Wikipedie

Hiroh Kikai: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Související články: === Související články === * Fotografie v Japonsku
cs
Řádek 8:
 
== Raná léta ==
Kikai se narodil ve vesnici Daigo (nyní součást Sagae v [[Prefektura Jamagata|prefektuře Jamagata]]) 18. března 1945 jako sedmé a poslední dítě (a pátý syn) rodiny. Měl šťastné dětství, od jedenácti let si rád hrál sám v přírodě obklopující vesnici. V roce 1963 dostudoval střední školu, rok pracoval v Jamagatě a poté odešel studovat filozofii na Hosei University v [[Prefektura Tokio|Tokiu]]. Jako student měl velký zájem o kino - obzvlášť se mu líbily filmy [[Andrzej Wajda|Andrzeje Wajdy]], který později přispěl eseji do několika jeho knih, a [[Satjádžit Ráj|Sajádžita Ráje]] - a řekl, že by pracoval ve filmové produkci, pokud by nemusel psát scénáře, což ho nikdy nebavilo, a nebyly nutné peníze, které mu chyběly. <ref>Film tastes: Iizawa, "Kikai Hiroo", s.&nbsp;132. Film as a career: Kanda, "Gendai no shōzō", s.&nbsp;63.</ref>
 
Ihned po ukončení studia v roce 1968 <ref>Both Kikai's book ''Perusona / Persona'' (first impression, 2005, n.p.) and his ''Tōkyō Mutan / Labyrinthos'' (first impression, 2007, n.p.) say 1978, presumably first a typo or mistake and then inherited misinformation. His other books ''India'' (n.p.) and ''Ya-Chimata'' (n.p.) have him graduating in 1969. His book ''In-between''&nbsp;8 says 1968. (For details see "[[Hiroh Kikai#Books by Kikai|Books by Kikai]]".) Kikai said that 1968 is correct (conversation, 3 March 2006).</ref> pracoval Kikai dva roky jako řidič kamionu a dva roky v loděnici. Mezitím zůstal v kontaktu se svým profesorem filozofie z univerzitních dob Sadayoši Fukudou, jehož zájmy se rozšířily i na psaní pravidelné rubriky pro časopis ''Camera Mainichi'' ; představil Kikaie jeho redaktorovi, Shoji Jamagišiovi, který mu ukázal fotografie [[Diane Arbus|Diane Arbusové,]] které na Kikaie velmi zapůsobily. <ref>Iizawa, "Kikai Hiroo", s. 132–33; Kanda, "Gendai no shōzō", s.&nbsp;62.</ref> Kikai začal fotografovat v roce 1969. V té době (kdy obvyklý měsíční plat čerstvého absolventa univerzity byl asi 40 000 jenů za měsíc) stála [[zrcadlovka]] [[Hasselblad]] běžně 600 000 jenů; Kikai slyšel o příležitosti koupit jeden přístroj za 320 000 ¥ a zmínil se o tom Fukudovi, který mu okamžitě půjčil peníze, bez úroků, bez datumu a tlaku na splacení. (Půjčka byla nakonec splacena.) Tento Hasselblad 500CM, s 80&nbsp;mm objektivem, bylo to, co Kikai poté používal na své portréty.
 
== Kariéra ==
Kikai si myslel, že práce na lodi může být fotogenická, ale bez zkušeností nemohl získat práci. Nakonec byl přijat na loď lovící tuňáky, když ukázal jizvu z nepotřebné apendektomie.<ref>Kanda, "Gendai no shōzō", s. 62.</ref> Pracoval na lodi v Pacifiku od 6. dubna do 9. listopadu 1972, se zastávkou v Manzanillo (Mexiko) pro zajištění zásob. To bylo během této doby že pořídil své první fotografie, které byly zveřejněny v květnu 1973 ve vydání ''Camera Mainichi.'' V roce 1973 získal cenu za účast na 14. výstavě Japonské asociace fotografických reklam. <ref name="dictionary">Mitsuhashi, "Kikai Hiroo", s.&nbsp;98.</ref> Kikai se však rozhodl, aby mohl být kvalitním fotografem, potřebuje zdokonalit své dovednosti v [[Temná komora|temné komoře]], a vrátil se do Tokia, aby pracoval v Doi Technical Photo (1973–1976). <ref>Iizawa, "Kikai Hiroo", s. 134.</ref> Fotografem na volné noze se stal v roce 1984, rok po své první samostatné výstavě a ve stejném roce uspořádal výstavu druhou.
 
