porovnání verzí

Přidáno 1 487 bajtů ,  před 8 měsíci
přidán infobox a obrázek
(Přidání 1 knihy pro ověřitelnost) #IABot (v2.0.7) (GreenC bot)
(přidán infobox a obrázek)
{{Infobox - zaniklý stát
[[Soubor:Militargrenze, Wojwodowena und Banat.jpg|vpravo|náhled|Území Vojenské hranice na mapě Chorvatska (vyznačena červenou hranicí). Vojenská hranice zabírala v polovině [[19. století]] území části [[Slavonie]], okolí [[Pakrac]]e, celou [[Lika|Liku]] a [[Kordun]]. Táhlo se až k [[Jaderské moře|Jaderskému moři]].]]
| název = Vojenská hranice
| originální název = Militärgrenze
| rok vzniku = [[1553]]
| rok zániku = [[1881]]
| před 1 = Chorvatské království (1527–1868)
| před 1 vlajka = Flag of the Kingdom of Croatia (Habsburg).svg
| po 1 = Chorvatsko-slavonské království
| po 1 vlajka = Flag of the Triune Kingdom of Croatia, Slavonia and Dalmatia.svg
| šířka 1. sloupce =
| vlajka =
| článek o vlajce =
| velikost vlajky =
| znak =
| článek o znaku =
| velikost znaku =
| rámeček znaku =
| hymna =
| článek o hymně =
| motto =
| článek o mottu =
| mapa = Militargrenze, Wojwodowena und Banat.jpg
| velikost mapy = 290px
[[Soubor:Militargrenze,| Wojwodowenamapa undpoznámka = Banat.jpg|vpravo|náhled|Území Vojenské hranice na mapě Chorvatska (vyznačena červenou hranicí). Vojenská hranice zabírala v polovině [[19. století]] území části [[Slavonie]], okolí [[Pakrac]]e, celou [[Lika|Liku]] a [[Kordun]]. Táhlo se až k [[Jaderské moře|Jaderskému moři]].]]
| hlavní město = žádné
| rozloha = 33 5537 km²
| rozloha poznámka = (rok [[1857]])
| nejvyšší bod =
| nejvyšší bod poznámka =
| nejdelší řeka =
| nejdelší řeka poznámka =
| počet obyvatel = 675 817
| počet obyvatel poznámka = (rok [[1857]])
| jazyky =
| národnostní složení =
| náboženství = [[Římskokatolická církev|římskokatolické]], [[Pravoslaví|ortodoxní]]
| státní zřízení = vojenská [[provincie]]
| mateřská země = {{Vlajka a název|Svatá říše římská}}<br />{{Vlajka a název|Habsburská monarchie (do 1804)}}<br />{{Vlajka a název|Rakouské císařství}}<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| měna =
| vznik =
| zánik =
}}
 
'''Vojenská hranice''' (též označována jako '''Krajina''', [[srbochorvatština|srbochorvatsky]] '''Војна Крајина/Vojna Krajina''', [[maďarština|maďarsky]] '''Határőrvidék''', [[němčina|německy]] '''Militärgrenze''', [[rumunština|rumunsky]] '''Graniţa Militară''') je označení pro pásmo v příhraničí [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchie]] (později [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]]) v jejích jižních oblastech a [[Osmanská říše|Osmanskou říší]].{{chybí zdroj}}
 
== Geografické vymezení ==
[[Soubor:Josephinische Landaufnahme Slavonischen Distrikt.jpg|vpravovlevo|náhled|upright=0.9|Slavonská sekce Vojenské hranice, vymezená městy Novska (západ) a Zemun/[[Petrovaradín]] (východ)]]
 
Vojenská hranice vznikla proti hrozbě, kterou představovali Osmanští Turci. Byla vytvořena na konci 17. století po uzavření [[Karlovický mír|Karlovického míru]], kdy byli Turci zatlačeni až za řeku [[Sáva|Sávu]]. Zde se potom vojenská hranice rozkládala. Její nejzápadnější část byla v oblasti pohoří [[Velebit]], nedaleko hranic s [[Bosna a Hercegovina|Bosnou a Hercegovinou,]] a nejvýchodnější část až v rumunských [[Karpaty|Karpatech]], na hranici s [[Valašsko (Rumunsko)|Valašskem]]. Nejdéle však existovala západní sekce Vojenské hranice, která přetínala v různých směrech území dnešního [[Chorvatsko|Chorvatska]].
 
