František Martínek (podnikatel): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Jvs přesunul stránku František Martínek na František Martínek (podnikatel) bez založení přesměrování: Více nositelů |
Připsána další část značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 6:
| ocenění = reprezentant ČSR v běhu na 800 m, vítěz domácího šampionátu v cyklistice, čtvrté místo ve světovém šampionátu v cyklistice
| vzdělání = Společenstva lakýrníků, natěračů, malířů písma a štítů
| choť =
| děti = František Martínek
Jiří Martínek
Dana Martínková (později Schwärová)
}}
Řádek 12 ⟶ 15:
== Dětství a rodina ==
František Martínek se narodil do rodiny stejnojmenného podnikatele Františka Martínka staršího. Ten v roce 1905 založil živnost lakýrnickou s výrobou barev v Liliové ulici ([[Dům U Voříkovských|Dům u Voříkovských]]) v Praze s názvem '''FRANTIŠEK MARTÍNEK'''. Sám byl studovaný „lakýrnický dělník-kočárník“ a před rokem 1905 podstoupil tzv. odborný vandr, při kterém sbíral odborné znalosti svého oboru v mnoha státech Evropy.
František Martínek ml. se tak od mala pohyboval v oboru barev a laků, jejich využití a výroby. Jak živnost prosperovala, jeho otec, František Martínek starší, zakoupil do firmy stroj na výrobu barev. Původně se barvy vyráběly pouze pro vlastní spotřebu firmy.
Později do firmy nastoupil František Martínek ml., který firmu v roce 1932 od otce odkoupil. František Martínek starší se v roce 1930 stává společníkem firmy [[Lakovar|Lakovar-chemická továrna, spol. s r.o.]] v [[Hradec Králové|Hradci Králové]], s druhým největším podílem. Jednalo se o úspěšný podnik, který byl v té době výstavbou i technickým vybavením na velice solidní úrovni. Vyráběl prakticky všechny olejové výrobky se zaměřením na lakýrníky jako odběratele. ▼
== Začátek kariéry a kariéra vrcholového atleta ==
Řádek 23 ⟶ 24:
V polovině dvacátých let si František Martínek ml. nechává patentovat „lakýrnický věšák“, vítanou novinku ve stavebnictví. Taktéž se věnuje zdokonalování výroby barev a výrobě [[Email (barva)|emailu]] na šperky, pro který skupuje jen tu nejkvalitnější pryskyřici z [[Francie]] a [[Spojené státy americké|USA]].
Mimo své úspěchy v podnikání slaví i úspěchy ve vrcholovém sportu. Je reprezentantem v disciplíně běhu na 800 m. Později vymění běžecký trikot za kolo
| příjmení = Martínek
| jméno = František
| titul = Sport pro život, co mně dal můj sport
| periodikum = Neděl. české slovo - Praha
| datum vydání = 26.1.1941
| ročník = 1941
| číslo =
| strany =
| url =
}}</ref>. Opakovaně se stává vítězem domácího šampionátu a dvakrát se umisťuje na čtvrtém místě v šampionátu světovém.
František Martínek často ve svém deníku popisuje, že neduhy podnikání mu pomáhal přemoci duch atleta a sport, který ho zocelil.
Řádek 29 ⟶ 40:
V roce 1929 na motocyklu vycestoval na odborný vandr po [[Švýcarsko|Švýcarsku]], Francii a [[Itálie|Itálii]]. Další rok zavítal autem Aero do [[Skandinávie]] a pobaltských zemí [[Estonsko|Estonska]], [[Lotyšsko|Lotyšska]] a [[Litva|Litvy]].
'''''„Ze všech těchto států se nám v jakosti a čistotě práce mohou rovnati jen Rakousko a Švýcarsko. Francie uhýbá spíše do kumštu a řemeslně se nám nevyrovná. Naše sériové práce lakýrnické, bělost emailů, jejich lesk a odborné vypracování, to vše daleko předčí okolní státy.“'''''<ref name=":0">MARTÍNEK, František, deníky Františka Martínka, 1946 - 1980, 6 dílů, soukr. archiv rod. Martínků</ref>▼
„Konkurence nemohla pochopit můj způsob práce. Nemohla pochopit ani v té době dosti neobvyklý postoj k zaměstnancům. V čem spočíval? Šlo o to, že zaměstnanci se stali spolupodnikateli. Dohlíželi na mé kalkulace, k nim jsem si chodil pro kontrolu obtížných situací, viděli do mého účtování a znali přesně ceny, za které jsem zboží nabízel. A když toto všechno znali a viděli můj malý zisk, tím větší byla jejich snaha. Sami se totiž podíleli 15 procenty z mého zisku.“▼
▲
= Továrník =
V roce 1932 odkupuje František Martínek mladší firmu od své otce během nejhlubší hospodářské krize.
Zprvu zaměstnává pouze 2 pracovníky a mnoho z prací v postavení mistra vykonává sám. Počet pracovníků později dle potřeb firmy zvyšoval.
Zúčastňoval se pravidelně veřejných soutěží svého oboru a v konkurenci 30-40 firem z celé Československé republiky končil vždy mezi pěti nejlepšími.
V roce 1935 nechal v pražských Modřanech postavit výrobní objekt pod označením „'''František Martínek, výroba barev a laků Framar'''“. Zároveň zde postavil rodinou vilu.