Kikai, který žil poblíž chrámu Asakusy ([[prefektura Tokio]]), tam často chodil ve volných dnech a fotografoval návštěvníky. Své návštěvy zintenzivnil v roce 1985; byla zde publikována řada sbírek jeho portrétů.
Řádek 19:
Mezi další autorovy dlouhodobé fotografické projekty patří pracovní a rezidenční čtvrti v Tokiu a okolí a lidé a scény v [[Indie|Indii]] a [[Turecko|Turecku]]. Všechny tyto fotografie jsou v [[Černobílý film|černobílém provedení]]. Jeho občasné odbočky však zahrnovaly barevné fotografie [[Gotó|ostrovů Goto]] a dokonce i akty.
 
Neobvykle v Japonsku, kde se fotografové obvykle sdružují nebo vytvářejí skupiny, Kikai nikdy nebyl v žádné skupině, raději pracoval sám. <ref>Kanda, "Gendai no shōzō", s. 61.</ref> Fotografování své vlastní rodiny přenechal své manželce Noriko a právě ona měla fotoaparát, když šli společně na výlet. <ref>Kanda, "Gendai no shōzō", s. 63.</ref>
 
Na začátku své kariéry si Kikai často musel vydělávat peníze jinými způsoby: po třech letech práce v temné komoře se vrátil k manuální práci. <ref>Oiwake, "Kindaika ni norenakatta otoko", s.&nbsp;141. By his own account in 1980 he briefly worked at an [[Isuzu]] plant, in 1982 in a [[Subaru]] plant.Kikai, ''Ōtachi no shōzō / Ecce homo,'' n.p. (for details see "[[Hiroh Kikai#Books by Kikai|Books by Kikai]]").</ref>
 
Kikai nějakou dobu učil na Musashino Art University, ale byl zklamaný nedostatkem vytrvalého úsilí studentů, a proto skončil.
 
Kikai zemřel na [[lymfom]] dne 19. října 2020. <ref>[https://www.nikkei.com/article/DGXMZO65169960Z11C20A0000000/ 鬼海弘雄氏が死去　写真家], ''[[Nihon Keizai Shinbun]]'', 19 October 2020 (accessedDatum přístupu: 19 October 2020).</ref> <ref>[https://www.tokyo-np.co.jp/article/62938 鬼海弘雄さん死去　写真家「Persona」], ''[[Tokyo Shinbun]]'', 20 October 2020 (accessedDatum přístupu: 20 October 2020).</ref>
 
=== Asakusa portraits ===
Kikai zahájil sérii čtvercových [[Černobílý film|černobílých]] portrétů Asakusa již v roce 1973, ale poté nastala přestávka až do roku 1985, kdy si uvědomil, že ideální kulisou budou prosté červené stěny Sensō-ji. V té době velká většina jeho portrétů Asakusa přijala další omezení: jediný objekt stojí přímo před kamerou (původně [[Minolta]] Autocord TLR, později Hasselblad), dívá se přímo na něj a je zobrazen od kolen nahoru. <ref>Backdrop and constraints: Iizawa, "Kikai Hiroo", s.&nbsp;134–35. Autocord and Hasselblad: Iizawa, "Kikai Hiroo", s.&nbsp;134.</ref> Kikai mohl čekat v chrámu čtyři nebo pět hodin v naději, že uvidí někoho, koho chtěl vyfotografovat, a mohly uběhnout tři nebo čtyři dny bez jediné fotografie; ale také se stalo, že vyfotografoval i tři lidi za jediný den a tímto způsobem vyfotografoval přes šest set lidí. Věřil, že mít prostou kulisu a přímou konfrontaci s tématem umožňuje divákovi vidět subjekt jako celek a jako někoho, na kom se podepsal čas, bez jakýchkoli rušivých nebo omezujících konkrétností. <ref>"Watashi kyō kinō ashita 24", s. 99; "Watakushi no naka no 'Persona'&#x2009;", s. 149.</ref>
 
Ačkoli Kikai začal fotografovat v Asakuse jednoduše proto, že nedaleko chrámu žil, pokračoval kvůli povaze místa a jeho návštěvníkům. Asakusa, kdysi rušná a módní oblast, už dávno ztratila tento status. Kdyby bylo tak populární a přeplněné jako před válkou, šel by někam jinam, prohlásil Kikai. <ref>"Watakushi no naka no 'Persona'&#x2009;", s. 150.</ref>
 
V roce 1987 publikoval ''Ōtachi no shōzō / Ecce Homo'', první sbírku těchto portrétů. Jedná se o velkoformátovou knihu s portréty vytvořenými v Asakuse v letech 1985 až 1986. Kikai získal za tuto knihu Cenu Japonské fotografické společnost (PSJ) z roku 1988 a třetí [[Cena Nobua Iny|cenu Nobua Iny]] za doprovodnou výstavu.
 
