Měnová politika: Porovnání verzí

'''Monetární politika''' je nástrojem hospodářské politiky. Monetární politiku tvoří souhrn opatření a zásad, které mají prostřednictvím měnových nástrojů prosazovat plnění měnových cílů. '''Monetární politika''' je nástroj centrální banky a jejím základním cílem je hlídání a aktivní ovlivňování míry znehodnocení peněz - [[inflace]]. V České republice plní funkci centrální banky '''Česká národní banka''' (ČNB).<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie|příjmení =|jméno =|titul = Monetární politika|url = http://www.finance.cz/makrodata-eu/menove-ukazatele/monetarni-politika/|vydavatel =|místo =|datum vydání =|datum přístupu = 5.10.2016}}</ref>

 

Po mnohá staletí existovaly dva typy měnových politik, a to se zaměřením na papírová a kovová platidla. Územím, kde se poprvé objevila papírová měna, byla Čína v sedmém století našeho letopočtu. Měna se jmenovala Jiaozi, jež byla zavedena po boku kovových mincí. Vzhledem ke vrůstajícím válečným výdajům dynastie Yuan, byla papírová měna dominantním platidlem. Tisk platidla bez jakýchkoliv omezení způsobil hyperinflaci.

Hlavním úkolem nástrojů měnové politiky (monetary policy instruments) je stabilizace operačního cíle, kterým je krátkodobá úroková sazba. V případě odchýlení od definované hodnoty má centrální banka povinnost použít své nástroje k znovunastolení určených hodnot. Přímý dopad nastolených opatření pocítí prvotně [[Bankovní systém Česka|bankovní systém]], který pak přenese opatření na [[Trh (ekonomie)|trh]].<ref name=":1" /> Při prvotním rozdělení se budeme zajímat hlavně o dopad na bankovní sektor:

 

Přímé nástroje se v tržní ekonomice téměř nepoužívají, jelikož dopadem těchto nástrojů dochází k omezení podnikatelské samostatnosti bank, protože přímo zasahují do jejich mechanismu rozhodování. Paradoxem však je, že i přes jejich limitované používání jsou účinnější, než druhá skupina nástrojů.

* '''[[Likvidita|Pravidla likvidity]]''' - jsou určována buď stanovením závazné struktury aktiv a pasiv obchodních bank nebo formou některých vzájemných vazeb mezi nimi. Slouží k zajištění likvidity obchodních bank.

* '''[[Povinné vklady]]''' - většinou se týkají centrálních institucí nebo orgánů místní samosprávy.<ref name=":0" />

 

Dopad nepřímých nástrojů pocítí všechny banky, neboť pro ně platí stejné podmínky, a navíc banky mají na výběr, zda na tato opatření reagovat. Oproti přímým nástrojům tu nehrozí limity pro rozhodování, a tak mohou ovlivnit jen podnikání bank. To má za následek eventuální snížení účinnosti těchto opatření.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Revenda|jméno = Zbyněk|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Centrální bankovnictví|vydání =|vydavatel = Management press|místo = Praha|rok = 2011|počet stran = 558|strany =|isbn = 978-80-7261-230-7}}</ref>

* '''[[Diskontní nástroje]]''' - představují úrokové sazby a další podmínky úvěrů, které centrální banka poskytuje obchodním bankám v domácí měně – to významně ovlivňuje úvěrovou kapacitu obchodních bank.

Jedná se o nákupy či prodeje cizích měn za českou korunu. Používá se k uvolnění nebo zpřísnění měnové politiky. Devizové intervence se běžně používají k cílování inflace. Mezi lety 2012 a 2017 intervenovala ČNB na devizovém trhu za cílem oslabení české koruny tak, aby si udržela kurz vůči euru v blízkosti cenové hladiny 27 CZK/EUR.

 

 

 

* [[Centrální banka#Úkoly centrální banky|Centrální banka → Úkoly centrální banky]]

** [[Česká národní banka#Úkoly ČNB|Česká národní banka → Úkoly ČNB]]

* [[Lombardní sazba]]

 

 

{{Pahýl}}