▲'''''„Konkurence nemohla pochopit můj způsob práce. Nemohla pochopit ani v té době dosti neobvyklý postoj k zaměstnancům. V čem spočíval? Šlo o to, že zaměstnanci se stali spolupodnikateli. Dohlíželi na mé kalkulace, k nim jsem si chodil pro kontrolu obtížných situací, viděli do mého účtování a znali přesně ceny, za které jsem zboží nabízel. A když toto všechno znali a viděli můj malý zisk, tím větší byla jejich snaha. Sami se totiž podíleli 15 procenty z mého zisku...“'''''<ref name=":0" />
'''''„...Toto otevřené jednání se zaměstnanci vyloučilo z našeho středu nepoctivce. V té době jsem měl 40 zaměstnanců, což bylo v oboru rekordní množství. Po dvou letech se z nich vytvořil základní kádr 15 dělníků, na něž jsem se mohl nejenom spolehnout, ale z nichž mnozí mne ještě v agilnosti předčili. Dával jsem jim v jistém rámci naprostou volnost v jednání. Nikdy jsme nedělali víc jak 48 hodin týdně. Já sám jsem dělal manažera, šoféra, šéfa, chemika, nákupčího, vše muselo v mém případě jít rychle, musel jsem jít příkladem…“'''''<ref name=":0" />
V roce 1938 opouští krám [[U Staré školy (Praha)|U Staré školy]] a otevírá krám v [[Pařížská (Praha)|Pařížské ulici]] 38.
Vysoké nájemné v Pařížské kompenzuje výhodná pozice. Výloha krámu se obměňuje každý týden a její součástí kromě zboží jsou i umělecká díla: obrazy, sochy nebo například maketa lodi.
Do krámu začne časem mířit stále více známých umělců. Mezi ně patří [[Josef Lada]], [[František Tichý|Tichý]], Hofman, [[Vlastimil Rada|Rada]] nebo Zikmund. Právě při výrobě olejových barev pro umělce firma úzce spolupracovala s významnými výtvarníky. Ti dávali své posudky na jasnost barevných tónů, konsistenci, světlostálost, šlo prostě o komplexní technické posouzení. Řada z nich docházela do výrobny v Modřanech a zúčastňovala se míchání i tření, konečné fáze a plnění tub. Ona úzká spolupráce ukazovala na přednosti i případné vady firemních výrobků a nesmírně pomáhala při zvyšování kvality.
Sám František Martínek se s mnoha umělci později spřátelil a například [[Josef Lada]] mu věnoval i několik svých děl do soukromé sbírky.
Roku 1938 získala firma taktéž smlouvu na nátěry sloupů elektrického osvětlení v celé Praze. Stalo se tak dík nízkým cenám, které konkurence nebyla schopna nabídnout. O kvalitě barvy svědčí fakt, že nátěr vydržel celých 10 let.
V roce 1939 přikoupil v Modřanech sousední pozemek a zahájil druhou etapu výstavby výrobních hal.
= 2. světová válka a poválečné období =
Počátek II.světové války se logicky promítl i do provozu firmy. Výroba byla citelně omezena malými příděly olejů a pryskyřic.
V roce 1941 byla výroba nátěrových hmot úředně zastavena. Firma se začala orientovat na nedostatkové zboží (akvarely pro školy, barvy pro umělce, pasty a leštidla).
V roce 1942 přišla další omezení a záhy byl majitel firmy František Martínek zatčen kriminální policií. Rozsudek dvouletého trestu byl odůvodněn „nedovoleným zpracováním surovin pro válku důležitých.“ Osm měsíců byl vězněn v Praze na Pankráci. A dalších osm měsíců v nacistickém pracovním kempu, bavorském Bernau. Před vánočními svátky 1943 se z vězně stala pomocná síla u potápěčů. Později byl přemístěn do továrny poblíž Bayreuthu. V září 1944 byl propuštěn, mohl se vrátit ke své firmě, kterou vedla jeho manželka.
Snadný rozjezd firmy mu komplikovalo podlomené zdraví. Firma mezitím utržila více jak půlmilionovou ztrátu, které mimo jiné představovalo i vyhoření krámu v Pařížské při květnovém povstání. Budova byla později stržena a její místo zaujal areál [[InterContinental Prague|Intercontinentálu]].
Továrna však poškozena nebyla a k jejímu znovuotevření došlo již 15. května 1945.
'''''„Opět jsem pomáhal na nejhrubších pracích, abych pozvedl morálku. Ráno jsem zatápěl hodinu před příchodem zaměstnanců a již v 7,05 h pracovali všichni pilně a v teple. Zprvu nás bylo šest, 9 postupně stoupl počet na 18.“'''''<ref name=":0" />
Byla zrušena lakýrnická živnost a firma se zabývala jen výrobou. Podstatně se rozšířil její sortiment, téměř třetinu produkce tvořily umělecké barvy-vodové, anilinové, temperové a olejové.
▲„Ze všech těchto států se nám v jakosti a čistotě práce mohou rovnati jen Rakousko a Švýcarsko. Francie uhýbá spíše do kumštu a řemeslně se nám nevyrovná. Naše sériové práce lakýrnické, bělost emailů, jejich lesk a odborné vypracování, to vše daleko předčí okolní státy.“
== Odkazy ==
| |||