Metelkův mechanický betlém (Jilemnice): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
TlustyJ (diskuse | příspěvky)
TlustyJ (diskuse | příspěvky)
→‎Historie: doplněn odkaz na digitalizovaný dokument
Řádek 8:
Podle dochovaných podkladů byl Metelka nejméně dvakrát požádán, aby svůj betlém zapůjčil mimo Jilemnici – v roce 1895 měl být rozpracovaný betlém exponátem na [[Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895|Národopisné výstavě českoslovanské]] a v roce 1915 měl být dokončený betlém vystaven v [[Obecní dům|Obecním domě]] nebo na [[Žofín]]ě pro výstavu s výtěžkem ve prospěch válečných sirotků. Neexistují však doklady o tom, že by byl Metelkův betlém kdy opustil Jilemnici ať už jako torzo, nebo jako hotový soubor.
 
V roce 1922 vyšel v [[Pražský ilustrovaný zpravodaj|Pražském illustrovaném zpravodaji]] článek českého kulturního historika dr. [[Čeněk Zíbrt|Čeňka Zíbrta]], obsahující toto dobové svědectví: ''„Přednášel jsem v Jilemnici o dudácké hudbě staročeské. Upozornili mě, když jsem vykládal o dudách ve vánočních koledách, na jesličky, které po řadu let sestavoval a zdokonaloval p. ředitel dívčí školy J. Metelka. Přijal mě laskavě a uvedl ke koutu síně, jenž byl vyplněn jesličkami. Ale jakými? Jakživ jsem neviděl nic tak pěkného a dokonalého mezi jesličkovými pracemi lidu českého a také Procházka ve své záslužné knize o betlémech nic podobného neuvádí. Celé skupiny sošek, pastýřů, oveček, řemeslníků všeho druhu – všecko roztomile napodobeno, jednoduchým mechanismem pohybuje se, chodí, hraje (muziku slyšíš), zpívá, všecko žije podřízenými pohyby a všecky ty pohyby dějově souvisejí. Dlouho jsem stál a se zanícením a upřímným zájmem díval jsem se na plod trpělivé, zdlouhavé, důvtipné práce p. ředitele Metelky. Povídá mi: „Já jsem pohlížel na svůj betlémek vždy ze stanoviska lidových zvyků, krojů, vánočních obyčejů. Náš betlémek býval nám milou vánoční básní rodinného krbu a zůstal jím až dosud. I to umístění v koutě řídil jsem podle betlémů ve zdejších chatách. Doplňoval jsem mechanismus, aby se pastýři obraceli ke světlu a záři andělů, aby kukačka kukala, hrdlička cukrovala, dudák dudal, aby andělé zahráli „Nesem vám noviny“, „Narodil se Kristus pán“ i koledy podkrkonošské, všecko aby dohromady tvořilo, jak pohyby a zvuky jdou po sobě, ladný, harmonický dějový obraz.“ Vzpomínám rád na všecko a lituji jen, že laskavý čtenář vidí pouze obrázek a neslyší, netěší se dojemným vánočním kouzlem, kterým p. řed. Metelka uměl vytvořiti radost a rodinný svátek nejen rodině svojí, než i každému, kdo jako já dovede oceniti ideální, vzornou snahu, zachovati budoucnu lahodný obrázek lidových betlémů podkrkonošských v úpravě roztomilé, nejdokonalejší.“''<ref>Časopis Zíbrt, Čeněk: Metelkovy jesličky v Jilemnici, In. ''Pražský illustrovaný zpravodaj'', roč. 1922, č. 51 (22. 12.), s. 2: [http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:95766820-e0bc-11ea-8ce6-005056825209 </ref><ref>Časopis ''Krkonoše a Jizerské hory'' č. 12/2013: [http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=12408&Itemid=39 {{Wayback|url=http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=12408&Itemid=39 |date=20131228210033 }} Metelkovy jesličky]</ref>
 
Součástí sbírek KMJ se betlém stal v roce 1935, kdy jej muzeu věnoval sám autor jako spoluzakladatel muzea. To tehdy ještě nemělo současné stálé expozice, sídlilo v budově staré radnice a depozitáře mělo na více místech. Do prostor [[Jilemnice (zámek)|jilemnického zámku]] se přestěhovalo až v roce 1953, pro účely stěhování byl betlém rozebrán.