Ivan Ljavinec: Porovnání verzí

| místo narození = [[Volovec (obec)|Volovec]]<br />{{Vlajka a název|Československo}}

'''Ivan Ljavinec''' ([[18. duben|18. &nbsp;dubna]] [[1923]], [[Volovec (obec)|Volovec]] – [[9. prosinec|9. &nbsp;prosince]] [[2012]], [[Žernůvka]]<ref>[http://tisk.cirkev.cz/z-domova/vladyka-ivan-ljavinec-odesel-na-vecnost/ Vladyka Ivan Ljavinec odešel na věčnost]</ref>) byl čelný představitel české [[řeckokatolická církev|řeckokatolické církve]] a [[podzemní církev|skryté církve]]. Od roku 1969 byl v Praze farářem obnovené řeckokatolické církve, s dnem osamostatnění [[Česko|České republiky]] se stal [[biskupský vikář|biskupským vikářem]] nově zřízeného řeckokatolického vikariátu. Po zřízení českého apoštolského [[exarchát (církev)|exarchátu]] řeckokatolické církve [[13. březen|13. března]] [[1996]] se stal jeho prvním [[exarcha|exarchou]] a titulárním biskupem akalissenským. Exarchát zahrnuje 25 farností a 35 kněží.

Po násilné likvidaci řeckokatolické církve v Československu komunistickým režimem v roce 1950 a po uvěznění biskupa Gojdiče internovaný světící biskup prešovský [[Vasiľ Hopko]] jmenoval Ljavince k tajnému působení generálním vikářem s mimořádnými pravomocemi. V roce 1955 byl Ljavinec zatčen a roku 1956 spolu s dalšími 16 obžalovanými odsouzen, a to ke 4 rokům vězení. Protože dostal též zákaz pobytu v košickém a prešovském kraji, po propuštění pracoval v Praze v dělnických profesích, například jako [[popelář]], [[topič]], [[průvodčí]]. Přitom pokračoval ve svém poslání od řeckokatolické církve. Byl blízký spolupracovník [[Felix Maria Davídek|Felixe Davídka]], z jehož rukou přijal 24. 3. 1968 biskupskou konsekraci.<ref>[http://www.listar.cz/archiv/805.htm Listář 5/1998]</ref> S pražským arcibiskupem [[František Tomášek|Tomáškem]] organizoval v roce 1968 celostátní petiční akci na obnovu činnosti řeckokatolické církve, petice byla úspěšná.