Salm-Reifferscheidt-Raitz: Porovnání verzí

 

Starší [[Siegfried Salm-Reifferscheid]] (10. 6. 1835 – 14. 8. 1898), pohybující se rovněž ve státních službách, sídlil s manželkou Marií Rudolfinou Černínovou z Chudenic (6. 3. 1845 – 17. 4. 1922) na Širokých Třebčicích a měli šest dětí.

Knížecí titul a rodové majetky na Blanensku zdědil nejstarší ze synů – Hugo Karel František (9. 11. 1832 – 12. 5. 1890), poslední významný představitel rodu, v jehož době hospodářské úspěchy Salmů vyvrcholily. Majetek fakticky spravoval od roku 1878, kdy jeho otec ovdověl a odešel do ústraní, skutečnou hlavou rodu s oprávněním používat knížecího titulu se však stal na pouhé dva roky až roku [[1888]] (při této příležitosti věnoval obci rájecké sochu [[Svatý Florián|sv. Floriána]], umístěnou původně na náměstí, dnes vedle hasičské zbrojnice). Podobně jako předkové se pohyboval v politických kruzích, především vykonával funkci c. k. komořího císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]], avšak nemenší pozornost věnoval rodovému majetku – právě za něj slavily největší úspěchy a prosperitu blanenské železárny. Byl milovníkem umění – mecenášem i sběratelem –, pěstoval styky s nejednou významnou osobností (malíři [[Hugo Charlemont|H. Charlemont]], [[Heinrich Angeli|H. Angeli]], literát [[Ferdinand von Saar|F. von Saar]] aj.), z nichž mnohé společně s manželkou hostil na zámku v Blansku, kde vznikl v 70. letech 19. století proslulý kulturní salon, nechyběly ani vyjížďky do [[Moravský kras|Moravského krasu]]. Přední postavou tohoto salonu byla právě jeho manželka Elisabetha Liechtensteinová (13. 11. 1832 – 14. 3. 1894), s níž se oženil 12. 6. 1858.