Války o Karnátaku: Porovnání verzí

* [[Soubor:Flag of the State of Hyderabad (18th century-1900).svg|22px]] Nizám v [[Haidarábád|HaidarábáduHajdarábád]]u

| strana3 = [[Soubor:Flag of Great Britain (1707–1800).svg|22px]] [[VelkáSpojené Britániekrálovství]]

* [[Soubor:Flag of the British East India Company (1801).svg|22px]] [[Britská východoindickáVýchodoindická společnost]]

'''Války o Karnátaku ''' byla série vojenských konfliktů odehrávající se v [[Indie|Indii]] v polovině [[18. století]]. Do konfliktu byli zapojeni četní nominálně nezávislí vládci se svými vazaly. Bojovalo se o nástupnictví, o dědictví, území a obchod.

Jednalo se o válku nejen diplomatickou a vojenskou, ale v neposlední řadě obchodní boj mezi [[Francouzská Východoindická společnost|Francouzskou východoindickouVýchodoindickou společností]] a [[Britská Východoindická společnost|Britskou východoindickouVýchodoindickou společností]]. Boje probíhaly převážně na území [[Mughalská říše|Mughalské říše]] za podpory různých znesvářených regionálních vládců loajálních „[[Seznam mughalských císařů|Velkému Moghulovi]]“. Výsledkem těchto diplomatických šarvátek a vojenské rivality bylo vítězství Britské východoindickéVýchodoindické společnosti, jenž získala dominanci mezi evropskými obchodními společnostmi působícími v Indii. Francouzská východoindickáVýchodoindická společnost byla postupně vytlačena a omezila se především na region [[Puduččéri|Pondichéry]]. Dominance Britské východoindickéVýchodoindické společnosti nakonec vedla ke kontrole Británie nad většinou Indie. V 18. století byla pobřežní oblast [[Karnátaka]] závislá na [[Haidarábád|HaidarábáduHajdarábád]]u. Tři války o region byly vedeny v letech 1744 až 1763.

V roce 1707 zemřel císař [[Mughalská říše|Mughalské říše ]] Muhy-ud-din Muhammad Aurangzeb – [[Aurangzéb]]. Jeho nástupcem se stal [[Muhammad Azam Shah|Abu'l Faaiz Qutb-ud-Din Muhammad Azam]], jako Bahádur Šáh I., který vládl od 9. června 1707 do 27. února 1712. Po něm nastoupil na mughhalský trůn Jahandara Šáh, jehož vláda trvala pouhých 11 měsíců. Během jeho vlády i vlády pozdějších císařů došlo k obecnému poklesu císařské kontroly nad mughalskou říší. To umožnilo [[VelkovezírVelký vezír|velkovezírovi]] Asafu Jahimu založit nezávislé království [[Hajdarábád|Haidarábád]], kterému vládl jako Nizám-ul-Mulk ([[nizám]] byl titul [[Muslim|muslimského]] vládce [[Hajdarábád (stát)|Hajdarábádu]] v letech [[1719]] až [[1948]]).<ref group="Poz">Mir Qamar-ud-din Khan Siddiqi Bayafandi (20. srpna 1671 – 1. června 1748), také známý jako Chin Qilich Khan, Nizam-ul-Mulk, Asaf Jah a Nizam I., byl šlechtic persko-tureckého původu. Byl důvěryhodným šlechticem a generálem v armádě mughalského císaře Aurangzeba (1677–1707 n.l.), guvernérem Mughalu v Deccanu (1713–1715 n.l.) a (1720–1722 n.l.), Mughalským [[VelkovezírVelký vezír|velkovezírem]] (1721–1724 n.l.) a zakladatelem dynastie Asaf Jahi (1724n.l.1724), jako Nizam I. (1724–1748 n.l.) {{Překlad|en|Nizam-ul-Mulk, Asaf Jah I| 986489887}}</ref> Po jeho smrti se rozpoutal boj o moc mezi jeho synem Nasirem Jungem a jeho vnukem Muzaffarem Jungem, což byla příležitost pro Francii a Anglii zasáhnout do indické politiky. Francie stála na straně Muzaffara Junga, zatímco Anglie byla na straně Násira Junga. Několik někdejších Mughalských území bylo autonomních, například region Karnátaka, kterému vládl naváb [[Dost Ali Khan]], který ovšem spadal pod právní působnost nizáma v HaidarabáduHajdarabádu. Francouzské a anglické zasahování se tedy týkalo i problémům navába v Karnátaku. Smrt navába Dost Aliho Khana vyvolala mocenský boj mezi jeho zetěm Chandou Sahibem, podporovaným Francouzi, a Muhammadem Ali, podporovaným Angličany.<ref name="Naravane" />

