Maďarské povstání: Porovnání verzí

Povstání vypuklo [[23. říjen|23. října]], kdy poklidná demonstrace solidarity s [[Polsko|Polskem]] přerostla ve spontánní výbuch odporu obyvatelstva proti komunistickému[[Autoritářství|autoritářskému]] ([[Stalinismus|stalinskému]]) režimu. Ve večerních hodinách padly u budovy rozhlasu první výstřely. Od druhé hodiny ranní následujícího dne vyrazila sovětská vojska do budapešťských ulic. Došlo k prvním bojům mezi maďarskými povstalci a sovětskými okupanty. [[25. říjen|25. října]] proběhla před budovou parlamentu obrovská demonstrace za odstoupení [[Ernő Gerő]]a. Příslušníci tajné policie [[ÁVH]] ukrytí na střechách začali střílet do bezbranného davu. [[Imre Nagy]] později představil novou vládu, v níž figurovali i někteří bývalí vůdcové pravicové [[FKgP]] jako [[Zoltán Tildy]] a [[Béla Kovács]]. Dalšího dne [[28. říjen|28. října]] uznaloznačil povstání za národně„národně demokratické hnutíhnutí“ namísto kontrarevoluce. [[30. říjen|30. října]] se sovětské jednotky začaly stahovat z hlavního města, zároveň se však sovětské velení tajně připravovalo na další ozbrojený útok. [[31. říjen|31. října]] vedení Sovětského svazu rozhodlo o potlačení revoluce vojenskou cestou. Když byl [[Imre Nagy]] informován o aktivizaci sovětských jednotek, naléhal na OSN a [[1. listopad]]u vyhlásil neutralitu Maďarska a vystoupení z [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]]. Za rozbřesku [[4. listopad]]u začala ofenzíva proti hlavnímu městu. Zuřivé boje povstalců pokračovaly v Budapešti i v dalších městech asi týden. [[János Kádár]] přijel [[7. listopad]]u, v čele své promoskevské vlády, na sovětských tancích do Budapešti. Houževnaté boje MaďarůBoje trvaly až do [[10. listopad|10.]] či [[11. listopad]]u.

[[Rákosiho znak]], nenáviděný asi jako [[Mátyás Rákosi]] (po němž se znak jmenuje), byl právě proto vystřiháván ze státních vlajek a strháván, stejně jako rudé hvězdy, ze všech budov. Jeho nástupcem se stal tradiční maďarský symbol -– [[Kossuthův znak]] (''Kossuth-címer''), který se v novodobém [[Maďarsko|Maďarsku]] používal v obdobích demokracie v letech [[1918]] až [[1919]] a [[1946]] až [[1949]], kdy byl nahrazen právě [[Rákosiho znak]]em.

[[Imre Nagy]] reprezentoval první, i když vůči Moskvě ještě ohleduplný, pokus o větší samostatnost v nové vládě z roku [[1953]]. Ale v roce [[1955]] veřejně mluvil o „možnosti Maďarska přijmout status neutrality podle rakouského vzoru“, než byla jeho vláda svržena promoskevskou vedenou [[Mátyás Rákosi|Mátyáse RákosihoRákosim]].

== Začátek povstání - (23. říjen) ==

Dne [[23. říjen|23. října]] se v Budapešti konala asi 200 tisícová demonstrace na podporu změn, ke kterým docházítehdy docházelo v [[Polsko|Polsku]].<ref name="Kontler">{{Citace monografie

