Supernova: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Opraven překlep
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
značka: revertováno
Řádek 71:
Železné (Fe) jádro hvězdy je pod obrovským gravitačním tlakem a protože zde již není další fúze, nemůže vzdorovat tlakem plynu, jak je obvyklé, a místo něj nastupuje tlak elektronové degenerace — odpor elektronů proti stlačování k jiným elektronům. Pokud se dosáhne [[Chandrasekharova mez|Chandrasekharovy meze]], při níž se přesáhne [[degenerační tlak]], železné jádro se začne hroutit. Hroutící se jádro produkuje vysoce enegetické gama paprsky, které rozbíjejí některá železná jádra na 13 He a 4 neutrony v procesu známém jako [[fotodisociace]]. Žádná jaderná reakce s jádrem železa však nemůže uvolnit energii; může ji jen absorbovat. Ačkoliv reakce v jádře po milióny let vyzařovaly energii ven a udržovaly hvězdu v rovnováze proti gravitaci, náhle začínají naopak energii pohlcovat, pomáhají gravitaci, takže se jádro, masívní struktura velikosti Slunce, zhroutí ve zlomku sekundy.
 
Jak se hustota hroutícího se jádra prudce zvyšuje, elektrony a protony jsou tlačeny k sobě, dokud jejich elektrické přitahování nepřekoná vzájemné vnitřní jaderné odpuzování. Při této reakci, obráceném [[záření beta|beta-rozpadu]], je elektron vtlačen do protonu, uvolní se [[neutrino]] a vznikne [[neutron]]. Únik neutrina z jádra a odčerpávání energie dále urychluje kolaps, následkem čehož oddělení hvězdného jádra od vnějších vrstev a dosažení hustoty atomového jádra trvá pouhé milisekundy. Při této hustotě brání dalšímu stlačování vzájemný odpor [[neutron]]ů způsobený jejich kvantovými vlastnostmi (jde o [[fermion]]y podléhající [[Pauliho vylučovací princip|vylučovacímu principu]]). V tomto okamžiku je neutronový [[degenerační tlak]] dostatečný k vyrovnání gravitace; jádro však ve skutečnosti přesáhne bod rovnováhy a podléhá nepatrnému pružení, vytvářejíce rázové vlny, které narážejí do kolabujících vnějších vrstev hvězdy. Pokud je zárodek neutronové hvězdy, který se z jádra zformoval, dostatečně masívní, pokračuje v kolapsu a skončí buď přímo jako [[černá díra]] nebo se v závislosti na hmotnosti kolaps zastaví v některém z teorií předpovězených stabilních mezistavů. Takovým přechodem může být hypotetická [[hyperonová hvězda]], jejíž neutronový plyn byl stlačením dále [[hyperonová degenerace|degenerován]] a neutrony vybuzeny do stavu [[hyperon]]ů. Pokud ani degenerační tlak [[hyperonové plazma|hyperonového plazmatu]] není s to odolat gravitaci, může se kolaps zastavit ještě ve stádiu [[kvarková hvězda|kvarkové hvězdy]] skládající se z [[kvark-gluonové plazma|kvark-gluonového plazmatu]]. Kvarky jsou opět fermiony a díky Pauliho vylučovacímu principu by měly být schopné vyrovnat gravitační tlak vytvořením degenerovaného plynu podobně jako elektrony v případě bílých trpaslíků a neutrony v neutronových hvězdách. Existence kvarkových hvězd ale zatím{{Kdy?}} nebyla dostatečně podložena pozorováním.
 
==== Přenos energie kolapsu do exploze ====