Jedním z hlavních podněcovatelů těchto svárů byl [[Joseph François Dupleix]], který přijel do Indie v roce 1715 a stal se v roce 1742 guvernérem Francouzské východoindickéVýchodoindické společnosti. Dupleix se snažil rozšířit v Indii francouzský vliv, neboť dosud měla Francie pouze několik obchodních stanic, z nichž hlavní byla v [[PondicherryPuduččéri|Pondichéry]] na [[Koromandelské pobřeží|koromandelském pobřeží]]. Okamžitě po svém příjezdu do Indie převelel indické rekruty pod velení francouzských důstojníků a zapojil se do intrik s místními vládci, aby rozšířil francouzský vliv. Zde se s ním poprvé utkal stejně bojovný a velmi odhodlaný mladý důstojník britské armády [[Robert Clive]], pozdější generálmajor, který spolu [[Warren Hastings|Warrenem Hastingsem]] položil základy britského impéria v Indii.

„''[[Války o rakouské dědictví]] v roce 1740 a později válka v roce 1756 automaticky vedla ke konfliktu v Indii ... a britské zvraty během [[Americká válka za nezávislost|americké války za nezávislost]] (1775–1783) v 70. letech 17. století měly také dopad na dění v Indii.''“ <ref name=Naravane>{{Citace monografie |příjmení=Naravane |jméno=M.S. |titul=Battles of the Honorourable East India Company |vydavatel=A.P.H. Publishing Corporation |rok=2014 |isbn=9788131300343 |strany=150–159}}</ref>

V roce 1740 vypuklavypukly v Evropě [[válkaválky o rakouské dědictví]]. VelkáSpojené Britániekrálovství vstoupilavstoupilo do války až v roce 1744, na rozdíl od Francie a jejích spojenců. Obchodní společnosti obou zemí udržovaly v Indii vcelku nekonfliktní vztahy, zatímco jejich mateřské země byly na evropském kontinentu hořkýmiv nepřátelském nepřátelipostavení. Dodwell píše: „Přátelské vztahy mezi Angličany a Francouzi byly takové, že Francouzi posílali své zboží z Pondicherry do anglického [[MadrasČennaí|Madrasu]] naprosto bez obav.“<ref>Dodwell, H. H. (ed), Cambridge History of India, Vol. v.</ref> Ačkoli úředníkům francouzských společností bylo nařízeno vyhnout se konfliktúm, britští úředníci tak varováni nebyli, a navíc byli upozorněni, že na cestě je flotila [[RoyalBritské Navy]]královské (Královskéhonámořnictvo|Britského královského námořnictva)]]. Britové nejprve zajali několik francouzských obchodních lodí, jako odpověď Francouzi povolali zálohu ze vzdálených ostrovů Isle de France (nyní [[Mauricius]]) a eskalace námořních sil v této oblasti byla zahájena. V červenci 1746 se střetli francouzský velitel La Bourdonnais a britský admirál Edward Peyton v bitvě u Negapatamu. Obě flotily byly poškozeny, La Bourdonnais nechal opravit své lodě v Pondicherry a Peyton v Trincomalee. La Bourdonnais navíc získal v Pondicherry další zbraně, takže když se flotily znovu setkaly v srpnu 1746, Peyton se boji vyhnul a britská flotila se stáhla do [[Bengálsko|Bengálska]]. Dne 21. září 1746 přepadli Francouzi britskou základnu v [[MadrasČennaí|Madrasu]]. La Bourdonnais sice slíbil, že předá Madras angličanůmAngličanům, ale Dupleix tento slib zrušil a po kapitulaci [[MadrasČennaí|Madrasu]] předal město Anwar-ud-dinovi. Naváb vyslal armádu 10 000 mužů, aby Madras ovládl sám, ale Francouzi Madrás ubránili v bitvě u [[Bitva u Adyaru|bitvě u Adyaru]] ze dne 24. října 1746. Bitva byla součást první anglicko-maisúrské války mezi Anglií a Francií. Francouzi poté podnikli několik pokusů o dobytí britské pevnosti Fort St. David v [[Cuddalore]], ale včasný příchod britských posil je úspěšně odrazil. Britský admirál Edward Boscawen obléhal Pondicherry koncem roku 1748, ale obléhání ukončil říjnový příchod [[Monzun|monzunových dešťů]].<ref name=Naravane>{{Citace monografie |příjmení=Naravane |jméno=M.S. |titul=Battles of the Honorourable East India Company |vydavatel=A.P.H. Publishing Corporation |rok=2014 |isbn=9788131300343 |strany=150–159}}</ref>

S ukončením války o rakouské dědictví v Evropě skončila také první válka o Karnátaku. Ve smlouvě z [[Cáchy|Aix-la-Chapelle]] (1748) byl Madras vrácen Britům výměnou za francouzskou pevnost Louisbourg v [[Severní Amerika|Severní Americe]], která byla v držení Britů. Válka v Indii byla důležitá i pro Roberta Clivea, byla to jeho první vojenská zkušenost. Byl vV Madrasu byl sice zajat, ale podařilo se mu uprchnout. Zúčastnil se obrany Cuddalore a obléhání Pondicherry.

