Kuna skalní: Porovnání verzí

}}</ref> je [[Šelmy|šelma]] z&nbsp;[[Čeleď|čeledi]] [[lasicovití]]. Vyskytuje se ve větší části&nbsp; [[Evropa|Evropy]] a v&nbsp;[[Asie|Asii]], zavlečena byla do [[Spojené státy americké|USA]]. Řadí se mezi nejběžnější evropské šelmy, často žije i&nbsp;v&nbsp;těsné blízkosti lidí. Má štíhlé tělo, obvykle 70 až 80 &nbsp;cm, výjimečně až okolo 90 &nbsp;cm dlouhé (včetně ocasu). Hmotnost se většinou pohybuje mezi 1 až 2 &nbsp;kg, někdy i více. Samci bývají větší než samice. Barva srsti je hnědá či šedohnědá, náprsenka je obvykle bílá a poměrně velká. Podobá se sice na první pohled [[Kuna lesní|kuně lesní]], ale jde o dva jasně oddělené druhy se spoustou odlišností.

Jako [[biotop]] preferuje otevřené listnaté vzrostlé lesy, [[Křovinná vegetace|křovinatou]], kamenitou a skalnatou krajinu. Využívá i lidmi přetvořená stanoviště (lomy, lesní holiny, opuštěné budovy). Je to většinou samotářský (kromě samic s&nbsp;mláďaty) a teritoriální tvor. Řadí se mezi potravní [[Oportunismus|oportunisty]]. Živí se rozličnými menšími živočichy ([[hlodavci]], [[Ptáci|ptáky]], [[Hmyz|hmyzem]], [[Plazi|plazy]] aj.) a jídelníček si ve velké míře doplňuje rostlinnou stravou. K &nbsp;páření dochází nejčastěji v &nbsp;létě, nicméně samice vrhá mláďata až následující jaro, neboť během březosti prochází obdobím [[Odložená nidace|odložené nidace]].

Kunu skalní popsal německý přírodovědec [[Johann Christian Polycarp Erxleben]] v &nbsp;roce 1777 pod vědeckým názvem ''Mustela foina'', jenž byl později změněn na ''Martes foina''. Řadí se do čeledi [[lasicovití]], konkrétně do rodu ''[[Kuna|Martes]]'' neboli kuna. Ten kromě kuny lesní a skalní zahrnuje i charzy a soboly. Do společného kladu s &nbsp;těmito druhy se řadí ještě [[rosomák sibiřský]], [[kuna rybářská]] a [[hyrare]]. Kuna skalní vytváří v &nbsp;rámci kladu samostatnou fylogenetickou větev. Její nejbližší příbuzní jsou [[charza žlutohrdlá]] a čtyři navzájem úzce spřízněné druhy: [[kuna lesní]], [[sobol asijský]], [[sobol východní]], [[sobol americký]].<ref>{{Citace periodika

}}</ref> Rod ''Martes'' se objevil nejspíše v &nbsp;[[Miocén|miocénu]], k &nbsp;vyvinutí kuny sklanískalní došlo zřejmě na přelomu [[Pliocén|pliocénu]] a [[Pleistocén|pleistocénu]], případně na úplném začátku pleistocénu.<ref name=":10" /> Druh pochází nejspíše z &nbsp;Asie a do Evropy se pravděpodobně dostal z &nbsp;jihozápadní Asie v &nbsp;pozdním [[Mezolit|mezolitu]] a především v &nbsp;[[Neolit|neolitu]], spolu s &nbsp;rozšiřováním zemědělství.<ref>{{Citace periodika

Podle starších zdrojů vytváří kuna skalní celkem 11 &nbsp;poddruhů:<ref>{{Citace elektronické monografie

Počet subspecií však může doznat rázných změn. Například výzkum z &nbsp;Řecka, kde mají údajně žítžijí tři poddruhy, toto dělení jednoznačně zpochybnil<ref>{{Citace periodika

}}</ref> a rovněž v &nbsp;klasickém díle ''Savci Sovětského svazu'' autoři konstatují, že například názvy ''kozlovi'' a ''toufoeus'' jsou zjevně synonyma a navíc se nejspíše řadí do poddruhu ''intermedia''.<ref name=":5" />

