Wikipedista:RPekař/Pískoviště3: Porovnání verzí

Přidáno 3 173 bajtů ,  před 1 měsícem
m
bez shrnutí editace
m (úhrab)
značky: vyprázdnění ruční vrácení zpět
m
'''Řecká opera''' jako samostatná národní škola vzniká poté, co roku 1829 Řecko získalo nezávislost na [[Osmanská říše|Osmanské říši]]. Prvním centrem opery v Řecku byly [[Jónské ostrovy (souostroví)|Jónské ostrovy]], na kterých je provozování italské opery doloženo od roku 1733. Po celé 19. století dominovala operní tvorbě tzv. Jónská hudební škola, jejímž zakladatelem byl [[Nikolaos Mantzaros]]. Ten napsal i první dochovanou řeckou operu ''Don Crepusculo''. Mezi jeho žáky byli nejúspěšnějšími [[Spyridon Xyndas]] a [[Pavlo Carrer]], v další generaci pak [[Spyridon Samaras]] (''Flora mirabilis'', ''Rhea'') a [[Dionysios Lavrangas]] (''Dva bratři''). Jejich tvorba vychází ze soudobch italských vzorů a je psána většinou na italská libreta; první operou na řecké libreto je Xyndasův ''Parlamentní kandidát'' (1867). První polovina 20. století je ve znamení tzv. Řecké národní hudby, jež hledala proti italskému vlivu vzory jednak v lidové hudbě, jednak ve středo- a východoevropské nebo francouzské (impresionistické) opeře. Hlavním představitelem této školy byl [[Manolis Kalomiris]] (''Stavitel'', ''Matčin prsten''), vedle něj například [[Dimitri Mitropoulos]], [[Mario Varvoglis]] a [[Petros Petridis]]. Avantgardní generace skladatelů po druhé světové válce tvořila často v cizině a věnovala se spíše netradičním hudebně-divadelním žánrům než opeře ([[Iannis Xenakis]], [[Geoges Asperghis]], [[Anestis Logothetis]]…); až v 80. a 90. letech 20. století vytvořil sérii posluchačsky přístupnějších oper [[Mikis Theodorakis]] (''Dionýsova proměna'', ''Médeia'', ''Élektra'', ''Antigoné'', ''Lysistraté'').
 
Do roku 1939 hrály operu v Řecku jen hostující nebo amatérské společnosti; pak byla při athénském státním divadle zřízena a roku 1944 se osamostatnila Řecká národní opera v [[Athény|Athénách]], která je jediným soustavně působícím působícím řeckým operním divadlem. Jejím původním sídlem bylo divadlo Olympia, od roku 2016 sídlí v Kulturním středisku Nadace Stavrose Niarchose, v létě využívá též [[Odeon Heroda Attika]] a hostuje na jiných místech v Řecku i mimo ně. Při Řecké národní opeře působí od roku 2016 též Alternativní scéna. V letech 1997–2011 existovala též Opera Thessaloniki v [[Soluň|Soluni]]. Od roku 1955 se v létě pořádá Athénsko-[[Epidauros|epidaurský]] festival, na jehož programu bývají i operní představení.
 
Prvním světově uznávaným řeckým operním pěvcem byl v 19. století tenorista [[Yannis Apostolou|Yannis (Giovanni) Apostolou]]. Nejslavnější řeckou operní pěvkyní zůstává [[Maria Callas|Maria Callasová]]; vedle ní se proslavili basisté [[Nicola Zaccaria]] a [[Nicola Moscona]], barytonisté [[Titos Xirellis]] a [[Kostas Paskalis]], sopranistky [[Jeannette Pilouová]] a [[Elena Souliotisová]] nebo mezzosopranistka [[Agnes Baltsaová]]. Významným operními dirigenty byli [[Dimitri Mitropoulos]] a [[Odysseas Dimitriadis]], v novější době pak [[Teodor Currentzis]] a [[George Petrou]].