Daň z nabytí nemovitých věcí: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 66:
doby nejednotnou úpravu soudních, správních a dalších poplatků. Zdanění převodů nemovitostí bylo dlouhou dobu prováděno formou poplatku (tzv. immobiliární poplatek). Kolkový a taxovní patent byl několikrát nahrazen jinými předpisy, kdy poslední verzí byl zákon č. 74/1901 ř. z., který platil až do roku 1957. Stanovil základní sazbu poplatku na 3 % z hodnoty majetku zvýšené o 25 % (tedy ve výsledku 5 % efektivní sazbu). Takový poplatek už jeví rysy daně, nicméně označení poplatek vycházelo z pojetí účelu platby jako odměny za správní úkon a určení výnosu z poplatků, kterým byly správní úřady. Na výši daňové sazby měl vliv vztah mezi převodci (nejvyšší sazba činila 8 procent u osob cizích), způsob využití převáděné nemovitosti, skutečnost, jestli se jednalo o úplatný, či bezúplatný převod, jestli šlo o první, nebo několikátý převod dané nemovitosti a další skutečnosti.
Úprava z roku 1901 byla změněna zákonem číslo 26/1957 Sb., o notářských poplatcích, který určil sazbu 1–5 % pro osoby v blízkém příbuzenském nebo osobním poměru, v ostatních případech činila sazba 6-13 %. Pro nemovitost v soukromém vlastnictví se k sazbě poplatku přičetla další 2 %. Přesné stanovení, která sazba se použije pro konkrétní případ, stanovovalo nařízení ministra financí. Poplatek byli povinni hradit rukou společnou a nerozdílnou nabyvatel, převodce a nabyvatelův právní nástupce ve vlastnictví převedené věci, nebo její části.
Zákon z roku 1957 byl nahrazen zákonem č. 24/1964 Sb., o notářských poplatcích. Rozpětí daňových sazeb zůstalo stejné a konkrétní sazbu určovala vyhláška ministerstva financí. Poplatníkem se stal nově převodce a nabyvatel za poplatek pouze ručil. Nabyvatel se stával poplatníkem pouze při nabytí nemovitosti výkonem rozhodnutí soudu nebo při vyvlastnění
V duchu notářských poplatků se nesl i další zákon z roku 1984.
Teprve zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí zavedl principy daňového řízení. Zdaňoval se tak nově majetkový prospěch, nikoliv administrativní úkon, daň se vyměřovala na základě daňového přiznání a její výběr měly na starosti místní finanční orgány, oddělila se rozhodovací činnost notářů od listinné a osvědčovací činnosti.<ref>{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Kovář | jméno = Jakub | instituce = SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. | odkaz na instituci = Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo | titul = Systémy zdaňování úplatných převodů nemovitého majetku v EU | url = https://theses.cz/id/focv1i/BP.pdf | typ práce = Bakalářská práce | vedoucí = Břetislav Andrlík | místo = Znojmo | rok vydání = 2012 | počet stran = 61 | strany = 20-21 | datum přístupu = 2020-10-21 }}</ref>
| |||