V roce 1995 byla v ''Tokiu / City of Photos'' představena řada portrétů ze série společně s pracemi jedenácti dalších fotografů '','' jedné z dvojice úvodních výstav účelové budovy Tokijského metropolitního muzea fotografie. <ref name="tokyocp">''Tokyo/City of Photos,'' the published catalogue of the exhibition (for details see "[[Hiroh Kikai#Other books with contributions by Kikai|Other works with contributions by Kikai]]").</ref>
 
''Ya-Chimata'', publikovaný o rok později, má větší počet portrétů levněji vytištěných na menších stránkách.
 
''Persona'' (2003) je další sbírka portrétů vytvořených v Asakuse. Několik z nich pochází z Kikaiho nejranějšího díla, ale většina portrétů z dřívějších knih byla postdatována. Několik předmětů se objevuje dvakrát nebo častěji, takže čtenář vidí účinek času. Formát knihy je neobvykle velký pro sbírku fotografií v Japonsku a desky byly vytištěny ve čtvercovém formátu. <ref>Kanda, "Gendai no shōzō", s. 60.</ref> Kniha získala 23. [[Cena Kena Domona|cenu Domona Kena]] a výroční cenu PSJ za rok 2004. O dva roky později následovalo vydání v menším formátu s dalšími fotografiemi.
 
''Asakusa Portraits'' (2008) je velká sbírka vydaná [[Newyorská škola fotografie|Mezinárodním střediskem fotografie]] (New York), publikovaná v souvislosti s výstavou ICP o nedávné historii japonské fotografii a umění ''Heavy Light.'' Kikaiho příspěvek na tuto výstavu byl dobře přijat a ''Asakusa Portraits'' získala chválu za jeho fotografii a také (od [[Paul Smith (módní návrhář)|Paula Smitha]]) za lidovou módu fotografovaných.
 
=== Portraits of spaces ===
Kikai prohlásil, že lidé a scenérie jsou dvě strany stejné mince. <ref>"Watashi kyō kinō ashita 24", s. 99.</ref> Když ho unavilo čekat (nebo fotografovat) v Asakuse, šel pěšky až do 20&nbsp;km hledat zajímavé městské scény, kde by mohl vytvářet „portréty prostorů“. Denní procházka mohla trvat dvě nebo tři hodiny po dobu kratší než jedna role filmu 120. Obvykle fotografoval mezi desátou dopoledne a třetí &nbsp;odpoledne a vyhýbal se době, kdy byli lidé venku, protože jejich přítomnost by přeměnila fotografie na pouhé snímky, snadno pochopitelné; i bez lidí jsou to obrazy nebo odrazy života. Kikai hledal scénu, kterou chtěl vyfotografovat, a pak tam vyčkával a fotografoval teprve tehdy, když se v záběru objevilo něco neočekávaného. Po [[Vyvolávání filmu|vyvolání filmu]] se neobtěžoval s [[Kontaktní otisk|kontaktními tisky]], místo toho posuzoval fotografii pouze podle negativu. <ref>Waiting for the unexpected, avoidance of contact prints: Kanda, "Kikai Hiroo no Tōkyō".</ref>
 
Ukázky z této série se objevily v různých časopisech přinejmenším již v roce 1976. <ref>See for example "Nagi" (凪, Calm), ''[[Camera Mainichi]],'' June 1976, s.&nbsp;119–25.</ref> Každá fotografie byla jednoduše opatřena titulkem s přibližnou adresou (v japonském písmu) a rokem.
 