}}</ref> Srst je relativně hrubá s&nbsp;řídkými [[Chlup (zoologie)|pesíky]]. Polštářky na tlapkách nemá pokryté srstí,<ref name=":1" /> respektivenebo jen slaběmá pokryté srstíjen slabě.<ref name=":5" /> Délka těla je 37 až 59&nbsp;cm, ocas měří 21 až 32&nbsp;cm, výška v &nbsp;ramenou je okolo 12 &nbsp;cm. Lebka je 71 až 86&nbsp;mm dlouhá (kondylobazální délka = mezičelist až týlní výběžky), na výšku měří asi 29 až 33 &nbsp;mm. Dospělý jedinec váží 0,9 až 2,5&nbsp;kg.<ref name=":5" /><ref name=":1" /><ref name=":0">{{Citace monografie| příjmení = Hunter| jméno = Luke| příjmení2 = Barrett| jméno2 = Priscilla| titul = A Field Guide to the Carnivores of the World| vydání = | vydavatel = Panthera, New Holland Publishers| místo = London| rok vydání = 2011| počet stran = | strany = 174| isbn = }}</ref><ref name=":7">{{Citace monografie

Ve velikosti je patrný [[pohlavní dimorfismus]], samci jsou o něco větší a především těžší. Například výzkumy ze středního Bulharska ukázaly, že zdejší samci váží v &nbsp;průměru 1648 1&nbsp;648&nbsp;gramů, zatímco samice 1335 1&nbsp;335&nbsp;gramů. K &nbsp;podobným výsledkům došli vědci v &nbsp;Maďarsku (1705 1&nbsp;705&nbsp;g vs. 1309 1&nbsp;309&nbsp;g).<ref name=":13" /> Hlavními smysly jsou zrak a čich.<ref name=":4">{{Citace elektronického periodika| titul = Martes foina (beech marten)| url = https://animaldiversity.org/accounts/Martes_foina/| periodikum = Animal Diversity Web| datum přístupu = 2019-08-09| jazyk = en| jméno = Kimberlee| příjmení = Carter| vydavatel = | datum vydání = 2004| url archivu = }}</ref> [[Zubní vzorec]] je [[Řezák|I]] 3/3, [[Špičák (zub)|C]] 1/1, [[Třenový zub|P]] 4/4, [[Stolička|M]] 1/2, tedy celkem 38 zubů.<ref name=":1" /> Diploidní množství [[Chromozom|chromozomů]] (2n) je 38.<ref name=":5" />

Hlavním rozlišovacím znakem od podobně vypadající [[Kuna lesní|kuny lesní]] je náprsenka, kterou má kuna lesní žlutou a většinou menší. Podsada kuny lesní má šedou barvu, u kuny skalní téměř bílou. Další odlišností je barva nosu – kuna skalní ho má masově růžový či světle hnědý, kuna lesní ho má černý či šedočerný. Při stejné velikosti je kuna skalní o&nbsp;něco těžší než kuna lesní. Hlava kuny skalní je více prodloužená, uši kratší s&nbsp;kulatějšími konci, srst hrubší a řidší. Kuna lesní má poněkud delší špičáky a jinak tvarované třetí horní [[Třenový zub|premoláry]]. Samec kuny skalní má větší penis a [[Pyjová kost|pyjovou kost]] než samec kuny lesní. Kuna skalní má vzhledem k &nbsp;celkovým proporcím kratší nohy a větší oči. Tlapky kuny lesní jsou daleko více osrstěné a celkově mají větší plochu, takže plošné zatížení kuny skalní je přibližně dvakrát větší než kuny lesní. Další rozdíl spočívá ve způsobu pohybu – kuna skalní se většinou plíží, kuna lesní častěji poskakuje.<ref name=":5" /><ref name=":7" /><ref name=":3">{{Citace monografie| příjmení = Červený| jméno = Jaroslav| příjmení2 = | jméno2 = | titul = Encyklopedie myslivosti| vydání = | vydavatel = Ottovo nakladatelství| místo = Praha| rok vydání = 2004| počet stran = | strany = 296–300| isbn = | spoluautoři = a kol.}}</ref><ref name=":9">{{Citace periodika