}}</ref> Dav se nejprve shromáždil u sochy maďarského revolučního básníka [[Sándor Petőfi|Sándora Petőfiho]], kde bylo přečteno [[Požadavky maďarských povstalců 1956|Šestnáct požadavků maďarských studentů]], které byly sepsány členy [[MEFESZ]], a poté byly zpívány národní písně, například [[Nemzeti dal]], která [[15. březen|15. března]] [[1848]] odstartovala [[Maďarská revoluce 1848–1849|Maďarskou revoluci a boj za svobodu]] v letech 1848-18491848–1849. KrátceStudenti nav tomanifestu sepožadovali dav[[Neutralita|vojenskou vydalneutralitu]], ksystém pomníkuzaložený generálana [[JózefDemokratický Bemsocialismus|Józefademokratickém Bemasocialismu]] hrdiny(pozemková nejenreforma polskýcha povstáníspolečné vlastnictví výrobních prostředků), alevstup téžMaďarska do [[MaďarskáOrganizace revolucespojených 1848–1849národů|Maďarské revoluce 1848-49OSN]], (tedya osoby,všechny kteráobčanské symbolizujesvobody protiruskypro orientovanoujeho [[polsko]]-[[maďarsko]]u spolupráci)obyvatele.<ref name="ibabylon">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Manifestace přerostla ve spontánní výbuch odporu obyvatelstva proti komunistickému ([[Stalinismus|stalinskému]]) režimu. Lidé se dožadovali okamžitého odchodu sovětských vojsk, svobodných voleb, zrušení [[cenzura|cenzury]] a vytvoření nové vlády a za vykřikování hesel: "''Maďaři, pojďte s námi – Rusové, táhněte domů''" a "''[[Mátyás Rákosi|Rákosi]] do [[Dunaj]]e - [[Imre Nagy|Nagy]] do vlády''" se přesunuli před budovu parlamentu.<ref name="Kontler" /><ref name="1956-10">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Zde došlo nejprve ke zhasnutí rudé hvězdy na střeše [[Országház]]u a poté k projevu [[Imre Nagy]]e. Avšak obecný projev bývalého premiéra atmosféru příliš neuklidnil atmosféru.<ref name="1956-10" /> Lidé proto začali zpívat „[[Himnusz]].“, (Odod roku [[1949]] se totiž státní hymna hrála pouze v instrumentální verzi, jelikož její text se obrací k Bohu, a tocož bylo pro komunistické vedení [[Maďarská lidová republika|MLR]] samozřejmě nepřípustné).

}}</ref> Bylo zde možno vidět i milicionáře a funkcionáře MDP a muže pohraniční stráže.<ref name="1956-9" /> Asi stotisícový dav se sjednotil a křičel jako jedním hlasem: ''Svrhnout pomník! Rusáci domů, Rusáci domů!'' Demonstranti hodili silné ocelové lano na krk dvaceti pěti metrové sochy Stalina, jiní přijížděli s náklaďáky naloženými kyslíkovými bombami a hořáky na řezání kovu a věnovali se bronzovým botám. O hodinu později socha spadla z pilíře na Náměstí hrdinů., Díky opatrnosti lidí se vše obešlo bez obětí,přičemž nikdo nebyl jakkoliv zraněn.<ref name="1956-9" />

Zhruba ve stejnou chvíli se část studentů pokoušela dostat do budovy rozhlasu a nechat odvysílat své požadavky, takzvaných [[Požadavky maďarských povstalců 1956|16 bodů]]. Byli však zajati příslušníky [[ÁVH]]. Večer v rádiu promluvil tajemník Maďarské strany pracujících -– [[Ernő Gerő]], který označil demonstranty za nepřátele národa a fašisty.<ref name="1956-10" /> Krátce nato došlo k prvním výstřelům. Členové [[ÁVH]] začali střílet na demonstranty dožadující se propuštění studentů před budovou rozhlasu. Někteří demonstranti se zmocnili zbraní a došlo k první přestřelce. Na zem padly první oběti boje za svobodu.<ref name="1956-10" /> Když poté v sanitkách přijely z ústředí ÁVH další posily, rozběsněný dav jim zbraně sebral.<ref name="SDS">{{Citace elektronického periodika

