Helena Železná-Scholzová: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m drob. přesuny dle názvů kap.; úprava referencí; + Literatura online |
|||
Řádek 22:
== Životopis ==
Její rodiče byli Adalbert Scholz, doktor práv, ředitel cukrovaru v Chropyni a [[Maria Stona|Maria Kleinertová-Scholzová-Stonawská]], slezská německá spisovatelka a básnířka z [[Třebovice (Ostrava)|Třebovic]], publikující pod psudonymem ''Maria Stona''.<ref name=":0"></ref> Matka po sedmi letech strávených v Chropyni svého manžela opustila (rozvod 1899) a s dcerou a synem se vrátila k rodičům do Třebovic.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika▼
Helena byla moravská německá [[Sochař|sochařka]]. Na počátku dvacátého století byla vedle [[Josef Obeth|Josefa Obetha]] a [[Albín Polášek|Albína Poláška]] nejvýznamnější osobností sochařství na severní Moravě a ve [[České Slezsko|Slezsku]]. Vytvořila sochařské portréty, včetně portrétu členů rodu [[Habsburkové|Habsburků]], [[Franz Conrad von Hötzendorf|Franze Conrada von Hötzendorf]], Sybily Grahamové, [[Benito Mussolini|Benito Mussoliniho]] a [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigue Masaryka]] (1932), se kterými měla blízký vztah. Je také známá jako italská sochařka, protože mnoho let žila a pracovala v Římě.▼
▲Její rodiče byli Adalbert Scholz, doktor práv, ředitel cukrovaru v Chropyni a [[Maria Stona|Maria Kleinertová-Scholzová-Stonawská]], slezská německá spisovatelka a básnířka z [[Třebovice (Ostrava)|Třebovic]]. Matka po sedmi letech strávených v Chropyni svého manžela opustila (rozvod 1899) a s dcerou a synem se vrátila k rodičům do Třebovic.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = ŽENA-IN - Helena Scholzová-Železná, intimní přítelkyně TGM
| periodikum = ŽENA-IN
Řádek 34 ⟶ 32:
Helena byla nejen jazykově nadaná – domluvila se anglicky, italsky, francouzsky a německy – ale už od dětství se u ní projevoval výtvarný talent. Nejdříve studovala kresbu ve [[Vídeň|Vídni]] (1901) a [[Drážďany|Drážďanech]], poté sochařství v [[Berlín|Berlíně]] (1902) u [[Fritz Heinemann|Fritze Heinemanna]] a [[Max Klinger|Maxe Klingera]], v [[Brusel|Bruselu]] u [[Charles van der Stappen|Charlese van der Stappena]] (1903–1907), ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] u [[Augusto Giacometti|Augusta Giacomettiho]] a také v [[Paříž|Paříži]], [[Florencie|Florencii]] a Římě. Byla v kontaktu s umělci [[Hans Kestranek|Hansem Kestrankem]], [[Edward Gordon Craig|Edwardem Gordonem Craigem]], [[Julius Rolshoven|Juliem Rolshovenem]] a Georgem Brandesem, se kterým byla roku 1913 v [[Tunisko|Tunisu]].
Po vypuknutí první světové války, se přestěhovala do Vídně, kde získala skvělou zakázku – portrétování habsburské císařské rodiny, včetně princezny [[Zita Bourbonsko-Parmská|Zity z Bourbon-Parma]]. 8. května 1917
Po válce se usadili nejdříve ve Florencii (1919–1922) a pak v Římě (od 1923), který se stal jejich druhým domovem.<ref name=":1" /> Tam učila děti sochařství. Léta obvykle trávila v Třebovicích, kde jí matka nechala postavit [[Výtvarný ateliér|ateliér]].
Řádek 44 ⟶ 42:
V letech 1946 až 1949 žila Helena ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]], učila kombinovaná média na institucích ve [[Filadelfie|Filadelfii]] a okolí, jako je [[Philadelphia Museum of Art]] a [[Swarthmore College]]. V Římě bydlela na 54 Via Margutta.
==
▲Helena Železná–Scholzová byla moravská německá [[Sochař|sochařka]]. Na počátku dvacátého století byla vedle [[Josef Obeth|Josefa Obetha]] a [[Albín Polášek|Albína Poláška]] nejvýznamnější osobností sochařství na severní Moravě a ve [[České Slezsko|Slezsku]]. Vytvořila sochařské portréty, včetně portrétu členů rodu [[Habsburkové|Habsburků]], [[Franz Conrad von Hötzendorf|Franze Conrada von Hötzendorf]], Sybily Grahamové, [[Benito Mussolini|Benito Mussoliniho]] a [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigue Masaryka]] (1932), se kterými měla blízký vztah. Je také známá jako italská sochařka, protože mnoho let žila a pracovala v Římě. Její díla zahrnují více než 300 sochařských portrétů, jako jsou [[Busta|busty]], [[Reliéf (sochařství)|reliéfy]] a [[Soška|sošky]] z [[Mramor|mramoru]], [[Bronz|bronzu]] a [[Terakota|terakoty]].
