Bitva u Pelagonie: Porovnání verzí

| strana2 = [[Epirský despotát]]<br />[[Soubor:Crus-MoreyaArmoiries_Achaïe.pngsvg|16px|Znak Achajského knížectví za vlády Villehardouinů]] [[Achajské knížectví]]

| velitel2 = [[Michael II. Komnenos Dukas]]<br />[[Jan I. Dukas Thesálský|Jan Dukas]] (přeběhl)<br />[[Soubor:Crus-MoreyaArmoiries_Achaïe.pngsvg|16px|Znak Achájského knížectví za vlády Villehardouinů]] [[Vilém II. z Villehardouinu|Vilém II.<br>Villehardouin z Villehardouinu]]{{vlajka|zajatec}}<br />[[Geoffroy z Briel]]{{vlajka|zajatec}}<br />[[Soubor:Sanudo family coa.svg|16px]] [[Angelo I. Sanudo|Angelo Sanudo]]{{vlajka|zajatec}}

Nikájský císař [[Theodoros II. Laskaris|Theodoros&nbsp;II. Laskaris]] zemřel roku [[1258]] a&nbsp;jeho nástupcem se stal jeho nezletilý syn [[Jan IV. Dukas Laskaris|Jan&nbsp;IV. Dukas Laskaris]], jehož regentem a&nbsp;spolucísařem se stal [[Michael VIII. Palaiologos|Michael&nbsp;VIII. Palaiologos]], který se snažil o obnovu [[Byzantská říše|Byzantského císařství]]. V&nbsp;roce 1259 se achájský kníže [[GuillaumeVilém II. z Villehardouinu|GuillaumeVilém&nbsp;II. z&nbsp;Villehardouinu]] oženil s&nbsp;dcerou epirského despoty [[Michael II. Komnenos Dukas|Michaela&nbsp;II.]] a&nbsp;upevnili tak spolu spojenectví proti Nikáji. S&nbsp;nimi se spojil také sicilský král [[Manfréd Sicilský|Manfred]], který jim poslal 400 [[rytíř]]ů.

Tak roku 1259 Nikáju napadla [[Thesálie]] ve spojení s&nbsp;Achájou a&nbsp;Epirem. Společně postupovali na sever, aby vyplenili evropská území patřící Nikájskému císařství. V&nbsp;čele byzantské armády vyrazili bratr císaře Michaela – [[Jan Palailogos]] a&nbsp;[[Theodoros Dukas]], bratr epirského despoty Michaela. Podle francouzské kroniky Morea, sestávala nikájská armáda hlavně z&nbsp;[[Turci|tureckých]] žoldnéřů a&nbsp;žoldnéřů mnoha dalších národností, avšak počet celkové armády může být lehce nadsazen. Theodoros Dukas shromáždil místní rolníky a&nbsp;se svou armádou rozbil tábor na kopcích, aby měl výhled do krajiny. Theodor pak poslal k&nbsp;Michaelovi&nbsp;II. falešného dezertéra, aby roznesl zprávy o tom, jak jsou nikájské síly velké a&nbsp;také ho obvinil z&nbsp;útoku na člena své rodiny. Vévoda [[Korutany|z&nbsp;Korutan]], který zde stál také v&nbsp;čele 300 Němců, nevěřil dezertérovi a&nbsp;přesvědčil Achájské, aby zůstali na bojišti. Michael&nbsp;II. zatím v&nbsp;noci přeběhl na stranu Nikáje, podle [[Georgos Pachymeros|Georgose Pachymera]] proto, že se jeho nemanželský syn Jan pohádal s&nbsp;GuillaumemVilémem.

Druhý den vévoda korutanský se svými oddíly napadl své rodáky na straně Nikáji, avšak padl v&nbsp;boji. Maďarští lučištníci pak postříleli koně na achájské straně, jejichž rytíři byli bez koní bezbranní. Achájští pěšáci se rozprchli a&nbsp;rytíři se vzdali. GuillaumeVilém byl zajat a&nbsp;předveden před Jana Palailoga, poté se musel vzdát své klíčové pevnosti [[MistraMystras]] na [[Peloponés]]u, než byl propuštěn.

Jan Palailogos pokračoval v&nbsp;tažení až k&nbsp;[[Théby|Thébám]]. Achájské knížectví, které bylo po [[Čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravě]] v&nbsp;[[Řecko|Řecku]] nejmocnějším státním útvarem, se nyní stalo vazalem. Nejmocnějším franským státem se nyní stalo [[Athénské knížectvívévodství]]. A&nbsp;Michael&nbsp;VIII. mohl nyní naplánovat převzetí Konstantinopole.