Ačkoliv oba druhy vypadají podobně, jedná se o&nbsp;jasně separované [[taxon]]y, které si nejsou geneticky nijak zvlášť blízké. K &nbsp;jejich oddělení došlo před asi 2,2 až 3,1 &nbsp;miliony let. Nekříží se mezi sebou (na rozdíl od [[Sobol asijský|sobola]] a kuny lesní). Proběhly sice lidmi připravené pokusy o&nbsp;[[Křížení|hybridizaci]], ale i&nbsp;když po mnoha neúspěších došlo jednou k&nbsp;narození mláďat, tak ta brzy uhynula.<ref name=":1" /><ref name=":5" /><ref name=":12" />

Kuna skalní se vyskytuje ve větší části&nbsp;[[Evropa|Evropy]], kromě [[Skandinávský poloostrov|Skandinávského poloostrova]], [[Britské ostrovy|Britských ostrovů]] a severních oblastí evropského [[Rusko|Ruska]]. Ve [[Středomoří]] žije na [[Kréta|Krétě]], [[Korfu]], [[Rhodos|Rhodu]] a mnoha dalších ostrovech především v &nbsp;oblasti [[Egejské moře|Egejského moře]].<ref name=":11" /> Dříve žila i na [[Ibiza|Ibize]], kde však v &nbsp;70. či 80. &nbsp;letech 20. &nbsp;století vyhynula.<ref name=":11" /> V&nbsp;[[Asie|Asii]] je rozšířena především ve střední a západní části, ale i&nbsp;v&nbsp;části jižní ([[Pákistán]], [[Indie]], [[Nepál]], [[Bhútán]]), východní ([[Čína]]) a okrajově i v &nbsp;jihovýchodní ([[Myanmar]]). Zavlečena byla do [[Spojené státy americké|USA]] ([[Wisconsin]]).<ref name=":0" /><ref name=":2">{{Citace elektronického periodika

Kuna skalní preferuje otevřenější habitat než jiné druhy rodu ''[[Kuna|Martes]]''.<ref name=":2" /> Vyskytuje se až do nadmořské výšky 4200 4&nbsp;200&nbsp;metrů (Nepál).<ref name=":0" /><ref name=":2" /> Nejčastěji žije v&nbsp;opadavých lesích, převážně při jejich okrajích. Má ráda lesy se staršími vzrostlými stromy, především [[Dub|duby]]. Ve Středomoří je obyvatelkou křovinatých kamenitých biotopů – [[Makchie|makchií]]. Oblíbeným stanovištěm jsou zarostlá i&nbsp;otevřená skalnatá prostranství, kamenité výchozy a lidmi vytvořené „obnažené“ prostředí, jako jsou lomy. V&nbsp;horách osídluje kalamitní holiny, žije i&nbsp;na rašeliništích.<ref name=":7" /> Souvislým jehličnatým lesním plochám se spíše vyhýbá (další rozdíl oproti kuně lesní).<ref name=":5" /> Žije často v&nbsp;zemědělské krajině a v&nbsp;blízkosti lidských staveb či přímo v&nbsp;nich, a to i&nbsp;v&nbsp;centrech velkých měst.<ref name=":11" /><ref name=":6">{{Citace elektronického periodika| titul = Kuna skalní (Martes foina) v&nbsp;městském prostředí: početnost a rozšíření| url = https://www.researchgate.net/publication/278017351_Kuna_skalni_Martes_foina_v_mestskem_prostredi_pocetnost_a_rozsireni| periodikum = Lynx| datum přístupu = 2019-08-11

}}</ref> V&nbsp;urbanizovaných oblastech obývá půdy, opuštěné budovy, šachty, sklepy, skladiště, stáje, nádraží a podobné objekty. Známa je také návštěvami chat a chalup, kde rozkousává izolace, zanechává trus i&nbsp;zbytky potravy, lidem mohou vadit také hlučné aktivity kun v&nbsp;období páření. Mnohdy vniká i&nbsp;do zaparkovaných automobilů, kde může způsobit technické poruchy přehryzáním kabelů a hadiček.<ref name=":5" /><ref name=":2" /><ref>{{Citace periodika| titul = Kuny můžou lidem připravit peklo, přichází jejich čas| periodikum = Novinky.cz| jazyk = cs-CZ| url = https://www.novinky.cz/domaci/199133-kuny-muzou-lidem-pripravit-peklo-prichazi-jejich-cas.html| datum přístupu = 2017-12-27}}</ref> Pro úspěšnéK&nbsp;úspěšnému rozšíření kun v&nbsp;městském prostředí zřejmě hovořípřispívá několik faktorů – nepřítomnost přirozených predátorů, široká nabídka potravy a silná diverzita prostoru.<ref name=":6" /> Není přizpůsobená životu na dlouhodobé sněhové pokrývce, na rozdíl od sobola a kuny lesní.<ref name=":5" />

