Toyen: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
HeruGil (diskuse | příspěvky)
m Změna přítomného času na minulý. Oprava gramatiky.
Řádek 122:
 
== Dílo ==
Na počátku tvorby vycházívycházela Toyen z [[Purismus (výtvarné umění)|puristicky]] modifikovaného [[kubismus|kubismu]], který později opouštíopoustila, aby namalovala sérii naivních básnických obrazů, inspirovaných díly nedělních malířů a poetickou atmosférou Devětsilu. Obrazy Toyen se po odjezdu do Paříže a pod vlivem artificialismu změnily v křehká, pavučinově jemná díla, stavěná podle vlasových křivek, tlumených přísvitů a kouřových clon, které byly v dalších letech nahrazeny syrovými, těžkými pastami, nepravidelně členěnými strukturálními plochami, konkretizovanými jen metaforickým názvem obrazu. Na počátku 30. let se z plošné bezpředmětné barevné struktury začaly vydělovat plastické novotvary a záhadné objekty (mušle, vejce, krystaly, oční bulvy). Tímto obdobím imaginárních krajin se uzavřela vývojová dráha artificialismu a zároveň se zde připravil přechod k surrealismu. V prvních surrealistických dílech Toyen nalézáme jednak neurčitě definované objekty, jednak iluzivně zpodobněné reálné předměty, které zapojením do neskutečného prostředí nabývají nových symbolických významů.
Je však důležité zmínit, že Toyenina účast v mezinárodním surrealistickém hnutí byla více než umělecká. Stejně jako většina ostatních umělců chápala surrealismus jako hybnou sílu představivosti a sociálního a politického pokroku. Mnoho jejích obrazů z druhé poloviny třicátých let mělo silný politický podtext a její anti-válečné střetnutí vyvrcholilo v několika cyklech výkresů. V destruktivních vidinách kresebného cyklu Přízraky pouště se poprvé projevila její agresivní [[imaginace]], jejíž útočnost a zároveň bezmezná zoufalost se ještě vystupňovala se válečných dílech, jako jsou cykly Střelnice a Schovej se válko!. Ty evokují hrůzy 2. světové války, promítnuté v prvním případě do nevinného světa dětských her a zmrzačených hraček, ve druhém případě do světa opuštěných věcí devastovaných válkou, do prázdných klecí a monstrózních skeletů. V Paříži pokračovala Toyen ještě nějaký čas v rozvíjení metody magického realismu, s nímž se rozloučila až na počátku 50. let. V posledním období , začínajícím před polovinou 50. let, se Toyen ponořila se hlubokého prostoru noci, do matoucího prostoru snů, halucinací a prchavých přeludů, které se promítly do fascinujících hádankovitých obrazů, nabitých silným erotickým potenciálem.
 
Řádek 191:
Důležité místo v tvorbě Toyen zaujímá knižní tvorba; celkem vytvořila na 500 knižních obálek. Společně se Štyrským začala pracovat na návrzích obalů knih, z nichž většina byla pro jedno z nejvíce inovativních českých nakladatelství té doby – [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]], dále pracovala pro nakladatelství [[Melantrich]], [[Rudolf Škeřík]] a další. Mezi autory, jejichž knihy jsou navrženy dle Toyen v druhé polovině roku 1920, byly především knihy českých spisovatelů a kritiků, jako je Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, [[Jindřich Honzl]], nebo [[Karel Schulz]]. Jejich knižní [[design]] obvykle sestával z kombinace fotomontáže a abstraktní roviny.
 
Knihy též ilustrovala (např.: [[Vítězslav Nezval]]: ''[[Anička skřítek a Slaměný Hubert]]''", 1936). Pro některé knihy navrhovala vazbu (zlacená ražba) a [[frontispis]]ey (edice Symposion [[Rudolf Škeřík|Rudolfa Škeříka]])
 
Po emigraci do Francie se knižní tvorbě přestala věnovat.