Wikipedista:RPekař/Pískoviště3: Porovnání verzí

Přidáno 5 074 bajtů ,  před 1 měsícem
m
bez shrnutí editace
m
m
'''Řecká opera''' jako samostatná národní škola vzniká poté, co roku 1829 Řecko získalo nezávislost na [[Osmanská říše|Osmanské říši]]. Prvním centrem opery v Řecku byly [[Jónské ostrovy (souostroví)|Jónské ostrovy]], na kterých je provozování italské opery doloženo od roku 1733. Po celé 19. století dominovala operní tvorbě tzv. Jónská hudební škola, jejímž zakladatelem byl [[Nikolaos Mantzaros]]. Ten napsal i první dochovanou řeckou operu ''Don Crepusculo''. Mezi jeho žáky byli nejúspěšnějšími [[Spyridon Xyndas]] a [[Pavlo Carrer]], v další generaci pak [[Spyridon Samaras]] (''Flora mirabilis'', ''Rhea'') a [[Dionysios Lavrangas]] (''Dva bratři''). Jejich tvorba vychází ze soudobchsoudobých italských vzorů a je psána většinou na italská libreta; první operou na řecké libreto je Xyndasův ''Parlamentní kandidát'' (1867). První polovina 20. století je ve znamení tzv. Řecké národní hudby, jež hledala proti italskému vlivu vzory jednak v lidové hudbě, jednak ve středo- a východoevropské nebo francouzské (impresionistické) opeře. Hlavním představitelem této školy byl [[Manolis Kalomiris]] (''Stavitel'', ''Matčin prsten''), vedle něj například [[Dimitri Mitropoulos]], [[Mario Varvoglis]] a [[Petros Petridis]]. Avantgardní generace skladatelů po druhé světové válce tvořila často v cizině a věnovala se spíše netradičním hudebně-divadelním žánrům než opeře ([[Iannis Xenakis]], [[Geoges Asperghis]], [[Anestis Logothetis]]…); až v 80. a 90. letech 20. století vytvořil sérii posluchačsky přístupnějších oper [[Mikis Theodorakis]] (''Dionýsova proměna'', ''Médeia'', ''Élektra'', ''Antigoné'', ''Lysistraté'').
 
Do roku 1939 hrály operu v Řecku jen hostující nebo amatérské společnosti; pak byla při athénském státním divadle zřízena a roku 1944 se osamostatnila Řecká národní opera v [[Athény|Athénách]], která je jediným soustavně působícím působícím řeckým operním divadlem. Jejím původním sídlem bylo divadlo Olympia, od roku 2016 sídlí v Kulturním středisku Nadace Stavrose Niarchose, v létě využívá též [[Odeon Heroda Attika]] a hostuje na jiných místech v Řecku i mimo ně. Při Řecké národní opeře působí od roku 2016 též Alternativní scéna. V letech 1997–2011 existovala též Opera Thessaloniki v [[Soluň|Soluni]]. Od roku 1955 se v létě pořádá Athénsko-[[Epidauros|epidaurský]] festival, na jehož programu bývají i operní představení.
 
Prvním světově uznávaným řeckým operním pěvcem byl v 19. století tenorista [[Yannis Apostolou|Yannis (Giovanni) Apostolou]]. Nejslavnější řeckou operní pěvkyní zůstává [[Maria Callas|Maria Callasová]]; vedle ní se proslavili basisté [[Nicola Zaccaria]] a [[Nicola Moscona]], barytonisté [[Titos Xirellis]] a [[Kostas Paskalis]], sopranistky [[Jeannette Pilouová]] a [[Elena Souliotisová]] nebo mezzosopranistka [[Agnes Baltsaová]]. Významným operními dirigenty byli [[Dimitri Mitropoulos]] a [[Odysseas Dimitriadis]], v novější době pak [[Teodor Currentzis]] a [[George Petrou]].
 
