Ján Jamnický: Porovnání verzí

Připravoval reorganizaci slovenské divadelní sítě a také se podílel na přípravě zákona o postátnění Slovenského národního divadla. Jako [[Učitel|pedagog]] působil na Hudební a dramatické akademii ([[1937]]–[[1944]]), na [[Vysoká škola múzických umění v Bratislavě|Vysoké škole múzických umění]] ([[1949]]–[[1952]]), kde vedl Katedru herectví a režie a na [[Praha|pražské]] loutkoherecké katedře [[Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze|DAMU]]. Kvůli zdravotním problémům musel v roce [[1953]] předčasně odejít do [[Starobní důchod|důchodu]] a pracoval jen velmi nepravidelně. Důchod přerušoval jen účastí na recitačních pásmech slovenské [[poezie]]: ''Čo vatru nietili'', ''Slovenské ľudové balady'' a ''O krvi''). V nich znovu potvrzoval, že stále patří mezi nejsugestivnější slovenské interprety poetického slova.

 

 

V roce [[1967]] mu byl udělen titul [[zasloužilý umělec]], v roce [[1969]] mu také byla udělena zlatá medaile [[Vysoká škola múzických umění v Bratislavě|VŠMU]], v roce [[1970]] titul [[národní umělec]] a v roce [[1991]] mu byl [[in memoriam]] udělen [[Řád T. G. Masaryka]] III. třídy. Byla po něm také pojmenována jedna ulice v [[Bratislava|Bratislavě]].