Barmsko-siamská válka (1568–1569): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
rozpracováno značka: editace z Vizuálního editoru |
dokončeno značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
| střetnutí = Barmsko-siamaská válka
| obrázek = Seal Suphanburi.png
Řádek 21:
}}
'''Barmsko-siamská válka''' '''1568–1569''' byla válečným konfliktem mezi [[Ajutthajské království|Ajutthajským královstvím]] a [[Druhá barmská říše|druhou barmskou říší]]. Válka
== Pozadí ==
V roce 1485 uzurpoval [[Mingyi Nyo]] barmský trůn poté, co zavraždil svého strýce. V následujících letech navrátil království jeho nezávislost a zároveň vedl několik úspěšných tažení proti státům Monů. [[Taunnguská dynastie]] také těžila ze zhroucení kdysi dominantního [[království Ava]]. Barmské království v té době
Vnitřní boje o ajutthajský trůn mezi suphannaphumskou a uthongskou dynastií vyvrcholily v roce 1546 po smrti krále [[Chairachathirat|Chairachathirata]]. Jeho následovník [[Yotfa]] byl roku 1548 zabit [[Worawongsathirat|Worawongsathiratem]], který následně uzurpoval trůn. O 42 dní později na něj šlechtic loajální suphannaphumské dynastii spáchal atentát a na trůn nastoupil [[Maha Chakkraphat]]. Barmský král Tabinshwehti využil těchto vnitřních bojů k podnícení prvního válečného konfliktu mezi oběma zeměmi. Tato válka vedla k územním ztrátám Ajutthajského království, ale většinu území se království podařilo udržet.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Wood, W. A. R. (William Alfred Rae), 1878-1970.
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = A history of Siam : from the earliest times to the year A.D. 1781, with a supplement dealing with more recent events
| url = https://www.worldcat.org/oclc/223273780
| vydání =
| vydavatel = Chalermnit Press
| místo = Bangkok
| rok vydání = 1924
| počet stran = 300
| strany = 108–114
| isbn = 1-931541-10-8
| isbn2 = 978-1-931541-10-7
| oclc = 223273780
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Damrongrāchānuphāp, Prince, son of Mongkut, King of Siam, 1862-1943.
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = The chronicle of our wars with the Burmese : hostilities between Siamese and Burmese when Ayutthaya was the capital of Siam
| url = https://www.worldcat.org/oclc/46429866
| vydání =
| vydavatel = White Lotus
| místo = Bangkok, Thailand
| rok vydání = 2001
| počet stran = 376
| strany = 13–15
| isbn = 974-7534-58-4
| isbn2 = 978-974-7534-58-0
| oclc = 46429866
}}</ref><ref>Sein Lwin Lay, Kahtika U (2006) [1968]. ''Mintaya Shwe Hti and Bayinnaung: Ketumadi Taungoo Yazawin'' (in Burmese) (2nd printing ed.). Yangon: Yan Aung Sarpay. S. 296</ref>
Druhá barmsko-siamská válka vypukla v roce 1563. Král Maha Chakkraphat odmítl barmskému králi [[Bayinnaung|Bayinnaungovi]] darovat dva bílé slony a jeho odmítnutí se tak stalo [[casus belli]] pro vyhlášení války. Barmské jednotky nejdříve napadli [[Phitsanulok (město)|Phitsanulok]], Sawankhalok, [[Kamphaeng Phet]] a [[Sukhothaj (středověk)|Sukhothaj]], které přeměnil na své poddanské státy, čímž Ajutthajské království ztratilo cenné spojence. Ajutthajský král byl donucen stát se knězem v barmském [[Bago (Myanmar)|Bagu]]. Brzy mu však byl umožněn návrat domů, král opustil kněžskou dráhu a vrátil se k moci.<ref name=":0" /><ref>Jumsai, Manich (1976). "King Tilokarat (1441–1485)". ''Popular History of Thailand''. Bangkok,Thailand: Claremint. ASIN B002DXA1MO. S. 154–158</ref><ref>Rajanubhab. s. 36 a 67</ref>
== Konflikt ==