Kuna skalní je potravním oportunistou. Dle dat ze studie provedené na čtyřech místech v &nbsp;Čechách se na jejím jídelníčku nachází nejméně 107 &nbsp;živočišných a rostlinných druhů.<ref name=":8">{{Citace periodika

}}</ref> Ve srovnání s&nbsp;ostatními druhy rodu ''Martes'' konzumuje nejvyšší podíl rostlinné stravy.<ref name=":5" /> Ve výběru potravy se projevuje pohlavní dimorfismus. Samci loví v &nbsp;poněkud větší míře obratlovce a spoléhají méně na rostlinnou stravu a [[Bezobratlí|bezobratlé]] než samice.<ref name=":9" /> Z&nbsp;živočichů převládají v&nbsp;potravě [[hlodavci]] ([[Hrabošovití|hraboši]], [[Myš|myši]], [[Krysa|krysy]], v&nbsp;městském prostředí zvláště [[Potkan|potkani]]) a další malí [[savci]] (například [[Zajícovci|králíci]], [[hmyzožravci]] včetně [[Ježkovití|ježků]]), nicméně koncem léta, na podzim a zčásti i&nbsp;v&nbsp;zimě tvoří velkou část jídelníčku [[ovoce]], [[Oříšek|ořechy]] a [[Semeno|semínka]] (může jít až o&nbsp;95&nbsp;% celkového objemu potravy). V&nbsp;poměrně velké míře požírá [[hmyz]] (především [[Brouci|brouky]], ale vyhrabává i hnízda [[Čmelák|čmeláků]] a [[Vosy|vos]]) a jiné bezobratlé (žížaly, hlemýždě, plzáky). Dále konzumuje [[Plazi|plazy]] a [[Obojživelníci|obojživelníky]] (zvláště žáby). Důležitou složku její potravy tvoří i&nbsp;[[ptáci]] (především pěvci a hrabaví, v&nbsp;městském prostředí často holubi) a jejich vejce. Kuna systematicky plení ptačí hnízda, kde si počíhá i&nbsp;na dospělé jedince. Nepohrdne ani mršinami. Spektrum potravy může doplňovat [[Houby|houbami]].<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":7" /><ref name=":4" /><ref name=":8" /><ref>{{Citace kvalifikační práce

}}</ref> Velikost teritoria se pohybuje od 9,5 po 880 &nbsp;hektarů a může se měnit v &nbsp;souvislosti s &nbsp;ročním obdobím (v &nbsp;létě bývají větší). Samci mají rozlehlejší území, která v &nbsp;sobě zahrnují i teritoria samic. V&nbsp;městské zástavbě jsou domovské okrsky obvykle výrazně menší než v&nbsp;přírodě či zemědělské krajině a je zde také výrazně vyšší populační hustota.<ref name=":0" /><ref name=":7" /><ref name=":4" /><ref name=":6" /> Hlavním vnitrodruhovým komunikačním prostředkem jsou pachové značky.<ref name=":4" />

Kuna si nebuduje doupata a ani neobývá jinými zvířaty vytvořená. Ve volné přírodě se schovává a odpočívá ve skalních puklinách, mezerách mezi kameny, v&nbsp;dutinách stromů a v &nbsp;hromadách klestí, v &nbsp;antropogenním prostředí využívá pestré nabídky lidských výtvorů.<ref name=":5" /><ref name=":7" /> Dokáže velmi dobře šplhat po skalách, zdech, římsách, střechách a stromech (po nich ne tak dobře jako kuna lesní), nicméně jde o&nbsp;zvíře převážně zemní, kde i&nbsp;nejčastěji loví.<ref name=":5" /><ref name=":7" /> Je zdatný plavec.<ref name=":5" /> Sovětský biolog G. &nbsp;A. &nbsp;Novikov publikoval v &nbsp;roce 1962 výsledky svého výzkumu chování kun. Například v &nbsp;zimě stopoval jedince na 17 &nbsp;km dlouhé trase. Během ní se kuna pouze 129 &nbsp;metrů přesunovala po stromech, nicméně celkem 105krát na stromy vylezla. Prozkoumala 107 &nbsp;různých pozemních úkrytů (padlé stromy, hromady klestí, díry, dutiny) a 57krát hrabala ve sněhu. Nikde se výrazně nezdržela a dělala jen malé odbočky.<ref name=":5" />

