Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská: Porovnání verzí

'''Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská''', plným jménem [[němčina|německy]] ''Maria Luisa Victoire von Sachsen-Coburg-Saalfeld'' ([[17. srpen|17. srpna]] [[1786]], [[Coburg]] -– [[17. březen|17. března]] [[1861]], Frogmore House, [[Windsor]]) byla rodem [[Sasko|saská princezna]], a sňatkem vévodkyně z [[Kent]]u, matka [[Seznam britských panovníků|britské královny]] [[Viktorie (britská královna)|Viktorie]].

Ve věku 17 let, [[21. prosinec|21. prosince]] roku [[1803]], se v Coburgu provdala za knížete [[Emich Carl zu Leiningen|Emicha Karla zu Leiningen]], vdovce po své tetě. Věkový rozdíl mezi manželi byl 23 let a Emich Karel zemřel v roce [[1814]] roku, jedenáct let po svatbě. Z jejich manželství vzešly dvě děti, syn a dcera:

Ženich, přes již pokročilý věk jedenapadesáti let starý mládenec, se zjevně pro sňatek rozhodl vzhledem k hrozivé situaci stran nástupnictví britského trůnu, k níž došlo, když [[6. listopad]]u [[1817]] zemřela po porodu mrtvého dítěte [[Šarlota Augusta Hannoverská|Šarlota Augusta]], jediná dcera nástupce trůnu, [[Princ z Walesu|waleského prince]] [[Jiří IV.|Jiřího]]. Britský trůn neměl jiného následníka v této generaci -– další synové krále Jiřího III. neměli děti nebo byli rovněž svobodní nebo jejich děti nebyly legitimní:

Frederik August, vévoda z Yorku, další v nástupnické linii, se rozvedl se svou ženou po 27 letech bezdětného manželství. Proto další dva synové Jiřího III., Vilém, vévoda Clarence (pozdější král [[Vilém IV. Britský|Vilém IV.]]) a Adolf Frederik, vévoda z Cambridge podobně jako Eduard August uzavřeli rychle manželství se záměrem zplodit tolik vytouženého následníka trůnu. Další dva bratři, Ernst August, vévoda z Cumberlandu, a August Frederik, vévoda ze Sussexu, již sice byli ženatí, ale v tomto okamžiku měl vévoda z Cumberlandu dvě mrtvě narozené dcery, zatímco děti vévody ze Sussexu byly vyloučeny z následnictví, neboť manželství jejich rodičů, uzavřené bez králova souhlasu, bylo jako takové podle [[Royal Marriages Act (1772)|Royal Marriages Act]] z roku [[1772]] z roku neplatné.

Po smrti svého druhého manžela měla vévodkyně z Kentu jen málo [[důvod]]ů zůstat ve Velké Británii -– neovládala jazyk země, na druhé straně měla palác v Koburgu, ve svém domově, kde mohla šťastně a pohodlně žít z prostředků zděděných po svém prvním manželovi, zesnulém knížeti Leiningen. Avšak následnictví britského trůnu stále nebylo zajištěno: jediný další syn Jiřího III., jenž byl legálně ženat, dosud neměl legitimní potomky. Vévodkyně usoudila, že by se mohlo stát, že by její dcera mohla být opomenuta ve svých nárocích na trůn, kdyby žila ve vzdáleném Koburgu; hledala pomoc u britské vlády, neboť zdědila dluhy svého druhého manžela. Parlament ovšem nebyl ochoten podporovat zchudlé členy panovnického rodu. Vévodkyni bylo dovoleno ubytovat se v [[Kensingtonský palác|Kensingtonském paláci]].

Conroy se snažil prostřednictvím matky budoucí královny dosáhnout vlivu a vysokého postavení. Vkládal velké naděje ve svou zaměstnavatelku a spojoval s ní své [[naděje]]vyhlídky: předpokládal, že princezna Viktorie nastoupí na trůn ještě v útlém věku, takže místo ní bude vládnout [[regent]], a tototiž její matka, vévodkyně z Kentu. Jako její tajemník by byl Conroy "skrytou mocí poza trůnem". Nepočítal s tím, že Viktoriin strýc, král Vilém IV., bude žít tak dlouho, dokud princezna nedosáhne dospělosti. Conroy pěstoval vztahy s vévodkyní, avšak princeznu ignoroval a urážel princeznu. Tak na ni nikdy nezískal jakýkoli vliv, přesto se ji snažil přimět k tomu, aby ho po svém nástupu na trůn jmenovala osobním tajemníkem. Tento plán ztroskotal, navíc princezna si dala do spojitosti Conroyovy [[Intrika|intriky]] se svou matkou, když ji nutili podepsat Conroyův jmenovací dekret. Vztahy mezi matkou a dcerou značně utrpěly, dokonce spolu často ani nemluvily; po nástupu mladé Viktorie na trůn nedostal Conroy na jejím dvoře žádný [[úřad]]. Když se stala královnou, poslala svou matku daleko od sebe.

Viktorie zemřela ve věku 74 let [[17. březen|17. března]] [[1861]] a byla pochována v rodinné hrobce ve [[Frogmore]]. Její dcera, královna Viktorie, byla její smrtí velmi zasažena; smrt vévodkyně z Kentu byla první z neblahých událostí katastrofálního roku [[1861]], kterýkteré završila smrt královnina manžela [[Albert Sasko-Kobursko-Gothajský|prince Alberta]].