V roce 1568 ajutthajský král Maha Chakkraphat vyzval krále Lan Xangu [[Setthathirath|Setthathiratha]] k napadení Phitsanuloku, kde měli zajmout místního krále [[Maha Thammaracha|Maha Thammarachu]]. Když Maha Thammaracha následně požádal ajutthajského krále o pomoc, ten vyslal generála s úkolem Maha Thammarachu zajmout. Generál ale zůstal v Phitsanuloku, kde prozradil skutečné plány ajutthajského krále a tlačil tak Barmu do válečného konfliktu. Barmské síly prolomily laoské linie a přidaly se na pomoc jednotkám bránícím v té době obležené město Phitsanulok. Během té doby postupovala ajutthajská armáda s údajnými posilami k Phitsanuloku. Po svém příjezdu byli Ajutthajané požádáni, aby zůstali mimo město. Během noci vypustili obyvatelé města hořící vory, které zničily ajutthajskou flotilu. Utrpěné ztráty přiměly laoské i ajutthajské jednotky k prolomení obklíčení a k jejich ústupu. Laoské jednotky následně přepadly a zničily barmské jednotky, které se je pokusily pronásledovat.<ref>Jumsai. s. 160–161 a 164</ref>
Během ústupu král Maha Chakkraphat neúspěšně zaútočil na Kamphaeng Phet. Ajutthajané následně unesli celou Maha Thammarachovu rodinu kromě jeho syna, prince [[Naresuan|Naresuana]], který v té době doprovázel svého otce. Únos vládnoucí rodiny měl odradit Phitsanulok od protiútoku proti Ajutthajskému království, ale ve skutečnosti podnítil jeho společnou invazi s barmskými jednotkami do ajutthajských loutkových států.<ref>Jumsai. s. 165–166</ref>
S podporou severních thajských států postavil Bayinnaung armádu čítající 546 000 pěšáků a 53 000 kavaleristů (barmské zdroje hovoří o Byainnaungových pěti armádách čítajících 54 600 mužů, 5 300 koní a 530 slonů). Barmánci pochodovali ze severu až dosáhli laoské armády nedaleko Phetchabunu. Síly Lan Xangu zvítězily a v tu chvíli se jeden z jejich velitelů rozhodl pochodovat k jihu. Barmánci se tak mohli shromáždit a dokázali zničit rozdělené síly a král Setthathirath musel ustoupit do [[Vientiane]].<ref name=":1">Jumsai. s. 166–171</ref>
== Obležení Ajuthje a Vientiane ==
Barmánci oblehli město [[Ayutthaya|Ajuthja]]. Těžká dělostřelecká palba zastavila barmské pokusy prokopat se k hradbám a tak Barmánci započali se stavbou mostu, aby se k hradbám dostali z jiné strany. Král Maha Cahkkraphat během obléhání zemřel a na trůn nastoupil jeho syn [[Mahinthrathirat]]. Četné ajutthajské výpady znemožňovaly Barmáncům dokončit stavbu mostu. Bayinnaung poté do města vyslal ajutthajského šlechtice, který nejen že ve městě poté působil jako jeho špeh, ale také zde získal mocné postavení. V noci 2. srpna 1569 tento špeh otevřel městské brány a zapříčinil tak pád města. Král i se svou rodinou a dalšími šlechtici byli zajati a odvedeni to Pegu. Král během cesty ještě téhož roku zemřel.<ref>Rajanubhab. (2001)</ref> Ajuthja se stala barmským vazalským státem a Maha Thammaracha se zde stal králem.<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Simms, Peter.
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = The kingdoms of Laos : six hundred years of history
| url = https://www.worldcat.org/oclc/861200102
| vydání =
| vydavatel =
| místo = Richmond, Surrey
| rok vydání = 1999
| počet stran = 240
| strany = 79–81
| isbn = 978-1-136-86330-1
| isbn2 = 1-136-86330-3
| oclc = 861200102
}}</ref>
Po několik následujících týdnů se Barmánci přeskupovali a odpočívali ve městě, což umožnilo Lan Xangu shromáždit své síly a naplánovat partyzánskou válku. Barmské jednotky se dostaly k [[Vientiane]] a slabě bráněné město jednoduše obsadily. Setthathirath započal se svými partyzánskými boji ze základny nedaleko řeky [[Nan Ngum]] severovýchodně od Vientiane. V roce 1570 barmský král ustoupil a Setthathirath během protiútoků zajal více jak 30 000 mužů spolu se 100 slony a také více jak 2 000 kusy [[Slonovina|slonoviny]].<ref name=":2" />
== Odkazy ==
Řádek 33 ⟶ 95:
{{Překlad|en|Burmese–Siamese War (1568–1569)|979694346}}
<references />
[[Kategorie:Dějiny Laosu]]
[[Kategorie:Války 16. století]]
| |||