''Tōkyō meiro / Tokijský labyrint'' (1999) představuje portréty prostor bez lidí v Tokiu (a příležitostně v přilehlém městě [[Kawasaki (Kanagawa)|Kawasaki]]). Existují jednotlivé výklady, řady obchodů a rezidenční ulice. Většina budov je nenáročná. Stejně jako série Asakusa jsou tyto portréty černobílé a čtvercové, pořízené [[Normální objektiv|standardním objektivem]] na 120 mm filmu. <ref>Standard lens: afterword to ''Tōkyō meiro / Tokyo Labyrinth.''</ref>
 
''Tōkyō mutan / Labyrinthos'' (2007) - na základě eseje / fotografické série, která probíhala v měsíčníku ''Sōshi'' (草思) od března 2004 do července 2005 a poté v internetové sérii „Tokio Polka“. Mezi jediným aktem ve výloze v prodejně z roku 1978 a mladým chlapcem vyfotografovaným v prosinci 2006 (a který je podobný portrétům z ''Persony''), jsou čtvercové monochromatické pohledy na Tokio a Kawasaki, kompozice, které se zdají ležérní a poněkud neuspořádané, většinou neotevřených scén vykazujících známky intenzivního a nedávného použití. Kniha obsahuje také Kikaiho eseje z „Tokijské polky“, eseje, které se zabývají obyvateli Tokia pozorovanými při procházkách nebo ve vlaku.
Řádek 53:
''Tokyo View'' (2016) je velkoformátová sbírka, většinou fotografií, které se také objevují v jedné nebo druhé z dřívějších knih (nebo ''Tōkyō pōtoreito'' / ''Tokyo Portraits'').
 
Kikai prohlásil, že odchod do [[Indie|Indie se]] cítil jako návrat k [[Prefektura Jamagata|Yamagatě]] jeho mládí a osvobození od života v Tokiu. <ref>"''Tōkyō Meiro'' o megutte", s.&nbsp;114, 115.</ref> Jeho fotografie byla mnohem méně plánovaná nebo formální než jeho portréty lidí nebo míst v Tokiu: po brzkém začátku s barevným 120 mm filmem použil černobílý 35mm film v Indii - a se smíchem řekl, že použije 35&nbsp;mm v Tokiu, pokud by bylo město zajímavější a nedělal by z něj nešťastný pocit.
 
''Indie'', velkoformátová kniha vydaná v roce 1992, představuje fotografie pořízené v Indii (a v mnohem menší míře v [[Bangladéš|Bangladéši]]) za období delší než jeden rok a sahající od roku 1982 do roku 1990. Knížka získala velkou chválu od kritika Kazuo Nishii, který uvedl, že Kikaiho Indie se zdá být neustále zatažená a že se zdá, že jeho fotografie ve své nejednoznačnosti těží z práce provedené v portrétové sérii Asakusa. Kniha získala v roce 1993 cenu Kikai Society of Photography Award. <ref>Society of Photography, [http://www.shashin-no-kai.com/prize/index.html Awards, 1 (1989) – 10 (1998)] (accessedDatum přístupu: 4 April 2007).</ref>
 
''Shiawase / Shanti'' (2001) je sbírka fotografií zaměřených na děti, z nichž většina byla pořízena v [[Prajágrádž|Allahabadu]], [[Váránasí|Benaresu]], [[Kalkata|Kalkatě]], [[Purí|Puri]] a [[Dillí]] v roce 2000. <ref>Afterword, ''Shiawase / Shanti'' (for details see "[[Hiroh Kikai#Books by Kikai|Books by Kikai]]").</ref> Série vyhrála Grand Prix druhého festivalu Photo City Sagamihara Festival.
 
=== Turecko ===
Řádek 127:
* "Ōtachi no shōzō" Portraits of kings). '''[A]''' (Tokyo), June–August 2020.
 
