Giovanni Pierluigi da Palestrina: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplňky značka: editace z Vizuálního editoru |
→Život: doplňky značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
{{Infobox - umělec}}
'''Giovanni Pierluigi da Palestrina''' (kolem [[1525]]{{Nejisté datum|narození}}, [[Palestrina]] – [[2. únor|2. února]] [[1594]], [[Řím]]) byl [[Itálie|italský]] [[hudební skladatel]] a [[varhany|varhaník]], vrcholný představitel [[Renesanční hudba|renesanční hudby]]
| titul = Giovanni Pierluigi da Palestrina {{!}} Biography & Facts
| periodikum = Encyclopedia Britannica
Řádek 27:
V Palestrině okouzlily jeho první skladby místního biskupa, kardinála Giovanni Maria Ciocchi del Monteho. Ten byl roku 1550 zvolen [[Papež|papežem]]. Na Petrův stolec nastoupil pod jménem [[Julius III.]] Krátce po svém zvolení, v roce 1551, jmenoval Palestrinu sbormistrem a hudebním ředitelem pěveckého sboru [[Cappella Giulia]] (nazvaném po svém zakladateli, papeži [[Julius II.|Juliovi II.]]) působícího ve [[Bazilika svatého Petra|Svatopetrském dómu]] ve [[Vatikán]]u. Mše Palestrinovy první sbírky, jež vyšla tiskem roku 1554, byly prvními ryze italskými duchovními skladbami. Do té doby pocházela většina v Itálii provozované chrámové hudby od skladatelů z [[Nizozemsko|Nizozemska]], [[Francie]], [[Portugalsko|Portugalska]] a [[Španělsko|Španělska]]. Sbírka byla koncipována podle sbírky mší španělského skladatele [[Cristóbal de Morales|Cristóbala de Morales]]. [[Dřevoryt]] na přední straně obálky je téměř přesnou kopií jedné ze sbírek mší tohoto skladatele. Díky papežově podpoře se stal členem i dalšího prestižního tělesa, Cappella Sistina, a to přestože byl ženatý, což pravidla tohoto sboru nedovolovala. Vysloužil si kvůli tomu i nevraživost některých kolegů ve sboru. Se smrtí papeže Julia III. v roce 1555 však maximální přízeň Giovanni ztratil. Nový papež [[Pavel IV.]] nechal všechny ženaté členy sboru propustit.
V následujícím desetiletí působil jako sbormistr i v dalších římských kostelech, jmenovitě v [[Lateránská bazilika|Lateránské bazilice]] (1555–1560), kde však nebyl příliš spokojen, a v [[Bazilika Panny Marie Sněžné|bazilice Panny Marie Sněžné]] (1561–1566), kde strávil již svá učednická léta. Skladby si u něho v té době objednával například Guglielmo Gonzaga pro svůj dvůr v [[Mantova|Mantově]], s Gonzagou si i intenzivně dopisoval. Kardinál Ippolite II. d’Este ho rovněž požádal o organizování letních koncertů v jeho vile v [[Tivoli]] u Říma a o vedení tamního ansámblu. Stal se rovněž kapelníkem v Seminario Romano, instituci vzdělávající kněze. K jeho odměně zde patřilo i to, že zde mohl zajistit vzdělání pro své dva syny. Místo dvorního kapelníka mu nabídl i [[Seznam rakouských arcivévodů a císařů|rakouský císař]] [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II.]], ale nakonec neakceptoval Palestrinovy finanční požadavky. V roce 1571 se vrátil na post kapelníka baziliky svatého Petra a zůstal tam po zbytek svého života. Roku [[1577]] byl papežem [[Řehoř XIII.|Řehořem XIII.]] pověřen
| příjmení = Bokina
| jméno = John
| titul = Opera and Politics: From Monteverdi to Henze
| url = https://books.google.cz/books/about/Opera_and_Politics.html?id=iK-NViTKNlsC&redir_esc=y