V noci [[Ernő Gerő]] (předseda [[Magyar Dolgozók Pártja|MDP]]) požádal [[Sovětský svaz]] o vojenský zásah. Zhruba ve stejnou chvíli byl [[Imre Nagy]] kooptován do politbyra a jmenován ministerským předsedou.<ref name="1956-10" /> Nějakou dobu ale trvalo, než se vedení strany vzpamatovalo z nastalého zmatku, a proto se designovaný ministerský předseda ujal funkce až ráno následujícího dne [[24. říjen|24. října]] .<ref name="Kontler" />

== První sovětská invaze - (24. říjen) ==

== Masakr před parlamentem - (25. říjen) ==

Dne [[25. říjen|25. října]] došlo před [[Országház|budovou parlamentu]] k obrovské demonstraci. Několika tisícový dav se pokojně dožadoval demise předsedy MDP -– [[Ernő Gerő]]a.<ref name="1956-12">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Avšak příslušníci tajné policie [[ÁVH]] ukrytí na střechách začali do pokojně demonstrujícího a hlavně bezbranného davu bezohledně střílet. Zmatené posádky sovětských tanků se ke střelbě rovněž připojily. Zahynulo více než 200 lidí, včetně žen a dětí, zraněno bylo více jak 300 lidí.<ref name="1956-12" /><ref name="SDS" /> Jednalo se o provokaci tajné policie, která byla příčinou pozdějšího krveprolití. Masakr zvedl novou vlnu emocí, zejména když z některých župních měst dorazily informace o podobných událostech.<ref name="Kontler" /> Téměř nikoho už v té chvíli nezajímala zpráva o odvolání Gerőa a jeho nahrazení [[János Kádár|Jánosem Kádárem]].<ref name="Kontler" /> Začal totiž obrovský hon na členy [[ÁVH]] a jejich následné lynčování a mučení. ÁVH byla tak nenáviděná, že každý její příslušník, který byl povstalci chycen, byl následně zabit, často pověšením na lampy veřejného osvětlení a do úst jim byly nacpány bankovky na znamení toho, jelikožže tito tajní policisté vydělávali mnohem více peněz než všichni ostatní.<ref>{{Citace monografie

O den později [[28. říjen|28. října]] prohlásil premiér Nagy povstání za národně„národně demokratické hnutíhnutí“ a ne jako [[Kontrarevoluce|kontrarevoluci]].<ref name="1956-13" /> Dále uznal nově vzniklé revoluční orgány a slíbil amnestii všem, kteří byli kvůli povstání zatčeni, rozpuštění [[ÁVH]] a reformuokamžité zemědělstvístáhnutí sovětských vojsk ze země.<ref name="Kontler" /> Vláda se u moci udržela jen deset dní, neměla tak dostatek času na detailní upřesnění své budoucí politiky. Nicméně noviny v té době zdůrazňovaly, že by se Maďarsko mělo stát „neutrální, politicky pluralitní [[Sociální demokracie|sociální demokracií]]“.<ref>UN General Assembly ''Special Committee on the Problem of Hungary''(1957) {{cite web|url=http://mek.oszk.hu/01200/01274/01274.pdf|title=Chapter XII. D (Reassertion of Political Rights), paragraph 339 (p. 105) and paragraph 583 (p. 179)}}&nbsp;{{small|(1.47&nbsp;MB)}}</ref>

Dne [[30. říjen|30. října]] se sovětské jednotky začaly stahovat z hlavního města, zároveň se však sovětské velení tajně připravovalo na další ozbrojený útok.<ref name="Kontler" /><ref name="1956-13" /> Z povstaleckých skupin se začala formovat Národní garda. [[Imre Nagy]] nadále jednal se Sověty, mimo jiné o vytvoření politického pluralistického systému.<ref name="Kontler" /> K tomu přispěla i transformace staré [[Magyar Dolgozók Pártja|MDP]] na novou stranu [[Maďarská socialistická dělnická strana|MSZMP]] -– [[Magyar Szocialista Munkáspárt]] (''Maďarská socialistická dělnická strana''), ale mimo to svou činnost obnovily i staré koaliční strany z období [[Druhá Maďarská republika|Druhé Maďarské republiky]]. Týden od začátku revoluce se začala situace pomalu zklidňovat.<ref name="Kontler" />