* „Hitachi Collection of Contemporary Japanese Photography“. [[Center for Creative Photography|Centrum kreativní fotografie]], University of Arizona, 1988. <ref>''Tokyo/City of Photos,'' n.p.; Kikai, ''India'', n.p. (for the latter book see "[[Hiroh Kikai#Books by Kikai|Books by Kikai]]").</ref>
* „Nyū dokyumentsu 1990“ (ニュー・ドキュメンツ 1990) / "Nové dokumenty 1990". Museum of Modern Art, Toyama ([[Tojama|Toyama]]), 1990. <ref name="tokyocpnp">''Tokyo/City of Photos,'' n.p.</ref>
* „Shashin toshi Tōkyō“ (写真都市Tokyo) / „Tokio / město fotografií“. '''[A]''' (Dalšími vystavovanými fotografy byli Takanobu Hayashi, Ryūji Miyamoto, Daidō Moriyama, [[Šigeiči Nagano|Shigeichi Nagano]], [[Ikkó Narahara|Ikkō Narahara]], Mitsugu Ōnishi, Masato Seto, [[Issei Suda]], Akihide Tamura, Tokuko Ushioda a Hiroshi Yamazaki.) Metropolitní muzeum fotografie v Tokiu, 1995. <ref name="tokyocp">''Tokyo/City of Photos,'' the published catalogue of the exhibition (for details see "[[Hiroh Kikai#Other books with contributions by Kikai|Other works with contributions by Kikai]]").</ref>
* „Shashin wa nani o katareru ka“ (写真は何を語れるか。What can photographs say?). '''[I]''' Tokijské metropolitní muzeum fotografie, červen; Osaka Umeda Canon Salon, červenec; Salon Canon [[Fukuoka]], srpen; Salon Canon [[Nagoja|Nagoya]], září; Salon Canon [[Sapporo]], říjen; Salon [[Sendai]] Canon, listopad 1997.
* „Berlín – Tokio“. [[Nová Národní galerie|Neue Nationalgalerie]], Berlín, 2006.
Řádek 135:
* „Heavy Light: Nedávná fotografie a video z Japonska“. '''[A]''' [[Newyorská škola fotografie|Mezinárodní fotografické centrum]] (New York), květen – září 2008.
* „Sanderovy děti“. '''[A]''' Danziger Projects, New York, 2008.
* ''Mit anderen Augen.'' ''Das Porträt in der zeitgenössischen Fotografie = S jinými očima: Portrét v současné fotografii.'' '''[A]''' Die Photografische Sammlung / SK Stiftung Kultur [ Wikidata ], Kolín nad Rýnem, 26. února - 29. května 2016; Kunstmuseum Bonn, 25. února - 8. května 2016.
* "Tváře z míst". '''[A]''' L. Parker Stephenson Photographs, Manhattan, 6. května - 16. července 2016. S Mike Disfarmerem, Sirkka-Liisa Konttinen, J. a D. 'Okhai Ojeikere, Malick Sidibé a Jacques Sonck. <ref>[http://www.nyartbeat.com/event/2016/8646 Exhibition notice], New York Art Beat. AccessedDatum přístupu: 14 June 2016.</ref> <ref>{{Citace periodika
| issn = 0099-9660
| url = https://www.wsj.com/articles/portraits-painterly-photographs-and-the-pacific-1465599204
Řádek 143:
== Stálé sbírky ==
 
* Tokijské metropolitní muzeum fotografie : 17 fotografií ze série ''Ōtachi no shōzō'' (později známé jako ''portréty''Asakusa ''Personyportraits'' nebo ''Asakusa''), 1985–1986. <ref>[http://digitalmuseum.rekibun.or.jp/syabi/app/collection/list?sr=&sk=%8BS%8AC+%8DO%97Y&y1=&y2=&w= Search results], Tokyo Metropolitan Museum of Photography. AccessedDatum přístupu: 11. Marchbřezna 2013.</ref>
* Muzeum moderního umění, Toyama (Japonsko)
* Muzeum fotografie Domona Kena ([[Sakata (Jamagata)|Sakata]], Yamagata, Japonsko)
* [[Nová Národní galerie|Neue Nationalgalerie]] (Berlín)
* [[Center for Creative Photography|Centrum kreativní fotografie]] ([[University of Arizona]], Tucson)
* Hood Museum of Art ([[Dartmouth College]], Hanover, New Hampshire) <ref>Emily S. Burke, "Photography", ''[https://books.google.com/books?id=zYUchmXTDxUC&pg=PA195 Modern and Contemporary Art at Dartmouth: Highlights from the Hood Museum of Art]'' (Hanover, N.H.: University Press of New England, 2009; {{ISBN|1-58465-786-3}}), s.195.</ref>
* [[Muzeum umění Houston|Museum of Fine Arts, Houston]] (Texas)
* Muzeum [[Newyorská škola fotografie|Mezinárodního centra fotografie]] (New York)
* Muzeum umění medoviny (Amherst College, Amherst, MA) <ref>''[https://www.amherst.edu/system/files/media/2010-11_1.pdf Annual report for the year 2010–2011]'' (PDF), Amherst College, 2011, s. 9. AccessedDatum přístupu: 16 September 2014.</ref>
* [[Muzeum umění ve Filadelfii]] (Pensylvánie) <ref>[http://www.philamuseum.org/collections/permanent/315430.html?mulR=788440541%7C1 Catalogue entry], Philadelphia Museum of Art. AccessedDatum přístupu: 16 September 2014.</ref>
 