K&nbsp;páření dochází v&nbsp;červenci a srpnu.<ref name=":7" /> Samice kun skalních prodělávají tzv. provokovanou (indukovanou) [[Ovulace|ovulaci]], kdy se vajíčko uvolňuje z&nbsp;vaječníku až na základě stimulů vyvolaných kopulací. Samci mají velkou pyjovou kost a povrchové struktury na pyji, jež drážděním samičí vulvy spustí ovulaci.<ref name=":1" /> Kopulace bývá značně hlasitá a dochází k&nbsp;ní především v&nbsp;noci. Může trvat až jednu hodinu a samec při ní drží samici za volnou kůži na krku.<ref name=":4" /> Mláďata se rodí asi za osm až devět měsíců po páření (v&nbsp;březosti je období latence neboli [[Odložená nidace|odložené nidace]]), tedy nejčastěji v&nbsp;březnu a dubnu. Nicméně pokud není samice oplodněna přes léto, může zabřeznout ještě v &nbsp;zimě. To se pak ale neprojeví prodloužená březost a k &nbsp;vrhu dochází po asi 2 &nbsp;měsících.<ref name=":14" /> Samice vrhne jedno až osm (obvykle 3 až 5) slepých mláďat, která váží 28 až 34 &nbsp;gramů.<ref name=":0" /><ref name=":14" /> Místem vrhu bývají v &nbsp;zalesněných oblastech nejčastěji dutiny stromů. Mladé kuny otevírají oči po 30 až 36 &nbsp;dnech.<ref name=":5" /> Samice je kojí 40 až 45 &nbsp;dnů.<ref name=":5" /> Po třech měsících se osamostatňují, až do konce léta či do podzimu však zůstávají s&nbsp;matkou. Pohlavně dospívají ve věku 15 až 27 &nbsp;měsíců.<ref name=":4" /> V&nbsp;průměru se kuny skalní ve volné přírodě dožívají 3,<ref name=":4" /> maximálně 10 až 12<ref name=":1" /> a v&nbsp;zajetí až 18 &nbsp;let.<ref name=":0" /><ref name=":4" />

Mezi predátory kuny skalní patří jakékoliv větší šelmy, například [[Liška obecná (šelma)|lišky]], [[Vlk obecný|vlci]], [[Rys (rod)|rysové]] a v &nbsp;některých případech i&nbsp;kuna lesní. Dále může padnout za oběť větším dravým ptákům ([[Orel|orli]], [[Výr|výři]]). Mláďata jsou predací výrazně ohroženější než dospělí jedinci.<ref name=":1" /><ref name=":5" /><ref name=":4" /> Antipredační strategie jsou kryptické chování (skrytí se), útěk a agresivní obrana.<ref name=":4" /> Konkurenty kuny skalní jsou jakékoliv malé a středně velké šelmy, například kuny lesní, kočky nebo tchoři.<ref name=":5" /> Je možné, že [[sympatrie]] a [[kompetice]] s &nbsp;kunou lesní vede k &nbsp;tomu, že se kuna skalní posune více směrem k &nbsp;[[Býložravec|býložravosti]].<ref>{{Citace periodika

[[Soubor:Stone marten pelts at Kopenhagen Fur (1).jpg|náhled|Kožešiny kuny sklanískalní|alt=Na fotografii je mnoho desítek či možná stovky na štendrech zavěšených kožešin kun skalních]]

Kuna skalní je mnohde považována za [[škůdce]] a může být kvůli tomu i&nbsp;hubena. Důvodem je především její poškozování automobilů (například údaje z &nbsp;Německa hovoří o 160 &nbsp;000 &nbsp;poškozených vozech ročně), izolací na domech a elektrických rozvodů a zabíjení menších domácích zvířat. Místo přímé likvidace se ji lidé mnohdy snaží různými prostředky plašit či vypudit.<ref name=":12" /><ref>{{Citace elektronického periodika

Kuna skalní není v&nbsp;České republice předmětem zvláštní ochrany.<ref name=":7" /> Lovena smí být od 1. &nbsp;listopadu do posledního února, po zbytek roku je hájená.<ref>{{Citace elektronické monografie