Nejvyšší soud Spojených států amerických: Porovnání verzí

Ústava stanoví, že soudci „budou svou funkci vykonávat během dobrého chování“ (pokud nejsou jmenováni dočasně během doby, kdy Senát nezasedá). Pojmem „dobré chování“ se rozumí, že soudci mohou sloužit po zbytek svého života, pokud nebudou Kongresem obžalováni a zbaveni úřadu (''[[impeachment]]''), pokud sami nerezignují nebo neodejdou do důchodu. [[Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických|Sněmovna reprezentantů]] obžalovala pouze jednoho soudce, [[Samuel Chase|Samuela Chasea]] v březnu 1804, který však byl Senátem v březnu 1805 osvobozen. Později se snahy o zbavení úřadu začaly objevovat častěji (například William O. Douglas byl takto dvakrát slyšen, v roce 1953 a znovu v roce 1970, a Abe Fortas během tohoto jednání v roce 1969 sám rezignoval), ale nedospěly až k hlasování ve Sněmovně reprezentantů. Neexistuje jinak žádný mechanismus pro odstranění soudce, který je trvale neschopný výkonu funkce z důvodu nemoci nebo úrazu a není sám schopen či ochoten rezignovat.

 

 

Navzdory tomu mohli všichni američtí prezidenti kromě čtyř jmenovat alespoň jednoho soudce Nejvyššího soudu. Prezident [[William Henry Harrison]] zemřel měsíc po nástupu do funkce, ačkoli jeho nástupce [[John Tyler]] jmenoval soudce během tohoto prezidentského období. Stejně tak [[Zachary Taylor]] zemřel 16 měsíců po nástupu do funkce, ale jeho nástupce [[Millard Fillmore]] také nominoval na Nejvyšší soud ještě před koncem tohoto funkčního období. [[Andrew Johnson|Andrewu Johnsonovi]], který se stal prezidentem po atentátu na [[Abraham Lincoln|Abrahama Lincolna]], byla odepřena možnost jmenovat soudce kvůli snížení počtu soudců. [[Jimmy Carter]] byl jedinou osobou zvolenou za prezidenta, která odešla z funkce po jednom úplném funkčním období, aniž by měla možnost nominovat soudce Nejvyššího soudu. Prezidenti [[James Monroe]], [[Franklin Delano Roosevelt|Franklin D. Roosevelt]] a [[George W. Bush]] sice sloužili po celé první funkční období bez možnosti jmenovat soudce, ale jmenovali je během následujícího volebního období. Žádný prezident, který sloužil více než jedno celé volební období, tak nezůstal bez alespoň jedné příležitosti nominovat soudce Nejvyššího soudu.

!Datum a místo narození

!Oficiální foto

!Datum nástupu

|-

|-

|'''[[Clarence Thomas]]'''||[[23. červen]] [[1948]] [[Pin Point]], [[Georgie]]||[[Soubor:Clarence Thomas official SCOTUS portrait crop.jpg|100px]]||[[George H. W. Bush|George Bush st.]] ||'''52'''-48||[[23. říjen|23. října]] [[1991]]

!Datum a místo narození

!Oficiální foto

!Datum nástupu

!Datum rezignace

 

=== Asistenti soudců ===

 

== Jurisdikce ==

Nejvyšší soud má podle [[Ústava Spojených států amerických|Ústavy USA]] výlučnou pravomoc ve věcech sporů mezi dvěma nebo více státy, ale může také takové případy odmítnout projednávat. Rovněž má původní, nikoli však výlučnou jurisdikci k projednávání „všech žalob nebo řízení, jejichž účastníky jsou velvyslanci, jiní veřejní činitelé, konzulové nebo vicekonzulové cizích států, dále všechny spory mezi Spojenými státy a jednotlivými státy USA a všech žalob federace proti občanům členského státu nebo i proti cizincům“. Jinak je [[Kongres Spojených států amerických|Kongres]] podle článku III federální ústavy oprávněn upravovat odvolací jurisdikci Nejvyššího soudu.

 

V roce 1906 soud uplatnil svou původní jurisdikci stíhat jednotlivce za [[pohrdání soudem]] v případu ''United States vs. Shipp''. Toto řízení zůstává jediným řízením o pohrdání a také jediným trestním řízením v historii Nejvyššího soudu. Řízení vzešlo z [[lynčování]] Eda Johnsona ve městě [[Chattanooga]] v Tennessee večer poté, co soudce John Marshall Harlan povolil Johnsonovi odklad popravy, aby jeho právníci mohli podat odvolání. Johnson byl vyvlečen davem ze své vězeňské cely, přičemž jim pomohl místní šerif, který opustil prakticky nestřežené vězení, a byl pověšen z mostu, aby pak na jeho tělo zástupce šerifa připnul poznámku: „Soudci Harlanovi. Teď si přijď pro svého negra.“ Místní šerif, John Shipp, uvedl jako důvod pro lynčování právě zásah Nejvyššího soudu. Soud jmenoval svého zástupce jako zvláštního soudce, který předsedal soudu v Chattanooga a poté přednesl svou závěrečnou řeč před soudci Nejvyššího soudu ve Washingtonu, kteří shledali devět jednotlivců vinnými z pohrdání soudem a odsoudili tři z nich k trestu 90 dní ve vězení a zbytek k 60 dnům ve vězení.

 

Ve všech ostatních případech má však Nejvyšší soud pouze odvolací pravomoc, včetně možnosti vydávat příkazy a zákazy pro soudy nižšího stupně. Případy založené na své původní jurisdikci dané ústavou posuzuje velmi zřídka, téměř všechny případy jsou podány k Nejvyššímu soudu právě v odvolacím řízení. V praxi jsou jedinými původními případy jurisdikce projednávanými soudem spory mezi dvěma nebo více státy.

 

=== Soudci jako obvodní soudci ===

[[Soubor:US Court of Appeals and District Court map.svg|náhled|Rozdělení Spojených států na soudní obvody]]

 

Obvodní soudce je pro svůj obvod odpovědný za vyřizování určitých typů návrhů, které podle pravidel Nejvyššího soudu mohou být řešeny jen jedním soudcem. Patří mezi ně žádosti o předběžná opatření (včetně pozastavení výkonu trestu smrti) a soudní zákazy podle zákona o všech příkazech (''All Writs Act''), které vyplývají z případů daného obvodu, stejně jako běžné žádosti, jako jsou např. žádosti o prodloužení lhůty. Dříve obvodní soudci někdy rozhodovali i o návrzích na povolení kauce v trestních věcech, vydávali soudní příkazy k předvedení osoby (''[[habeas corpus]]'') a rozhodovali o žádostech na vydání soudního příkazu udělujícího povolení k odvolání (''writ of error''). Obvodní soudce může také zasedat jako soudce odvolacího soudu svého obvodu, ale za posledních sto let k tomu došlo jen zřídka. Obvodní soudce zasedající u odvolacího soudu má nad předsedou tohoto soudu [[Seniorita|senioritu]].

 

 

!Obvod

!Okresní a další soudy v obvodu odvolacího soudu

!Soudce

|-

|-

|-

|-

|-

|-

|-

|-

|-

|-

|-

|-

|-

|}

 

 

{{Pahýl část}}

 

== Reference ==