Evropští vojáci často ničili indické chrámy v celé jižní Indii a mají na svědomí obrovské masakry malajálamských civilistů, kdekdyž evropská vojska zavraždilav stovky tisíc domorodců,[[MalajálamovéKérala|MalajálamovůKérale]] vzavraždila stovky tisíc domorodých [[KeralaMalajálamové|KeraleMalajálamů]] v jižní Indii. CelkemPomstou jako pomstu zabili britští vojácibritských Raju (armáda dohlížející v Indii na dodržování britských pravidel) bylo jen v [[Tamil NaduTamilnádu]] milionzavražděni Tamilůmilionu během masakru tamilských civilistů[[Tamilové|Tamilů]].<ref>https://books.google.com/books?id=1Hs0DwAAQBAJ&pg=PT920 </ref>

Ačkoli válka v Evropě skončila, válka v Indii stále pokračovala. Na jedné straně byl nizám Nasir Jung a jeho chráněnec Muhammad Ali, podporovaný Anglií, a na druhé straně Chanda Sahib a Muzaffar Jung, oba podporovaní Francií. Oba se snažili stát navábem v Arcotu, jehož území Muzaffar Jung a Chanda Sahib dokázali vybojovat. Smrt Nasira Junga umožnila Muzaffarovi Jungovi převzít kontrolu i nad [[Hajdarábád (stát)|HaidarábádemHajdarábádem]]. Muzaffarova vláda byla krátká, brzy byl zabit, a Salabat Jung se stal novým nizamem. V roce 1751 však Robert Clive vedl britská vojska, dobyl Arcot a úspěšně ho ubránil. Válka skončila smlouvou podepsanou v [[PondicherryPuduččéri|Pondichéry]] v roce 1754, která uznávala Muhammada Ali Khana Walajaha jako navába v Karnátaku. Josepha Françoise Dupleixe nahradil Charles Godeheu. Dupleix zemřel v chudobě ve Francii.<ref name=Naravane/>

Vypuknutí [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] v Evropě v roce 1756 vyústilo v obnovený konflikt mezi francouzskými a britskými silami v Indii. Třetíválka o Karnátaku se rozšířila do celé jižní Indie a do [[Bengálsko|Bengálska]], kde Britové dobyli v roce 1757 francouzskou osadu Chandernagore (nyní Chandannagar). Válka však byla rozhodnuta na jihu, kde Britové úspěšně bránili Madras a Sirsir Eyre Coote porazil Francouze, kterým velel Thomas Arthur, vikomt de Lally v [[Bitva u Wandiwaše|bitvě u Wandiwaše]] v roce 1760. V roce 1761 po bitvě u Wandiwashu dobyli 1761 Britové i základnuhlavní Francieměsto v IndiiPondicherry, hlavnízákladnu městoFrancie v PondicherryIndii.<ref name=Naravane/>

Válka skončila podpisem [[Pařížská smlouva (1763)|Pařížské smlouvy v roce 1763]], která vrátila Chandernagore a [[Puduččéri|Pondichéry]] Francii a umožnila tak mít v Indii obchodní stanice s podmínkou, že francouzští obchodníci budou mít zakázánuzakázánou jejich správu. Francouzi souhlasili s podporou probritských vlád v indických regionech, čímž ukončili francouzské ambice v Indii a umožnili tak velkéSpojenému Británii státkrálovství se stát v Indii dominantní zahraniční mocností.

Soubor:Représentations des positions des escadres des navires français et anglais devant Pondichéry (sud–est de l’Inde) - Archives Nationales - MAR-B-4-77 fol 277 - (1).jpg|Pozice francouzské a anglické flotily poblíž [[PondicherryPuduččéri|Pondichéry]]. Frencouzský národní archiv.

Soubor:Lally at Pondicherry by Paul Philipotteaux.jpg|Thomas Arthur, vikomt Lally u [[PondicherryPuduččéri|Pondichéry]].

Soubor:Stinger Lawrence and Nawab Wallajah.JPG|[[Stringer Lawrence]] a naváb Muhammad Ali Khan Wallajah v [[MadrasČennaí|Madrasu]]<ref>''Palk Manuscripts'', four-volume collection of the correspondence of Sir Robert Palk relating to Indian affairs, ''Historical Manuscripts Commission: Report on the Palk manuscripts in the possession of Mrs Bannatyne of Haldon, Devon'', p.XII [https://archive.org/stream/reportonpalkmanu00grearich/reportonpalkmanu00grearich_djvu.txt]</ref>