Nejvyšší soud Spojených států amerických: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Doplnění překladem
Řádek 126:
Nejvyšší soud má podle [[Ústava Spojených států amerických|Ústavy USA]] výlučnou pravomoc ve věcech sporů mezi dvěma nebo více státy, ale může také takové případy odmítnout projednávat. Rovněž má původní, nikoli však výlučnou jurisdikci k projednávání „všech žalob nebo řízení, jejichž účastníky jsou velvyslanci, jiní veřejní činitelé, konzulové nebo vicekonzulové cizích států, dále všechny spory mezi Spojenými státy a jednotlivými státy USA a všech žalob federace proti občanům členského státu nebo i proti cizincům“. Jinak je [[Kongres Spojených států amerických|Kongres]] podle článku III federální ústavy oprávněn upravovat odvolací jurisdikci Nejvyššího soudu.
 
<!-- [[Soubor:SCOTUS-oldsenate.jpg|náhled|Od šedesátých let 19.&nbsp;století do třicátých let 20.&nbsp;století soud zasedal v&nbsp;Kapitolu ve Staré komoře Senátu]] -->
V roce 1906 soud uplatnil svou původní jurisdikci stíhat jednotlivce za [[pohrdání soudem]] v případu ''United States vs. Shipp''. Toto řízení zůstává jediným řízením o pohrdání a také jediným trestním řízením v historii Nejvyššího soudu. Řízení vzešlo z [[lynčování]] Eda Johnsona ve městě [[Chattanooga]] v Tennessee večer poté, co soudce John Marshall Harlan povolil Johnsonovi odklad popravy, aby jeho právníci mohli podat odvolání. Johnson byl vyvlečen davem ze své vězeňské cely, přičemž jim pomohl místní šerif, který opustil prakticky nestřežené vězení, a byl pověšen z mostu, aby pak na jeho tělo zástupce šerifa připnul poznámku: „Soudci Harlanovi. Teď si přijď pro svého negra.“ Místní šerif, John Shipp, uvedl jako důvod pro lynčování právě zásah Nejvyššího soudu. Soud jmenoval svého zástupce jako zvláštního soudce, který předsedal soudu v Chattanooga a poté přednesl svou závěrečnou řeč před soudci Nejvyššího soudu ve Washingtonu, kteří shledali devět jednotlivců vinnými z pohrdání soudem a odsoudili tři z nich k trestu 90 dní ve vězení a zbytek k 60 dnům ve vězení.
 
[[Soubor:Marbury v Madison John Marshall by Swatjester crop.jpg|náhled|Citace na zdi budovy Nejvyššího soudu z&nbsp;případu ''[[Marbury vs.&nbsp;Madison]]'', ve kterém předseda John Marshall vyjádřil koncept soudního přezkumu]]
Ve všech ostatních případech má však Nejvyšší soud pouze odvolací pravomoc, včetně možnosti vydávat příkazy a zákazy pro soudy nižšího stupně. Případy založené na své původní jurisdikci dané ústavou posuzuje velmi zřídka, téměř všechny případy jsou podány k Nejvyššímu soudu právě v odvolacím řízení. V praxi jsou jedinými původními případy jurisdikce projednávanými soudem spory mezi dvěma nebo více státy.