Kostel svatého Martina (Slatiňany): Porovnání verzí

| architekt = regotizace 1891-921892 F. Schmoranz

'''Kostel svatého Martina''' se nachází ve [[Slatiňany|Slatiňanech]] ([[okres Chrudim]], [[Pardubický kraj]]). Jedná se o původně [[gotická architektura v Česku|gotický]] [[kostel]] ze 14. století, s původní klenbou v [[kněžiště|presbytáři]]. Po úpravách v 18. a 19. století romanticky regotizovaný v&nbsp;letech 1891–1892 [[František Schmoranz starší|Františkem Schmoranzem]] a propojený chodbou se zámkem. Od 3. května 1958 je chráněn jako nemovitá kulturní památka.<ref>{{Citace elektronického periodika

V roce [[1297]] Slatiňany byly tvrzí[[tvrz]]í, náležící panu Františkovi ze Slatiňan. Od roku [[1349]] slatiňanská osada je již byla vesnicí, která se nazývá SLATINA SVANCONIS (Slatina Svaňkova, podle plebána Svaňka). V roce 1350 se poprvé uvedenuvádí kostel svatého Martina. Z roku 1437 jsoupocházejí doklady o kaplanství ve Slatiňanech. V roce 1469 vypálil Slatiňany [[Matyáš Korvín]]. Od 1525 patřily Slatiňany Chrudimi a od 1546 králi [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinandu I.]] V roce 1619 dal Karlík z Nežetic slatiňanské panství přepsat své manželce Anně [[Gerštorfové z Gerštorfu |z Gerštorfu]]. V 1623 královská komora prodala slatiňanské panství Lvu Burjanovi [[Berkové z Dubé|Berkovi z Dubé]]. Pak v roce 1639 vypálili Slatiňany Švédové. V 1660 založil Adam Sig. Puchari z Valerad nynější zámek. Od roku 1661 měl Slatiňany purkrabí Michael Mitius Skutečský a od 1677 patří slatiňanský zámek a panství knížatům [[Auerspergové|Auersperským]]. Od roku 1801 dojížděli každou neděli do Slatiňan kněží z Chrudimi a od tohoto roku se stávají Slatiňany [[Lokálie|lokálií]] (místo s vlastním knězem); ustanoven zde 1. [[farář]] Václav Sklenář.

Opravy proběhly v rocích 1769 a 1845. V letech 1891–1892 dle plánu Fr. Schmoranze přestavěn, rozšířen, zvýšen a přeměněn v [[trojlodí|trojlodní]].

Před koncem 19. stol.století už kostel nestačil pro zvýšený počet obyvatel, proto v roce 1888 kníže Auersperg si vyžádal plány na rozšíření kostela od místního stavitele [[František Schmoranz starší|Františka Schmoranze]]. Na jaře r.roku 1891 „o středě velikonoční“ bylo započato s bouráním zdiva starého kostela. Jako první byla zbourána [[sakristie]], aby se vykopaly základy pro novou věž. Ta je postavena ze škrovádského pískovce až po cimbuří (ochoz) a zakončena jehlanem z cihel – do hrotu, na němž je kamenný kříž. Výška věže je 33 m.

Současně byla odstraněna budova staré školy (r.roku 1886 ji koupil kníže Auersperg od školní obce za 1 3001300 zlatých), která byla umístěna ve vzdálenosti 6 m od kostela (pod farou).

Z věže byly sneseny zvony, ta byla stržena a potom odbouráno zdivo chrámové lodi až po „vítězný[[vítězný oblouk“oblouk (kostel)|vítězný oblouk]]. K zajištění střechy se ponechaly pouze nezbytné základy zdiva jako podpůrné sloupy. Přistoupilo se k vykopání základů pro [[Boční loď|boční lodi]], aby se mohlo začít zdít (vnitřní plocha každé lodi 40 m²).

V následujícím roce se konala mše sv. v [[Oratoř (architektura)|oratoři]], protože se musely dokončit práce na zdivu, vytvořit [[Klenba|klenbu]] lodi a chrám zastřešit.

Kostel byl posvěcen 13. listopadu 1892, zařízen interiér a dán k bohoslužebnému užívání. Zařízení interiéru bylo financováno ze sbírek osadníků. Náklad na materiál činil 24 &nbsp;000 zlatých a byl hrazen z kostelního jmění, t. jtj. ze „záduší“.<ref>{{Citace elektronického periodika

Kostel byl původně izolovaný, dnes spojen chodbou v patře se zámkem. [[orientace kostela|Orientovaný]], zpočátku jednolodní, dnes trojlodní, síňový s věží v západním průčelí a patrovou oratoří v jižním a sakristií v severním. [[Kněžiště|Presbyterium]] je původní; trojboké, zpočátku bez opěrných pilířů. Délka presbyteria 3.,35 m, šířka 4.,75 m; délka lodí 12.,25 m, šířka (původní) 6.,50 m, plocha chrámové lodi byla 80 m².

Budova zděná, s měkkou omítkou. Opěrné pilíře, věž, sokl, architektonické články, [[Štít (architektura)|štít]] a [[Oratoř (architektura)|oratoře]] jsou z [[Pískovec|pískovce]].