Z druhé strany hranice, na území [[Bosna a Hercegovina|Bosny a Hercegoviny]], byla podobným způsobem zřízena tzv. [[Bosanska krajina|Bosenská krajina]], která měla chránit turecké území před případnými rakouskými nájezdy. Rozkládala se podél severní hranice Bosny až po [[Cazin]] (tzv. [[Cazinská krajina]]). Jak na území habsburské Vojenské hranice, tak i z turecké strany, byly vybudovány četné pevnosti a systémy opevnění.
 
[[Soubor:Josephinische Landaufnahme Slavonischen Distrikt.jpg|vpravo|náhled|Slavonská sekce Vojenské hranice, vymezená městy Novska (západ) a Zemun/[[Petrovaradín]] (východ)]]
Území Vojenské hranice bylo správně rozděleno na několik celků. V jižní části Sedmihradska existovala tzv. ''Sedmihradská vojenská hranice'', mezi soutěskou [[Đerdap]] a [[Zemun]]em pak tzv. ''Banátská vojenská hranice'', od města [[Zemun]] (předměstí srbské metropole [[Bělehrad]]u) až po [[Novska|Novsku]] dále ''Slavonská vojenská hranice'' a zbytek (část Dalmácie, oblast pohoří [[Papuk]]) pak byla tzv. ''Chorvatskou vojenskou hranicí''.
 
Zmíněné území bylo roku [[1578]]<ref>{{citace monografie | příjmení = Macan| jméno = Trpimir| odkaz na autora = | titul = Dějiny Chorvatů: přehled| url = | vydavatel = ISE| místo = Praha| rok = 2000| počet stran = | kapitola = | strany = 64| isbn = 80-86130-11-8| jazyk = }}</ref> vyjmuto z vlády chorvatského [[bán]]a a začleněno přímo pod ústřední velení z Vídně. Kromě osmanských záborů tedy i toto správní opatření ještě více zmenšilo oblast chorvatského státu, což dalo na chorvatském zemském sněmu vzniknout sousloví, označujícímu zemi za „zbytky zbytků kdysi slavného království Chorvatského“ ({{vjazyce2|la|''reliquiae reliquiarum olim inclyti regni Croatiae''}}). Jediným územím, které nebylo dotčeno válkou v té době, bylo totiž [[Chorvatské Záhoří|Záhoří]] (Zagorje), kam se sestěhovala většina zbylé šlechty. I Záhoří však bylo zatíženo vysokými daněmi, neboť vedení válek s Turky bylo nesmírně drahé.
 
[[Soubor:Krajišnici, 1756. g.jpg|vlevo|náhled|upright|Různí pohraniční vojáci, [[1756]]]][[Soubor:Petrovaradin Fortress, Novi Sad, Serbia 14.09.2016.jpg|vlevovpravo|náhled|upright|[[Petrovaradínská pevnost]] známá jako ''Gibraltar na Dunaji'']]
V pohraničním pásmu, které na chorvatském území sledovalo linii měst [[Senj]]–[[Otočac]]–[[Slunj]]–[[Glina]]–[[Hrastovica]]–[[Sisak]]–[[Ivanić Grad]]–[[Koprivnica]]–[[Križevci]]–[[Đurđevac]]–[[Drnje]] byla budována opevnění, která měla podobu masivních pevností, ale i menších soustav opevněných objektů. Jelikož toto území bylo nebezpečné, obývali ho tzv. hraničáři. Ti byli zpočátku [[Němci|německy]] mluvící a v pozdějších letech je doplnilo převážně [[pravoslaví|pravoslavné]] obyvatelstvo. To se v dobách jihoslovanských obrozeneckých a národně-formujících procesů identifikovalo jako [[Srbové|srbské]]. Těm, kteří přicházeli na území Vojenské hranice a chtěli sloužit jako hraničáři, byly slibovány četné výhody, mezi které patřily daňové úlevy{{chybí zdroj}} a především půda. Kolonisté dostávali nemalé příděly země, na níž hospodařili.
 
[[Soubor:Josip Jelačić painting 1850.jpg|náhled|upright|[[ChorvatskoChorvatské království (1527–1868)|ChorvatskéhoChorvatský]] [[bán]] [[Josip Jelačić]] okolo roku [[1850]]]]
Během revolučního roku [[1848]] bylo početně silné vojsko z hraniční oblasti využito pro zastavení nepokojů v Uhrách a v [[Italové|Italy]] osídlených oblastech [[Rakouské císařství|Rakouské říše]].<ref name="SHO-216">{{Citace monografie
| příjmení = Krestić