Supernova: Porovnání verzí

Jak se hustota hroutícího se jádra prudce zvyšuje, elektrony a protony jsou tlačeny k sobě, dokud jejich elektrické přitahování nepřekoná vzájemné vnitřní jaderné odpuzování. Při této reakci, obráceném [[záření beta|beta-rozpadu]], je elektron vtlačen do protonu, uvolní se [[neutrino]] a vznikne [[neutron]]. Únik neutrina z jádra a odčerpávání energie dále urychluje kolaps, následkem čehož oddělení hvězdného jádra od vnějších vrstev a dosažení hustoty atomového jádra trvá pouhé milisekundy. Při této hustotě brání dalšímu stlačování vzájemný odpor [[neutron]]ů způsobený jejich kvantovými vlastnostmi (jde o [[fermion]]y podléhající [[Pauliho vylučovací princip|vylučovacímu principu]]). V tomto okamžiku je neutronový [[degenerační tlak]] dostatečný k vyrovnání gravitace; jádro však ve skutečnosti přesáhne bod rovnováhy a podléhá nepatrnému pružení, vytvářejíce rázové vlny, které narážejí do kolabujících vnějších vrstev hvězdy. Pokud je zárodek neutronové hvězdy, který se z jádra zformoval, dostatečně masívní, pokračuje v kolapsu a skončí buď přímo jako [[černá díra]] nebo se v závislosti na hmotnosti kolaps zastaví v některém z teorií předpovězených stabilních mezistavů. Takovým přechodem může být hypotetická [[hyperonová hvězda]], jejíž neutronový plyn byl stlačením dále [[hyperonová degenerace|degenerován]] a neutrony vybuzeny do stavu [[hyperon]]ů. Pokud ani degenerační tlak [[hyperonové plazma|hyperonového plazmatu]] není s to odolat gravitaci, může se kolaps zastavit ještě ve stádiu [[kvarková hvězda|kvarkové hvězdy]] skládající se z [[kvark-gluonové plazma|kvark-gluonového plazmatu]]. Kvarky jsou opět fermiony a díky Pauliho vylučovacímu principu by měly být schopné vyrovnat gravitační tlak vytvořením degenerovaného plynu podobně jako elektrony v případě bílých trpaslíků a neutrony v neutronových hvězdách. Existence kvarkových hvězd ale zatím{{Kdy?}} nebyla dostatečně podložena pozorováním.