Landbund (Rakousko): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m pracuje se značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
m pracuje se |
||
Řádek 26:
Mnohé skandály výrazně oslabily pozice vládní [[Křesťansko-sociální strana (Rakousko)|Křesťanskosociální strany]] a opoziční [[Sociálně demokratická strana Rakouska|sociální demokraté]] byli připraveni převzít vládu v zemi. Před [[Parlamentní volby v Rakousku 1927|volbami v roce 1927]] se [[Ignaz Seipel|kancléř Seipel]] pokusil zabránit nástupu sociálních demokratů k moci. Za podpory průmyslníků a špiček obchodu vytvořil protimarxistickou Jednotnou kandidátku (německy: ''Einheitsliste''), kterou kromě křesťanských sociálů tvořili ještě nacionalisté z GDVP a několik dalších menších pravicových stran. Seipel chtěl na kandidátce mít i členy Landbundu, ti ho ale na stranickém sjezdu v únoru 1927 odmítli. Naopak navrhli jednání o společném postupu Rakouskému říšskému svazu rolníků. Tento krok se straně vyplatil. Ve volbách získala 6,3 % hlasů a 9 mandátů. Jednotné kandidátce se podařilo nakonec sociální demokraty porazit, ale bez poslanců Landbundu nebyla schopna složit životaschopnou vládu. Koaliční jednání byla složitá. Landbund požadoval křeslo [[Ministra zemědělství Rakouska|ministra zemědělství]], které ale bylo plně v moci říšského svazu rolníků. Na konec přistoupil na kompromis, při kterém dostal post vicekancléře a [[Ministr vnitra Rakouska|ministra vnitra]]. Obě pozice zastával štýrský poslanec [[Karl Hartleb]].
Jako vládnoucí strana dokázal Landbund zefektivnit stranickou organizaci. V prosinci 1927 by zřízen sekretariát strany a byl i pokus o úplné sjednocení hnutí. Kvůli výrazné dominanci lokálních spolků ale bezúspěšně. Ve vládě Landbund tvrdohlavě zastával zájmy zemědělců. Pod hrozbou vystoupení z vlády se mu dokonce podařilo prosadit zákaz dovozu skotu do Rakouska. V červenci [[Červencová revolta|1927 proběhly v Vídni velké dělnické nepokoje]], které byly krvavě potlačeny policií ve spolupráci s polovojenskou organizací [[Heimwehr]]. Landbund z počátku podporoval vznik polovojenský organizací, které by se staly protiváhou radikalizujícímu se dělnictvu. S postupem času ale vystřízlivěl. [[Heimwehr]] začali vládnoucí křesťanští sociálové používat pro svoje politické cíle. V lednu 1930 založili členové svoji polovojenskou organizaci tzv. Říšský svaz rakouské rolnické obrany (německy: ''Reichsbund der österreichischen Bauernwehren'') a začali oponovat snahám Heimwehru na zavádění nedemokratických metod v zemi.
V roce 1930 nechali křesťanští sociálové úmyslně padnout vládu, na které se podíleli s Landbundem a nacionalisty z GDVP. Obě koaliční stany pak odmítli pokračovat ve spolupráci s vládnoucí stranou a společně šli do [[Parlamentní volby v Rakousku 1930|předčasných voleb (1930)]] jako Národní hospodářský blok (německy: Nationaler Wirtschaftsblock). Spojení slavilo úspěch a získalo 19 mandátů. Naopak vládní křesťanští sociálové propadli. Po volbách byli odoláni problematičtí členové vlády a staronová koalice pokračovala ve vládnutí. Landbund opět získal křeslo ministerstvo vnitra, na které usedl [[Franz Winkler]]. [[Velká hospodářská krize]] nakonec zasáhla i zemědělské oblasti Rakouska. Klesala cena obilí a masa a výrazně chudlo obyvatelstvo venkovských oblastí převážně v alpských oblastech. Stále více voličů se začalo obracet k nacistům, kteří slibovali přebudování státu a boj s nezaměstnaností. Landbund opět pod hrozbou vystoupení z vlády prosadil celní ochranu domácí živočišné produkce. Myšlenku do značné míry podporoval i ministr [[Engelbert Dollfuss|zemědělství Dollfuß]], stoupající hvězda křesťanských sociálů. Tomu se podařilo rekonstruovat vládu po odchodu nacionalistů z GDVP do opozice v lednu 1932 a pozice Landbundu ještě posílila. Franz Winkler se stal vicekancléřem a podržel si ministerstvo vnitra. [[Franz Bachinger]] usedl na pozici ministra pro vnitřní správu. Dollfußova rekonstrukce vlády se ale neobešla bez přizvání členů Heimwehru do vlády. Okamžitě vznikly rozpory mezi členy Landbundu a Heimwehru ohledně restrukturalizace státu. Zatímco Landbund prosazoval demokratickou cestu, Heimwehr chtěl provést změny v duchu italského fašismu. Radikalizace politiky přiblížila křesťanské sociály a Landbund do ještě užší spolupráce.
=== Období diktatury a rozpad ===
Kancléř Dollfuß využil v březnu 1933 krizi v parlamentu a nechal ho na neurčito rozpustit. Vlání koalice situaci chtěla využít k tíženým ústavním reformám. V květnu 1933 vznikla [[Vlastenecká fronta]] a členové Landbundu začala ztrácet půdu pod nohama. Ve vládě se snažili bránit demokratické principy. Díky německému charakteru strany se postavil Landbund se proti oficiálnímu zakázání nacistické strany. Nacisté nakonec byli postaveni mimo zákon ale bez hlasů Landbundu. Spory s Heimwehrem přerostly v odchod členů strany do opozice. Dollfuß vytvořil novou vládu, která již byla bez stranické příslušnosti a ostře jednala jak proti nacistům, tak levicovým skupinám. Svůj vzor viděla v Mussoliniho fašistické Itálii. Rolnická strana se prakticky rozdělila na dva tábory v prvním vedená [[Vinzenz Schumy|Vinzenzem Schumym]] prosazovala vstup strany do Vlastenecké fronty a podporu silného nezávislého Rakouska. Skupina členů kolem Winklera a Bachingera oponoval s tím, že by se jednalo o zradu němectví. V březnu Dollfuss představil novou ústavu, ve které již politické strany neměli místo. Pokusil se přesvědčit členy Landbundu, aby ústavu podpořili, ale Winkler a Bachinger nakonc zvítězili nad Schumym a pro ústavu nehlasovali. Zákon o nové ústavě ale stejně prošel a k 1. květnu 1934 byla zakázána jakákoliv činnost politických stran v Rakousku. Členové strany stranu rozpustili, ale lokální rolnické spolky zůstaly. Na druhou stranu stále více členů odcházelo k nacistů. Mnoho bývalých členů Landbundu se pak účastnilo na straně nacistů neúspěšného [[Červencový puč|Červencového puče]]. Provládní křídlo kolem Schumyho bylo začleněno do vládních struktur starajících se o zěmědělství a lesnictví.
| |||