Podmořský kabel: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: fotografie značka: školní IP |
m Zbytečné mezery značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení |
||
Řádek 7:
První pokus o podmořské telegrafní spojení Evropy a Británie proběhl v srpnu roku [[1850]]. Jednalo se jen o jednoduchý měděný kabel, izolovaný [[Gutaperča|gutaperčou]]. Tento pokus posloužil k získání licence pro propojení kontinentu a Británie v příštím roce, kdy byl použit již důkladně izolovaný kabel.
První mezikontinentální podoceánský kabelový spoj byl mezi [[Kanada|Kanadou]] a [[Irsko|Irskem]] zprovozněn na pouhých 26 dní v roce [[1858]] měděným vedením. Dosažená rychlost byla 25 slov za hodinu. Spoj byl obnoven v roce [[1866]], kdy byla rychlost již 8 slov za minutu. Spojení bylo komerční a jeho cena se pohybovala kolem 100 USD za 20 slov. Spoj (tj. okruh) mezi přijímací a vysílací stranou byl přímý, takže vzhledem ke své délce měl značný elektrický odpor a procházející proud byl tudíž velmi malý. Podstatou vybavení přijímací strany proto byl zrcátkový galvanometr, přes jehož zrcátko se odrážel paprsek světla na vzdálenost několika metrů; příslušná místnost musela být zatemněna. Přijímající telegrafista podle výchylek paprsku usuzoval, jaké znaky byly vysílány, ale často docházelo k chybám. Snaha o vyšší spolehlivost a zejména rychlost přenosu použitím vyššího napětí nevedla k úspěchu (zato ke zničení kabelu). Ukázalo se totiž, že omezujícím faktorem je do té doby v technické praxi nevýznamný faktor, kterým je šířka přenosového pásma, daná (příčnou) kapacitou a (podélnou) indukčností vedení. Problém teoreticky popsal [[William Thomson]] a zejména [[Oliver Heaviside]]
Prvním telefonním podvodním kabelovým spojem se stal spoj ze [[San Francisco|San Francisca]] do [[Oakland]]u v roce [[1884]]. Výrazný pokrok přinesly až kabely nové generace s elektronickými zesilovači používající frekvenční multiplex. Kabel [[TAT-1]] (Transatlantic No. 1), spuštěný roku [[1956]] měl kapacitu 36 nezávislých hovorů najednou. Poslední měděný transatlantický kabel [[TAT-7]] položený na dno v roce [[1978]] disponoval kapacitou 4000 telefonních kanálů, která byla zvýšená až na 10 500 kanálů.
| |||