Západní (hlavní) fasáda: jednoosý profilovaný [[Portál (architektura)|portál]] sedlový ve tvaru [[Lomený oblouk|lomeného oblouku]]. V sedle listy vinné révy, nápis přímo nad sedly: „Na dům Tvůj přísluší Svatost Hospodine, žalm Q 2.5“. Nápis v ploše [[archivolta|archivolty]] hlásá: „Leta páně 1801–1808, za vlády jeho veličenstva císaře a král. Františka Josefa I., za patrona Jeho Svatosti knížete Fr. z Wuestergu a Jeho choti Vilemíny rodem kněžny z Kinských“. Nad portálem se nachází [[rozeta (architektura)|rozetové]] [[kružba|kružbové]] okno, nad ním okénko se záklenkem ve tvaru [[lomený oblouk|lomeného oblouku]]. Ještě výše po obou stranách jsou malá kruhová větrací okénka s otvorem tvaru čtyřlistu. Trojúhelný štít je završen kamenným křížem. V nároží jsou na koso postaveny kamenné opěrné pilíře.

[[Soubor:Slatiňany, kostel sv. Martina (2017-07-04; 01).jpg|vlevo|náhled|JížníJižní fasáda]]

Jižní fasáda: [[hlavní loď]] má z boku vlevo vchod s portálem ve tvaru lomeného oblouku, nad ním v mezipatře jedno okno a v patře dvě dvojice sdružených okének se záklenkem. Boční loď má v nárožích dvě dvojice kolmo k sobě postavených opěrných pilířů. Je dvojosá, opěrný pilíř má taky mezi okny. Pod levým oknem se nachází sedlový pravoúhlý portál. Z obou stran od něho vloženy do zdí dva náhrobky. Mezi východní stěnou boční lodě a oratoří je výklenek s trojdílným oknem ve tvaru lomeného oblouku a s kružbami. Oratoře mají jižní průčelí z pískovce, jednoosé s nakoso postavenými opěrnými pilíři. V přízemí je portál ve tvaru lomeného oblouku, nad ním rozetové okno, trojúhelný štít má ještě jedno menší rozetové okno, je završen kapustovou hlavicí. Z východu je šikmě napojená chodba, propojující kostel se zámkem.

Věž hranolová je při severovýchodní straně kostela v nároží mezi presbytářem a boční lodí. Věž je členěná výškově [[Římsa|římsami]] mezi patry. V nárožích má věž opěrné pilíře. V přízemí ze strany severní fasády je portál ve tvaru lomeného oblouku, vedoucí na [[točité schodiště]], umístěné v přiložené polygonální věžici s obdélnými okénky. Okénka jsou uprostřed, tři nad sebou; nad nimi je okénko ve tvaru lomeného oblouku s kružbou, završené jehlancovou stříškou. Výše je umístěno dvoudílné okno ve tvaru lomeného oblouku s kružbou a žaluzií, nad ním jsou hodiny. Z východní strany v přízemí má věž dvoudílné kružbové okno ve tvaru lomeného oblouku s obloučkovým baldachýnem, vyneseným konzolkami po stranách ostění. Výše je další dvoudílné okno kružbové, dál rozetové kružbové okno, nad ním dvoudílné okno ve tvaru plného oblouku, s kružbami a žaluziemi. Nahoře jsou hodiny. Z jižní a západní strany jsou na stěnách věže pouze hodiny v horním podlaží. Pod střechou je vysoké [[cimbuří]], na kamenných [[Krakorec|krakorcích]], s prostými [[Chrlič|chrliči]] v nároží.

Severní fasáda: vedle věže je nižší část přízemí s bočním vchodem sedlovým portálkem, nad ním okénko ve tvaru lomeného oblouku s kamenným křížem. Boční loď je dvojosá, má trojdilnátrojdílná okna a opěrné pilíře; rozmístění prvků je podobné tomu, jak to je na fasádě jižní. Na druhé ose pod oknem je sedlový pravoúhlý portál. Pod střechou obíhá nízká profilovaná římsa.

Vedle kostela takyse najdemetaké nacházejí barokní sochusocha sv. Jana Nepomuckého a barokní Morovymorový sloup.

Hlavní a boční lodě jsou rozdělené mezilodní [[arkáda (architektura)|arkádou]], vynášenou geometricky profilovanými pilíři, kde jsou použité lomené pozdně gotické [[Oblouk (architektura)|oblouky]]. Na zaklenutí prostoru všech lodí byla použitá [[Křížová klenba|křížová žebrová klenba]]. Klenba v presbytáři je původní ze 14. století. Tady se jedná o paprsčité klenbě, která se často používá na zaklenutí polygonálního závěru presbytáře. Okna ve tvaru lomeného oblouku jsou vyplněná [[Vitráž|vitrážemi]], přičemž vitráže v oknech v presbytáři jsou původní. Kolem [[hlavní oltář|hlavního oltáře]] se najdemenachází řaduřada náhrobků, které se dochovalidochovaly z dob do přestavby a regotizace kostelukostela. Po otočení uvidíme naNa konci hlavní lodě nad vchodem se nacházejí varhany.

Při kostelu se zachovala řada náhrobků, které udržují v paměti jmenajména některých šlechtických rodů. Náhrobky kolem hlavního oltáře bylibyly v novější době z dlažby přesunuty do zdí, čím byli ochráněny před porušením. Mramorový[[Mramor]]ový náhrobek připomíná, že v roce 1580 umřeli synové Bohuslava Mazance z Frymburku na Mimoni a Slatiňanech. TakeTaké své pohřby tu konali Kapounové z Liběchova, Rachmberkové z Rachmberku, Lhotští ze Zásmuků, Malvicové z Malvic.

V presbytáři jsou zazděny náhrobky: