Constantius II.: Porovnání verzí

Constantius se v náboženském sporu mezi ariány a katolíky postavil jednoznačně na stranu ariánismu. Konkrétní označení je nicméně problematické, protože ariánismus v sobě zahrnoval mnoho často zcela rozdílných náboženských proudů. Přesněji řečeno podporoval semiariány (''homoiúsios''). Aby znovu oživil Sásánovci přerušené obchodní spojení s [[Indie|Indií]], neváhal vysílat četné [[misie]] na východ do Indie a také mj. do [[Etiopie]]. Právě do jeho doby spadá počátek christianizace Gótů Wulfilou. Ten stejně jako Constantius vyznával ariánství, a Gótové se tak stali ariány podobně jako později ostatní [[Germáni]], což mělo mít v budoucnu závažné následky.

Obzvláště po roce 350 se Constantius snažil dopomoci ariánismu k vítězství. Nechal proto svolat několik [[koncil|synodsynodů]], jež měly zrevidovat závěry [[První nikajský koncil|nikajského koncilu]]. Přitom se podobně jako jeho otec dostal do sporu s Athanasiem, bojovným biskupem z [[Alexandrie]]. Jeho pokus prosadit jednotné ariánské vyznání přesto neuspěl. Ačkoliv se mu podařilo dosáhnout schválení jednotné ariánské víry pro celou říši, na západě nebylo toto opatření vůbec respektováno a prováděno. Přesto je nutné zohlednit fakt, že v době Constantia nebyla oficiální křesťanská víra zcela ustálená, což císařovu náboženskou politiku značně ztěžovalo.

V náboženské a vnitřní politice Constantius nebyl nijak zvlášť úspěšný, v zahraniční politice se mu však podařilo udržet hranice říše stabilní, navzdory tomu že po většinu své vlády nemohl disponovat vojskem na západě. Přitom se úzkostlivě vyhýbal jakémukoliv vojenskému dobrodružství, na místonamísto kterého upřednostňoval obrannou strategiestrategii. Ve srovnání s Julianovou ofenzivní politikou, která skončila katastrofou během perského tažení v roce 363.