Wikipedista:OISV/pískoviště: Porovnání verzí

Odebráno 5 177 bajtů ,  před 1 rokem
úprava
(úprava)
(úprava)
| velikost obrázku = 200 px
| popisek =
| datum narození = {{Datum narození|19301923|0803|1129}}
| místo narození = [[Brno]]<br /> {{Vlajka a název|Československo }}
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|2018|02|2625|19301923|0803|1129}}
| místo úmrtí = [[Brno]]<br /> {{Vlajka a název|Česká republika}}
| národnost =
| vzdělání = PF a FF UJEP v Brně
| povolání = malíř a vysokoškolský pedagoggrafik
| příbuzní =
| hnutí =
| citát =
}}
'''Miroslav Šimorda''' ([[1129. srpenbřezen|1129. srpnabřezna]] [[19301923]] [[Brno]] – [[2625. únor]]a [[2018]], [[Soběšice (Brno)|Brno-Soběšice]]) byl český malíř, grafik a vysokoškolský pedagogdesignér.
 
== Život ==
V letech 1937–1939 studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně, další čtyři roky na Škole umění ve Zlíně. V letech 1943 až 1945 pracoval v keramických dílnách této školy. Po skončení druhé světové války studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1950 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců, pracoval na volné noze. Od padesátých let spolupracoval s brněnskými veletrhy, kde se věnoval zejména užité grafice. V roce 1969 patřil ke spoluzakladatelům Sdružení Q v Brně, po roce 1989 pak stál o stál u obnovení činnosti výtvarné sekce tohoto sdružení.
Miroslav Štolfa maturoval na reálném gymnáziu a poté studoval v letech 1949–1953 na [[Masarykova univerzita|Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně]] obor výtvarná výchova (profesoři [[Eduard Milén]], B. S. Urban, [[Vincenc Makovský]]) a historii na Filozofické fakultě (profesoři [[Ferdinand Stiebitz]], J. Macůrek, R. Holinka).<br />
Po ukončení studia se soustředil na malbu a působil jako středoškolský profesor na pedagogických školách v Boskovicích, Tišnově a Brně.
Roku 1955 se oženil a s manželkou Věrou má syna Jaromíra a dceru Janu. V témže roce měl svou první samostatnou výstavu v Klubu zaměstnanců školství v Brně.<br />
V roce 1963 byl jedním ze zakladatelů Tvůrčí skupiny Parabola, jejímiž členy se stala postupně řada významných brněnských výtvarníků (A. Čalkovský, R. Fila, R. Hliněnský, D. Chatrný, J. Jankovič, Z. Macháček, E. Ovčáček, M. Urbásek, D. Valocký, K. Veleba, V. Zykmund a další). Teoretikem a mluvčím skupiny byl [[Václav Zykmund]].<br />
Miroslav Štolfa zároveň vyučoval malbě na Katedře výtvarné teorie a výchovy [[Filozofická fakulta Univerzity Palackého|Filosofické fakulty University Palackého v Olomouci]], kde se pro tento obor habilitoval a byl roku 1966 jmenován docentem.<br />
Během 60. let podnikl řadu studijních cest do zahraničí (Belgie, Francie, Itálie, Holandsko, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko a Španělsko).
V letech 1978 až 1983 vyučoval malbu a kresbu na Katedře estetické výchovy [[Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně|Pedagogické fakulty UJEP v Brně]], od roku 1979 jako docent. Ve svých třiapadesáti letech pedagogickou činnost ukončil a věnoval se pouze vlastní výtvarné tvorbě.<br />
V roce 1990 stál u zrodu uměleckého uskupení TT klub, který sdružoval i příslušníky generace výtvarníků narozené v 50. letech a několik teoretiků umění (R. Horáček, J. Valoch, I. Zhoř).
V roce 1992 se podílel na založení [[Fakulta výtvarných umění VUT v Brně|Ústavu výtvarných umění na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně]] a působil zde jako vedoucí jejího malířského ateliéru do roku 1993.<br />
Jeho celoživotní tvorba zahrnuje rozsáhlý soubor maleb a kreseb, který vychází z důvěrné znalosti avantgardních směrů moderního malířství a jehož význam daleko překračuje hranice regionu. Během života uskutečnil přes 50 samostatných výstav a zúčastnil se na 170 výstavách kolektivních, z toho více než na 70 v zahraničí.<br />
 
=== Ocenění ===
 
* 2002 Cena města Brna za celoživotní malířskou tvorbu
 
 
== Dílo ==
Miroslav Štolfa maloval od velmi raného mládí a svůj zájem dělil mezi prostředí brněnského předměstí s vlakovým seřaďovacím nádražím a Masarykovým okruhem a panenskou přírodu Vysočiny, odkud pocházela jeho rodina. Během studií ho pak rozhodujícím způsobem ovlivnila Skupina 42 a kubisté.
 
