Míšeň: Porovnání verzí

S nástupem [[industrializace]] vznikaly kolem roku 1834 v Míšni, která měla s výjimkou porcelánové manufaktury a poblíž železnice položené radní cihelny dosud jen samé řemeslné provozy, jako byla [[Kartoun|kartounka]], tiskárna hracích karet, hrnčířství a knihtiskárny, nové průmyslové továrny: železná huť v Triebischtalu, továrna na kotle pro cukrovary a továrna na piana. V roce 1857 začal vyrábět hrnčířský mistr Carl Teichert ohnivzdorné [[Kachlová kamna|kachle]] pro kachlová kamna a položil tak základy pro zdejší průmysl vyrábějící pece a keramické desky. Především však v roce 1871 následovaly četné nově založené továrny v údolí Triebischtal, na pravém břehu Labe a ve čtvrti Cölln. Ve městě a v jeho okolí vyrostlo vícero keramických závodů na výrobu [[Slínek|slínkových]] cihel, [[Šamot|šamotu]], pecí a jílů, dále strojírenské podniky, které dodatečně zpracovávaly keramické zboží, např. továrny na výrobu glazur, jedna továrna na obuv, jedna papírna apod. Tkalcovna [[Juta|jutového]] zboží v Triebischtalu založená roku 1872 se stala jedním z tehdy největších podniků v Míšni. Během několika desítek let se tato oblast stala nejvíce industrializovaným předměstím Triebischvorstadt. Další průmyslově rozvinutá a zároveň obytná oblast se nacházela na pravém břehu Labe. Kolem roku 1900 byly odstřeleny středověké hradby a město se s nově připojenými obcemi rozrostlo do svého okolí. Industrializace změnila strukturu obyvatelstva starého řemeslnického města. V červenci 1848 zde vznikl první dělnický spolek, který roku 1869 vytvořil vlastní konsum distribuující levnější potraviny a ošacení. Počet obyvatel narůstal. Je to patrné při srovnání údajů z roku 1849 (263 dělníků v průmyslu, 1248 řemeslníků) s údaji z roku 1876 a 1900 (2296 dělníků v průmyslu, v roce 1900 5287 dělníků v průmyslu). Sociální změny spojené s industrializací se odrážejí také v tvorbě literátů s míšeňskými kořeny. Spisovatelka a jedna ze zakladatelek německého ženského hnutí Louise Otto-Peters (1819–1895) zobrazuje toto období v Míšni v třídílném sociálně-kritickém románu ''Schloß und Fabrik'' (Zámek a továrna).<ref>POHL, Hans-Jürgen. ''Meissen'', s. 26–29.</ref>

=== Míšeň v letech 1900–1945 ===

Město Míšeň spadalo od roku 1874 pod úřad Míšeňského hejtmanství, v letech 1915–1946 bylo tzv. městem bez okresu, a to až do vzniku Zemského okresu Míšeň. V letech 1903–08 byly dostavěny západní věže dómu podle návrhu architekta Carla Schäfera. V letech 1905–06 došlo u míšeňských dětí k epidemii třesavky, kterou bylo zasaženo až 237 dětí ve 21 školních třídách. Míšeňský učitel Walter Dix o tom v roce 1906 informoval na kongresu dětských nemocí.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Stechow | jméno = Elisabeth von | titul = Erziehung zur Normalität: Eine Geschichte der Ordnung und Normalisierung der Kindheit | url = | vydavatel = Verlag für Sozialwissenschaften | místo = Wiesbaden | rok vydání = 2004 | vydání = 1 | počet stran = 212 | kapitola = | strany = 170 | isbn = 978-3-531-14224-1 | jazyk = de}}</ref> V roce 1925 byla dokončena stavba [[Funkcionalismus|funkcionalistického]] nádraží podle návrhu architekta Wilhelma Kreise. V roce 1929 vznikla nová budova pro městskou knihovnu a archiv, v roce 1930 krematorium. Kromě toho bylo postaveno vícero obytných bloků v Triebischtalu a v Bohnitzsch a obytná kolonie u Vrchního soudu. V roce 1932 začaly přípravné práce na novém mostu přes Labe.<ref>POHL, Hans-Jürgen. ''Meissen'', s. 29.</ref>