Valens: Porovnání verzí

Valens, žárlivý na Gratianovy úspěchy proti [[Alamani|Alamanům]], se rozhodl nečekat a svést bitvu ihned. Po krátkém přeskupení sil v Thrákii vyrazil s vojskem k městu Adrianopolis ([[Edirne]]), k němuž podle průzkumu postupovali také Gótové. Fritigern, jenž si byl vědom vážnosti situace, vyslal k Římanům vyjednavače s nabídkou míru a spojenectví výměnou za přidělení území. Valens přesvědčený o své početní převaze jeho návrhy odmítl. Císařův odhad síly nepřátelského vojska byl ale chybný, jelikož nebral v úvahu část gótské jízdy, jež se poněkud opozdila kvůli obstarávání píce.

Ráno [[9. srpen|9. srpna]] se Valens vzdálil z Adrianopole, v níž zanechal císařskou pokladnici. Po sedmihodinovém pochodu obtížným terénem dorazily neuspořádané zástupy Římanů před gótskou [[Vozová hradba|vozovou hradbu]], rozloženou na vrcholu kopce. Římané si s sebou navzdory srpnovému horku nevzali žádnou vodu ani jiné zásoby, tudíž dosáhli bitevního pole ve znatelněznačně vyčerpaném stavu. Jejich útrapy ještě znásobil kouř z trávy a křovin zapalovaných Góty. Ti obsadili postavení po stranách vozové hradby, která poskytovala ochranu jejich rodinám a majetku. Fritigernovým cílem bylo pozdržet římské přípravy k útoku, čímž zamýšlel zajistit vlastní jízdě čas k návratu. Odevzdal proto Římanům rukojmí a chystal se vyjednávat, což rozhořčilo římské vojáky, zaujímající zdánlivě výhodnější nástupní prostor. Fritigernovi se navzdory tomu podařilo získat dostatek času.

Mezitím se ale část římského vojska vrhla bez rozkazu do útoku, neboť si byla jistá svým vítězstvím, a především se chtěla Gótům pomstít za jejich předchozí dvouleté beztrestné pustošení římského území. Římské levé křídlo dosáhlo vozové hradby, avšak v tomto okamžiku dorazila na bojiště gótská jízda zburcovaná naléhavými zprávami o hrozícím nebezpečí. Gótská kavalérie vedená Alatheem a Safrakem smetla římskou jízdu nejprve na levém a pak i na pravém křídle. V řadách římské pěchoty nastala po nezdaru prvního útoku a následném náhlém zvratu ve vývoji bitvy panika. Římanům se sice podařilo stáhnout se na nejbližší kopec, ovšem zcela vyčerpaní po celodenním pochodu a obtížení svým těžkým brněním nebyli schopni nijak manévrovat. Těžké ztráty, únava a psychický tlak zapříčinily nakonec útěk římských vojáků z bitevního pole. Gótové pokračovali ve svých útocích a masakrování nepřátel až do pozdních nočních hodin.