Mezitím se v mnoha [[Polsko|polských]] městech objevujíobjevovali letáky s výzvami solidarity s Maďary a jsoubyly organizovány manifestace na jejich podporu.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Po celém Polsku se také konajíkonaly sbírky peněz, léků a také akce dárcovství krve pro revoluční [[Maďarsko]].<ref>{{Citace elektronického periodika

Revoluční a politický vývoj v Maďarsku se samozřejmě nelíbil představitelům [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], kteří tajně připravovali vojenský zásah. Potřebovali však ujištění západních mocností, že se nebudou do situace v Maďarsku vměšovat., Mezinárodníčemuž situace však byla nase straněSovětům Sovětůdostalo. Právě probíhala [[Suezská krize]], kdy došlo ke společné intervenci vojsk [[Spojené království|Spojeného království]], [[Francie]] a [[Izrael]]e do [[Egypt]]a, který podporoval Sovětský svaz. Rusové byli ochotni setrvat v pasivitě na Blízkém východě, když se jim dostane ujištění, že Západnízápadní státy nezasáhnou do vývoje v Maďarsku. Taková dohoda byla uzavřena [[30. říjen|30. října]].<ref name="Kontler" />

USA ani nevyužily možnost spojit obě události v jedno hlasování na půdě [[Organizace spojených národů|OSN]]. Jediné, co bylo nakonec podniknuto, bylo hlasování [[Valné shromáždění OSN|Valného shromáždění OSN]], které odsouhlasilo požadavek na stažení sovětských vojsk. To však bylo již jen prázdným gestem. I ukvapený příslib pomoci šířený západními rozhlasovými stanicemi zůstal jen příslibem. Maďarsko zůstalo samo.

Na zasedání sovětských vůdců dne [[31. říjen|31. října]] došlo k zásadnímu rozhodnutí, kdy bylo rozhodnuto o potlačení revoluce (podledle Sovětů „[[kontrarevoluce]]“) za pomocí armády. Vypracováním plánu na potlačení maďarského povstání byl pověřen maršál [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukov]], tehdejší sovětský ministr obrany.<ref>[https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/jak-marsal-ivan-konev-potlacil-madarske-povstani-v-roce-1956/r~ea47613cd23b11e9a24cac1f6b220ee8/ Útok začal za úsvitu.], Nelítostný Koněv rozdrtil povstání Maďarů, na civilisty nedbal. Aktuálně.cz, 10. 9. 2019.</ref> Maršál [[Ivan Stěpanovič Koněv]] (vrchní velitel ozbrojených sil Varšavské smlouvy) dostal volnou ruku k vypracování plánu pro [[Operace Vichr|operaci Vichr]], někdy také nazývána [[operace Smršť]], která byla definitivně schválena [[2. listopad]]u.<ref name="SDS" /><ref name="studenavalka">{{Citace elektronického periodika

== Vyhlášení neutrality - (1. listopad) ==

Když byl [[Imre Nagy]] informován o aktivizaci sovětských jednotek, naléhal na [[Organizace spojených národů|OSN]], aby se začala zabývat "''maďarskou„maďarskou otázkou''"otázkou“. Dne [[1. listopad]]u vyhlásil neutralitu Maďarska (podle rakouského vzoru) neutralitu a vystoupení z [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]].<ref name="Kontler" /><ref name="1956-17">{{Citace elektronického periodika

Krátce nato se předsedaPředseda strany [[János Kádár]], jak později vyšlo najevopoté, poté co uvítal vyhlášení neutrality Maďarska, opustil vládní ústředí a odebral se na velvyslanectví Sovětského svazu, odkud byl rychle převezen do [[Moskva|Moskvy]]. Sovětskými vůdci byl vybrán, aby jim pomáhal udržovat [[Maďarská lidová republika|MLR]] v kurzu, který by byl pro [[Sovětský svaz|SSSR]] přijatelný.<ref name="Kontler" />

== Druhá sovětská invaze - (4. listopad) ==

Za rozbřesku [[4. listopad]]u začala ofenzíva proti hlavnímu městu. Maďarská armáda sice odpor nekladla, ale zuřivé boje povstalců pokračovaly v [[Budapešť|Budapešti]] i v dalších městech asi týden.