Na počátku své tvorby maloval městská zákoutí s tlumenou barevností, ale brzy převážil jeho vztah ke strojům a technické civilizaci, který se odráží také v obrazech z přelomu 50. a 60. let. V té době ho fascinovalo prostředí motocyklových závodů a závodních strojů (cykly ''Závodníci'', ''Depo'', ''Motor''), aut a letadel, později i velkých průmyslových staveb (cyklus ''Elektrárny''). Volná skladba tvarů a symbolů civilizace a techniky, která byla původním tématem obrazových cyklů, se v průběhu dalších let postupně oprošťovala od reálného prostředí a koncem 60. let dospěla k abstrakci a zkoumání obecných vztahů, sil a pohybů.
 
Od sedmdesátých let se vedle malby věnoval také velkoformátovým černobílým kresbám uhlem a tuší, ve kterých zobrazoval fiktivní mechanické stroje a jejich součásti. Od počátku 80. let začleňuje do svých obrazů i stylizovanou figuru, naznačenou třeba závodní kombinézou.
 
V roce 1981 začíná Štolfa pracovat na cyklu ''Nová příroda''. V jeho umělecké reflexi se již technika stává tím, co spoluvytváří novou podobu životního prostředí. Malíř si všímá jak možností, které technika lidem přináší, tak i její druhé temnější stránky, až po civilizační hrozby při jejím zneužití. Tento cyklus 35 obrazů byl v roce 1984 vystaven v Domě umění města Brna a název ''Nová příroda'' se stal obecně užívaným označením pro jiné výstavy s civilizačními tématy.
 
I v dalších malířských cyklech krajin je jako výtvarný prvek nebo metafora často přítomna technika, ale tato inspirace přerůstá do obecných rysů a v obrazech dominuje výtvarná složka vedená racionální úvahou a citem (cykly ''Horizonty'', ''Ateliéry'', ''Signály'', ''Kapotované krajiny'', ''Pohyby v krajině'', ''Průhledy'').
 
Od konce let devadesátých se z díla opět vytrácí konkrétní skutečnost a obrazy se stávají spíše meditací o tíživých stránkách lidské existence
(''Oběť'', 2002, ''Memento'', 2007), vyjadřují pocity osamění (''Samotář'', 2009) nebo téma vzepětí a pádu jedince (''Ikarův příběh'', 2011). V některých motivech se vrací ke známým symbolům staveb a nádraží na někdejší brněnské periferii (''Krajina mého dětství'', 2011).<br />
 
Ve svém celku podává dílo Miroslava Štolfy svědectví o všech aspektech technické civilizace, od počátečních nadějí a obdivu až k jejím negativním důsledkům pro životní prostředí, ke ztrátě iluzí a pocitům odcizení. Příklonem k meditativní poloze a reflexí neviditelného zároveň nabízejí východisko a naději.
 
 
 
== Reference ==
<references />
 
== Externí odkazy ==
 
* {{EDMB|6663}}
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Štěpaník
{{Autoritní data}}
 
{{DEFAULTSORT:ŠtolfaŠimorda, Miroslav}}
[[Kategorie:Čeští malíři]]
[[Kategorie:Čeští grafici]]
 
[[Kategorie:Nositelé Ceny Jihomoravského kraje]]
[[Kategorie:Nositelé Ceny města Brna]]
[[Kategorie:Narození 19301923]]
[[Kategorie:Narození 1129. srpnabřezna]]
[[Kategorie:Narození v Brně]]
[[Kategorie:Úmrtí 2018]]
[[Kategorie:Úmrtí 2625. února]]
[[Kategorie:Úmrtí v Brně]]
[[Kategorie:Muži]]