Lázně Toušeň: Porovnání verzí

Přidáno 35 bajtů ,  před 1 měsícem
m
m (→‎Osobnosti: oprava syntaxe)
 
Specifický ruch, určovaný blízkostí Prahy, přiváděl do lázní zajímavou společnost i po převratu a po vzniku republiky. K léčebným pobytům sem zajížděli malíři [[Viktor Oliva]], [[Bedřich Wachsmann]] a [[František Xaver Margold]] i sochaři Jaroslav Brůha a Čeněk Vosmík, který sem jezdíval s chotí a dcerou. Jako lázeňský host v Toušeni často zpíval - ještě pod acetylénovými lampami - tenorista Josef Branžovský, přední wagnerovský pěvec opery v [[Curych]]u, a jiný hrdinný tenorista Antonín Viktor Lebeda, v Národním divadle partner [[Ema Destinnová|Emy Destinnové]], oceňoval Toušeň i jako vděčné místo rybářské. Po několik sezon se zde léčila oblíbená redaktorka Ženských listů, Lady a Libuše, spisovatelka Věnceslava Lužická Srbová. Jinak významnou postavou mezi lázeňskými pacienty byl podnikatel Dismas Šlambor, proslulý pod pseudonymem [[Viktor Ponrepo]] jako zakladatel prvního pražského biografu. Do Toušeně jezdívali také vynikající umělci z činohry Národního divadla, herečka Marie Hübnerová a režisér Karel Želenský, k nimž světovou protiváhu v jiných letech vytvářeli významní členové newyorské Metropolitní opery: vynikající český basista [[Pavel Ludikar]] a proslulý tanečník a choreograf Augustin Berger, někdejší šéf baletu tohoto nejslavnějšího divadla Ameriky.
 
Od poloviny dvacátých let sem za místním básníkem Břetislavem Zahradníkem zajížděli také bratři [[Josef Čapek|Josef]] a [[Karel Čapek|Karel]] Čapkové. Později tu krátce pobýval a hlavně rybařil spisovatel [[Jiří Mahen]], malířsky zde působil všestranný umělec -také sochař, tanečník a divadelník - [[Emanuel Famíra]] a za přáteli do Toušeně přijížděli i protagonisté Osvobozeného divadla [[Jiří Voskovec]] a [[Jan Werich]]. Při společenských večerech, jejichž dobovou kulisu dotvářel od prahu třicátých let místní jazz band Pecan, hrával pozdější vynikající spisovatel a čestný občan Toušeně (1985), tehdy dvacetiletý mladík, [[Adolf Branald]]. Veselým společníkem zde býval Valentin Šindler, původně lyrický tenorista brněnské a záhřebské opery, v Toušeni však známý až po proměně v stréčka Matěje Křópala z Břochovan, a to i na místním ochotnickém jevišti. Za léčebným pobytem sem zavítal také pozdější nestor českých herců [[František Kovářík]]. V kulturních večerech se dobře uplatnilo místní pěvecké sdružení Smetana i domácí smyčcové kvarteto a lázeňskou jídelnou znělo také nejvyšší pěvecké umění za koncertů [[Gabriela Hejdová-Horváthová|Gabriely Horvátové]], [[Otakar Mařák|Otakara Mařáka]], jeho choti Mary Cavanové a mladičké [[Jarmila Novotná|Jarmily Novotné]].
 
S nově dokončenou přístavbou (1933) původního lázeňského domu patřily lázně dík své poloze k těm několika výjimkám z českých léčebných středisek, jichž se za [[druhá světová válka|druhé světové války]] nedotkla přímá [[Vojenská okupace|okupace]]. V létě 1943 a 1944 zde proto mohlo být podnětu Ing. Josefa Hrona a majitele lázní Vojmíra Králíka uspořádáno první soustředění mladých sportovců, z nichž pak nezapomenutelně proslul vytrvalec [[Emil Zátopek]]. Lázeňské budovy byly obsazeny pouze krátce, od března do května 1945, kdy si zde vynutila ubytování [[Nacistické Německo|německá]] zákopová rota.