== Publikace ==
Řádek 158:
=== Kikaiovy knihy ===
 
*''Ōtachi no shōzō: Sensō-ji keidai'' (''Ecce homo: Portraits of kings''. Yokohama: Yatate, 1987. Photograph collection, with captions japonsky a anglicky, esej: [[Sadayoshi Fukuda]]. There are forty-one monochrome plates.
*''India.'' Tokyo: Misuzu Shobō, 1992. {{ISBN|4-622-04385-8}}. Photograph collection, text ( Kikai a [[Munesuke Mita]]) japonsky a anglicky, and captions in anglicky. There are 106 monochrome plates (all "landscape" format).
*''Ya-Chimata: Ōtachi no kairō'' (Ya-Chimata: A gallery of kings). Tokyo: Misuzu Shobō, 1996. {{ISBN|4-622-04409-9}}. Photograph collection, text (Kikai a další) japonsky only. There are 183 monochrome plates.
Řádek 181:
*''Kotoba wo utsusu: Kikai Hiroo taidanshū'', Portraying words: Hiroh Kikai interview collection). Tokyo: Heibonsha, 2019. {{ISBN|978-4-582-23130-4}}. Interviews by Kikai of [[Taichi Yamada]], [[Nobuyoshi Araki]], Toshiko Hirata, Shūsuke Michio, Randy Taguchi, Shigeru Aoki}}, Toshiyuki Horie a [[Natsuki Ikezawa]]; editor: Jun'ichirō Yamaoka.<ref group="n">Heibonsha's description (japonsky) of ''Kotoba wo utsusu'' is [https://www.heibonsha.co.jp/book/b455001.html here].</ref>
*''Shanti: Persona in India.'' Tokyo: Chikumashobo, 2019. {{ISBN|978-4-480-87401-6}}. 168 captioned black and white plates, one to a page; with essays by Kikai and Shinji Ishii; oboje japonsky a anglicky.<ref group="n">Chikumashobo's description (japonsky) of ''Shanti'' is [http://www.chikumashobo.co.jp/special/persona/shanti/ here].</ref>
*''Ōtachi no shōzō'' ("Portraits of kings"). JCII Photo Salon Library 346. Tokyo: JCII Photo Salon, 2020.<ref group="n">[https://www.jcii-cameramuseum.jp/item/2020/06/30/26958/ 鬼海弘雄作品展 「王たちの肖像」] (catalogue sales page), JCII Camera Museum, [2020]. AccessedDatum přístupu: 27 August 2020.</ref> Photographs from the series later known as "Asakusa portraits", from 1973 to 1986; 22 photographs, one per page; plus four photographs on each of four pages.
 
=== Knihy s příspěvky Kikaie ===
Řádek 210:
<references />
 
=== Související články ===
* [[Fotografie v Japonsku]]
 
Řádek 223:
* "[https://web.archive.org/web/20091008154548/http://www.studioequis.net/showArtist.php?artistID=321 Hiroh Kikai]". Studio Equis. Short biography with a set of images whose display requires Flash Player&nbsp;8. (anglicky)
* "[http://www.yanceyrichardson.com/artists/hiroh-kikai/index.html Hiroh Kikai]". Yancey Richardson Gallery (New York). Photographs from the "Persona" ("Asakusa Portraits") series.
* [http://www.ligetgaleria.c3.hu/383.html "Hiroh Kikai 'Asakusai portréi'&#x2009;" = "Interview with Hiroh Kikai"]. Liget Gallery. Translations of a long interview of Kikai by Noriko Fuku. (in Hungarianmaďarsky a anglicky)
* Kikai Hiroh. "[https://web.archive.org/web/20070403143044/http://web.soshisha.com/archives/yurayura/index.php Yurari-yurayura-ki]" (ゆらりゆらゆら記). A series of essays, each illustrated with photographs. (japonsky)
* "[http://fotonoma.jp/photographer/2007_02kikai/index.html Kikai Hiroo]", ''Shashin shika dekinai koto'' (写真しかできないこと), ''The Photographer'' 2007. Fujifilm. Samples of Kikai's work. (japonsky)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Hiroh_Kikai“