== 18. a 19. století – Jónská hudební škola ==
Většina řeckého území byla v době od přelomu 16. a 17. století – tj. od doby vzniku [[opera|opery]] jako žánru – až do vyhlášení nezávislosti Řecka roku 1829 součástí [[Osmanská říše|Osmanské říše]]. Pro kulturní a náboženské rozdíly do ní západoevropská hudba pronikala jen velmi omezeně, ve větší míře až v průběhu 19. století. Pouze Jónské ostrovy patřily do roku 1797 [[Benátská republika|Benátkám]], a i když se v nadvládě nad nimi posléze vystřídaly jiné mocnosti (1797–1799 Francie, 1799-1807 Rusko, 1807–1809/14 opět Francie, 1809/14–1864 Velká Británie), italský kulturní vliv zůstal neztenčen a přetrvával ještě dlouho po přivtělení Jónských ostrovů k Řecku roku 1864. Oblíbenou zábavou jónských vyšších vrstev, ve kterých se mísil italský a řecký etnický element, se stalo italské divadlo a italská opera. První divadlo vzniklo v [[Korfu (město)|Korfu]] (Kerkyře): bylo vystavěno roku 1693 jako šlechtický klub (''loggia'') a v roce 1720 přeměněno na „Šlechtické divadlo u sv. Jakuba“ (''Nobile teatro di San Giacomo'').<ref name="Grove-Corfu">{{Citace sborníku
| příjmení1 = Leotsakos
| jméno1 = George
| titul = Corfu (opera)
| sborník = Grove Music Online
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = London
| rok_vydání = 2002
| jazyk = en
| url = https://doi.org/10.1093/gmo/9781561592630.article.O009423
}} (omezený přístup)</ref><ref name="Kardamis">{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Kardamis
| jméno1 = Konstantinos
| titul = "Nobile Teatro di San Giacomo di Corfù": an overview of its significance for the Greek ''ottocento''
| url = https://web.archive.org/web/20151016155757/http://www.donizettisociety.com/Articles/ArticleMantzaros/BirthofGreekopera.pdf
| vydavatel = Donizetti Society (XI Convegno Annuale di Società Italiana di Musicologia)
| datum_vydání = 2004
| datum_přístupu = 2020-10-18
| místo = Lecce
| jazyk = en
}}</ref> Bylo to první moderní divadlo na řecké půdě a až do sklonku 19. století i nejvýznamnějším operní divadlo v Řecku, než bylo roku 1892 přestavěno na městskou radnici.<ref name="Grove-Corfu"/><ref name="Kardamis"/> Místo něj byla v letech 1893–1902 postavena rozměrná a akusticky vynikající budova Městského divadla Kerkyry (''Δημοτικό Θέατρο της Κέρκυρας, Dimotiko Theatro tis Kerkyras'') italského architekta Conrada Pergolesiho, inspirovaná divadlem [[La Scala]] v Miláně. Provoz byl zahájen inscenací ''[[Lohengrin]]a'' od [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]].<ref name="Grove-Corfu"/> Od roku 1895 navíc v Korfu fungovalo divadlo Fénix se zimní i letní scénou, zeména pro operetu.<ref name="Grove-Corfu"/>
 
První doložené operní představení v Teatro San Giacomo sehrála roku 1733 společnost impresária Carla Grassiho. Byla to opera ''Gerone, tiranno di Siracusa'' (''Hieronymos, tyran syrakuský'') na libreto [[Aurelio Aureli|Aurelia Aureliho]]; jedná se zřejmě o verzi s hudbou [[Johann Adolf Hasse|Johanna Adolfa Hasseho]].<ref name="Grove-Corfu"/><ref name="Kardamis"/> Od roku 1771 až do roku 1923 jsou doloženy prakticky nepřerušené sezóny italských společností v Korfu, do jejichž představení byli případně zapojeni i místní hudebníci. Girolamo Pojago, místní rodák a syn hudebníka z Milána, působil jako cembalista v divadelním orchestru a varhaník v katedrále sv. Jakuba a roku 1791 zkomponoval [[opera buffa|buffo operu]] ''Gli amanti confusi ossia Il bruto fortunato'' (''Zmatení milenci aneb Šťastný neotesanec''), což je první známá opera rodáka z dnešního Řecka.<ref name="Kardamis"/><ref name="Grove-Ionian Islands">{{Citace sborníku
| příjmení1 = Kardamis
| jméno1 = Konstantinos
| titul = Ionian Islands
| sborník = Grove Music Online
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = London
| rok_vydání = 2014
| jazyk = en
| url = https://doi.org/10.1093/gmo/9781561592630.article.2270852
}} (omezený přístup)</ref> Pojagovo dílo ''I para Feaxin afixis tou Odysseos'' (''Příjezd Odyssea k Fajákům'') provedené roku 1819 byla zřejmě baletní scéna.<ref name="Grove-Greece Opera">{{Citace sborníku
| příjmení1 = Leotsakos
| jméno1 = George
| titul = Greece (opera)
| sborník = Grove Music Online
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = London
| rok_vydání = 2002
| jazyk = en
| url = https://doi.org/10.1093/gmo/9781561592630.article.O901964
}} (omezený přístup)</ref>
 
Roku 1813 je doloženo první operní představení na [[Zakynthos]]u (Zante), kde pak roku 1875 bylo vystavěno Teatro Foscolo. Na [[Kefalonia|Kefalonii]] (Cefalonia) se první opera hrála roku 1838 a roku 1858 bylo postaveno Teatro Cefalos. I když na těchto ostrovech vznikla i jiná menší divadla, tato dvě se stala hostiteli pravidelných zastávek operních společností.<ref name="Grove-Corfu"/>