Hned ráno se ozvala dvě rozhlasová vysíláni. První bylo Nagyovo volání o pomoc jménem zákonné a demokratickérevoluční vlády. Poté se Imre Nagy a vedoucí představitelé někdejší stranické opozice odebrali na [[Jugoslávie|jugoslávské]] velvyslanectví. Druhé vysílání bylo ze sověty obsazené vysílací stanice v [[Szolnok]]u, odkud [[János Kádár]] vyzýval jménem nově utvořené revoluční dělnicko-rolnické vlády k boji proti [[Kontrarevoluce|kontrarevoluci]] po boku sovětské armády.<ref name="Kontler" />

I přesto [[Maďaři]]se po celé zemi rozpoutali prudké boje. Síly obou stran byly značně nevyrovnané, zatímco Sověti měli skvělou výzbroj a podporu letectva, Maďaři hrděstojící na straně povstalců bojovali všemi prostředky, které mohli sehnat, bez jakékoliv podpory. V hlavním městě padlo kolem 2&nbsp;500 osob a po celé zemi ještě 3&nbsp;000 dalších.<ref name="Kontler" /> Dále bylo více jak 16 tisíc lidí zraněno.<ref name="SDS" /> Jako odvetu za zápalné láhve sovětské pancéřové jednotky rovnaly se zemí domy, ze kterých docházelo k útokům. Rusové pustošili celé čtvrti, ov kterýchrámci sečehož domnívali,bylo žeponičeno seznačné tammnožství skrývajíčtvrtí povstalci. Tímto způsobem byly zničeny stovky domů, předevšímpřevážně v dělnických čtvrtích - kolébce povstáníoblastech.<ref name="1956-17" /> A pro dobytí Budapešti musela sovětská vojska dokonce nasadit i tehdy nejmodernější proudové stíhačky [[MiG-15]].<ref name="ibabylon" />

[[János Kádár]] přijel [[7. listopad]]u, v čele své promoskevské revoluční dělnicko-rolnické vlády, na sovětských tancích do Budapešti.

Houževnaté boje MaďarůBoje trvaly až do [[10. listopad|10.]] či [[11. listopad]]u,<ref name="Kontler" /> místy až do [[15. listopad]]u.<ref name="1956-17" /> Krátce na to začaly vlny zatýkání.

[[János Kádár]] byl zpočátku nejnenáviděnějším mužem v Maďarsku a nová vláda byla naprosto izolována v nepřátelské zemi dobyté cizí armádou. I přesto, že Kádár neměl nejprve představy o porevolučním uspořádání Maďarska, nechal tvrdě potlačit poslední zbytky svobody.<ref name="Kontler2">{{Citace monografie

Podle sovětské tradice byl každý pokus o změnu komunistického režimu prohlášen za [[kontrarevoluce|kontrarevoluci]]. Do ledna [[1957]] nová prosovětská [[János Kádár|Kádárova]] vláda potlačila poslední zbytky svobody a začaly čistky. Byly zavedeny mimořádné soudy. Ty sice postihovaly obě strany, jak stalinisty a rákosisty, tak povstalce a revolucionáře, ale značně odlišným způsobem. Zatímco hlavní viníci jako [[Mátyás Rákosi]] nebo [[Ernő Gerő]] nebyli nikdy pohnáni před soud, považovala se účast na povstání téměř za hrdelní zločin.<ref name="Kontler2" />