| vydavatel = Yale University Press
| počet stran = 264
| isbn = 978-0-300-10123-2
| jazyk = en
}}</ref>
Sedmdesátá léta byla pro Palestrinu tragická. V [[mor]]ových epidemiích přišel o manželku, bratra i dva syny. Zdá se, že v té době uvažoval, že se stane knězem, roku 1580 získal i [[nižší svěcení]]. Nicméně se nakonec znovu oženil s bohatou vdovou po papežském kožešníkovi. Tím konečně získal finanční nezávislost (jako sbormistr nebyl příliš dobře placen, minimálně si na to Palestrina nápadně často stěžoval) a bylo mu tak umožněna tvůrčí práce až do smrti. Pomohl také založit sdružení profesionálních hudebníků s názvem ''Vertuosa Compagnia dei Musici''. Zemřel na zánět [[pohrudnice]] v roce 1594. Byl pohřben ve stejný den, kdy zemřel, v prosté rakvi s olověnou deskou, na které byl nápis ''Libera me Domine''. Pohřeb se konal ve Svatopetrském dómu. Jeho hrob byl později překryt novou výstavbou a pozdější pokusy o jeho nalezení nebyly úspěšné.
Řádek 45 ⟶ 54:
| url archivu =
| datum přístupu = 2020-11-17
}}</ref>
„Palestrinský styl“ nebo též "renesanční kontrapunkt" se v 18. století stal více než jeho osobním stylem, stal se z něj určitý vzor, který museli žáci hudební skladby povinně napodobovat, což vedlo k jisté jeho diskreditaci. Klíčovou roli v této kodifikaci sehrál hudební teoretik [[Johann Joseph Fux]], především ve své práci ''Gradus ad Parnassum'' (1725). Fux však zavedl do palestrinského stylu řadu zjednodušení, zejména povinné používání [[Cantus firmus|''cantu firmu'']]. Palestrinovy postupy však byly složitější.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Jeppesen
| jméno = Knud
| titul = Counterpoint: The Polyphonic Vocal Style of the Sixteenth Century
| url = https://books.google.cz/books/about/Counterpoint.html?id=OcSVGkug58gC&redir_esc=y
| vydavatel = Dover Publications
| počet stran = 330
| isbn = 978-0-486-27036-4
| poznámka = Google-Books-ID: OcSVGkug58gC
| jazyk = en
}}</ref>
Existují dvě úplné edice Palestrinova díla. 33dílné vydání nakladatelství Breitkopf and Härtel v [[Lipsko|Lipsku]] (editor Franz Xaver Haberl) a 34dílné vydání vydávané v letech 1939–1999 italským Institutem pro historii hudby v Římě (ed. R. Casimiri, L. Virgili, K. Jeppesen, L. Bianchi, G. Rostirolla).
Palestrinovo dílo ovlivnilo přímo [[Johann Sebastian Bach|Johanna Sebastiana Bacha]], který i některé Palestrinovy skladby adaptoval. [[Felix Mendelssohn-Bartholdy]] ho zařadil mezi čtyři největší hudebníky historie a napsal: „Vždycky mě naštve, když někteří chválí pouze [[Beethoven 2|Beethovena]], jiní jen Palestrinu a další jen [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozarta]] nebo Bacha. Říkám: Buď všichni čtyři, nebo žádný.“<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Zannos
| jméno = Susan
| titul = The Life and Times of Felix Mendelssohn
| url = https://books.google.cz/books?id=rA-YBgAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=isbn:9781612289168&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwiozKumxIvtAhXD6aQKHXGtDGgQ6AEwAHoECAAQAg#v=onepage&q&f=false
| vydavatel = Mitchell Lane Publishers, Inc.
| počet stran = 52
| isbn = 978-1-61228-916-8
| jazyk = en
}}</ref>
== Nejznámější díla ==
| |||