Helenina díla zahrnují více než 300 sochařských portrétů, jako jsou [[Busta|busty]], [[Reliéf (sochařství)|reliéfy]] a [[Soška|sošky]] z [[Mramor|mramoru]], [[Bronz|bronzu]] a [[Terakota|terakoty]]. Její práce byly vystaveny v Berlíně a ve Vídni v roce 1907, 1912 v [[Ostrava|Ostravě]], 1913 v [[Opava|Opavě]], 1915 ve Vídni, 1921 ve Florencii, v Římě v roce 1925 a 1932 a také roku 1934 v Paříži▼
▲
Několik jejích děl bylo během druhé světové války zničeno. Jedním z nich byl velký [[oltář]] představující život [[Hedvika Slezská|Hedviky Slezské]] v [[Kostel svaté Hedviky (Opava)|kostele sv. Hedviky]] v [[Opava|Opavě]]. V roce 1973 napsala Helena knihu ''My Dear Pupils'', která představuje práci některých jejích studentů ▼
▲Několik jejích děl bylo během druhé světové války zničeno. Jedním z nich byl velký [[oltář]] představující život [[Hedvika Slezská|Hedviky Slezské]] v [[Kostel svaté Hedviky (Opava)|kostele sv. Hedviky]] v [[Opava|Opavě]]. V roce 1973 napsala Helena knihu ''My Dear Pupils'', která představuje práci některých jejích studentů.
Její práce byly umístěny ve stálé sbírce hradu [[Hradec nad Moravicí]], Slezského muzea v Opavě, [[Galerie výtvarného umění v Ostravě|Galerie výtvarného umění]] v Muzeu výtvarných umění v Ostravě a [[Národní galerie Praha|Národní galerie]] v [[Praha|Praze,]] [[Reliéf (sochařství)|reliéfy]] visely v kostele sv. Hedviky v Opavě ▼
▲Její práce byly umístěny ve stálé sbírce hradu [[Hradec nad Moravicí]], Slezského muzea v Opavě, [[Galerie výtvarného umění v Ostravě|Galerie výtvarného umění]] v Muzeu výtvarných umění v Ostravě a [[Národní galerie Praha|Národní galerie]] v [[Praha|Praze,]] [[Reliéf (sochařství)|reliéfy]] visely v kostele sv. Hedviky v Opavě.
=== Výstavy ===
Řádek 103 ⟶ 101:
* ''Zelezny'': portrait sculpture 1917–1970 – with a foreword by Anthony Mann – [[Řím|Roma]]: Fratelli Palombi editori, c1970
* Strinati R. Scanno, ''Tunisi, Slovacchia –'' Roma 1932
* Pelc, Martin – ''Helena Železná-Scholzová'' – znovuzrozená. Poválečná léta sochařky v dopisech příteli (1946–1949). Martin Pelc. In: Časopis Slezského zemského muzea: série B – vědy historické Opava: Slezské zemské muzeum. Roč. 63, č. 2 (2014), s. 155–186
* Jůza, Jiří – ''Helena Železná-Scholzová'', zapomenutá sochařka první poloviny 20. století. Jůza, Jiří. In: Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska – Ostrava: Tilia 19, (1999), s. 147–175
* [[Vítězslav Houška|Houška, Vítězslav]] – ''Masarykův vztah k ženám''. Vítězslav Houška. ČAS: časopis Masarykova demokratického hnutí Roč. 15, č. 78–79 (2007), s. 10–14
* Pelc, Martin – ''Tomáš Garrigue Masaryk a Helena Železná-Scholzová''. Martin Pelc. Český časopis historický = The Czech Historical Review Roč. 114, č. 1 (2016), s. 116–145
* {{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Svoboda
| jméno1 = Josef M.
| titul = Sochařka Helena Železná-Stolzová
| periodikum = Archa
| číslo = 2/1930
| strany = 156-157
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:5dc409e0-3ea9-11e2-b246-005056827e52?page=uuid:59293c3b-48ba-768f-8a29-797774bc16b4
| datum_přístupu = 2020-10-28
}}
=== Externí odkazy ===
Řádek 113 ⟶ 121:
* {{NK ČR|jn20000402965|Železná-Scholzová Helena}}
* {{AbART osoba}}
* [http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/8907/?strana=237 Matrika narozených: Sigfrid Adalbert Alois Josef Stolz]
* [https://biblio.hiu.cas.cz/records/a08301b1-1b24-49f4-a7ff-6cad7b1b4eff Bibliografie dějin Českých zemí]
* [https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=profil_osobnosti&load=134 Encyklopedie Ostrava]
* [https://www.starozitnosti.cz/scholzova-zelezna-helena.html Starožitnosti pod Kinskou]
{{Autoritní data}}
| |||