Teokracie: Porovnání verzí

Přechodné revoluční teokracie založili [[husitství|husité]] na [[Tábor (město)|Táboře]] (1419), [[Girolamo Savonarola]] ve [[Florencie|Florencii]] (1494-1498), [[Jan Kalvín]] v [[Ženeva|Ženevě]] (1541) a některé puritánské obce v [[Massachusetts]] v 17. století. Od 18. století je teokracie terčem kritiky [[osvícenství|osvícenců]] a zejména [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegela]], stejně jako zastánců demokracie.{{Fakt/dne|20120919163057}} Ještě [[Tomáš Garrigue Masaryk]] ovšem pokládal [[První světová válka|první světovou válku]] za střet mezi teokracií a demokracií.<ref>Např. T. G. Masaryk, ''Světová revoluce''.</ref>

 

Poslední teokracií s božským panovníkem bylo [[Japonské císařství]] do roku [[1946]]. Vláda v&nbsp;řadě jiných zemí však i dnes vykazuje jisté teokratické rysy, nejvýrazněji v&nbsp;islámských zemích, jež se řídí božským právem (šaría), například [[Írán]] či [[Saúdská Arábie]]. Blízko k teokracii byla i vláda [[dalajláma|dalajlámů]] v [[Tibet]]u. V některých zemích je dodnes státní náboženství, jehož je panovník nejvyšším představitelem ([[Spojené království]], [[Norsko]], [[Švédsko]]), ve státě [[Izrael]] se do zákonů přebírají části [[rabínské právo|rabínského práva]] a náboženskou vládu mají i některé drobné státy jako [[Vatikán]] nebo mnišský stát na poloostrově [[Athos]] v [[Řecko|Řecku]].